Pošmourná obloha

Já si vlastně v minulosti zakázala psát negativní články na blog. Chtěla jsem, aby se tu příchozí čtenář cítil dobře, aby se sem rád vracel. Chtěla jsem ten blog vyhoupnout zase na trochu vyšší příčku. Ale myslím, že se mi to tak úplně nevede. Když je vše na hovno, musím se z toho prostě vypsat. Ale na vypisování do šuplíku jsem nikdy moc nebyla, proto blog.
Proto se omlouvám, milý čtenáři, jestli máš pocit, že Clamor, to temné skladiště snů, není to, co býval. Nebo se tu z různých důvodů necítíš úplně nejlíp. Dělám, co mohu.

Zakazuji si přemýšlet o špatných věcech. Vypínám mysl u seriálů a občas nějaké té knížky. (Kéž bych se k tomu čtení dokopala častěji. Třeba bych konečně přelouskala tu Přemyslovskou epopej a dostala se tak k těm knížkám, co jsem si je doma nahrabala za poslední měsíce.) U toho si lakuju nehty neonovým lakem a na denním světle potom zírám, jak to krásně září.

Léčím si záda, dělám autoškolu, sem tam zapnu The Sims 4 a štve mě, že tam chybí ten rodokmen. Přemýšlím o koupi nějakého toho originálního CD, problém je, že nikde nemůžu najít to, co chci. Už strašně dlouho sháním knížku Petr a Lucie, ale nikde není k mé lítosti k nalezení. I antikvariáty se mi vysmívají, že to je přece povinná četba a tak je to hned pryč. navíc to bylo naposledy vydané v osmdesátých letech, tak co vlastně čekám? Že mi ta vytoužená knížka spadne do klína?

Uvažuju o tom, že se zase brzy vrátím k nemalým radostem. Aspoň občasným. Ona je prostě nutnost si uvědomovat to dobré, i kdyby jste se zrovna topili v tom nejhnusnějším bahně.

• každý okamžik, kdy si uvědomím úsměv na své tváři
• dloooouhá růžová šála
• krupičná kaše se spoustou kakaa
• kočičí srst
• laky na nehty. Ten, co svítí ve tmě, i ten neonový a všechny ostatní, které mám ve sbírce
• we ♥ it
• těšení se na lednový koncert Enter shikari v Praze
• vzpomínání na říjnový koncert Enter Shikari v Bratislavě
• vidět zakopnout svoji kočku - jednoduše legrační
• The Sims 4
• Gossip Girl
• čaj, hlavně ten jablečný a taky ten, co voní jako vánoční trhy
• psaní dopisu
• mít novou kabelku, v jejíchž kapsách ještě nejsou žádné díry
• vůně
• Charles Baudelaire
• Lady Fuckingham
• psaní - dopisu, článku, jen takové čmárání do bloku
• cestování vlakem
• Klára, Bára, Opti-Mystique, Allecto a ták
• opravdu dokonalá jízda aneb "Jsi hvězda!"
• naděje, že jednoho dne Anděl přijde
• blogy
• hudba (Bring Me The Horizon!)
• vše krásné a roztomilé
• vánoční celoroční světýlka na okně
• hvězdy
• snění o tom, že si koupím Destrukční deník a pořádně se na něm vyřádím, protože jsem prostě hračička
• snění o tom, že najdu ten správný svetr
• snění o tom, že budou Vánoce krásné
• to, jak hezky vypadají mé boty na zemi poseté spadeným listím
• koloušci
• kafe
• všechny ty fotky, kde je káva, čaj, jídlo, cokoliv...

we ♥ it

3,4/52

Tak dobře. Zatím to tu tak zůstane, jestli se nezblázním. To se může stát každým okamžikem...

• skypování
• nová hudba (?)
• Irish cream a večerní klid
• ostříhané vlasy
• poslech autioknížky místo hudby
• úžasný pocit, když přijdu domů z práce
• spousta setkání
• ples
• nebýt v Bowlingu úplně poslední
• /

• déšť
• kakao
• pomoc
• klidnější usínání
• milé překvapení
• příjemně strávený večer u chatu a moc příjemné usínání
• nepokládat za opruz, že musím být déle v práci
• zdání, že se mi zlepšil vztah s někým z práce
• Age of Empires II.
• kino, Petrov, chajovna, slzy
• běžecký boty

Člověk by řekl, že mi je dobře...

2/52

Rubrika je na tom s pravidelností asi takhle: ,,Přidám článek, až se mi bude chtít."

• nedělat v práci stavy
• domluvit se na dovolené
• The Prodigy v kombinaci se švihadlem
• dobrý pocit sama ze sebe, přestože se nohy kvůli bolesti odmítají úplně narovnat
• menší večerní rozhovor s otcem na téma ,,čtení na hajzlu" ehm.
• Chai Latté, to je něco fakt k smrti dobrýho
• nové knížky
• udobření se

Jsem mrtvá. Mám příšernou rýmu a večer jdu plesat. Držte mi palce!

1/52 aneb Začínáme znovu!

Rozhodla jsem se druhým rokem spustit projekt 52 nebo-li (ne)malé radosti. A málem jsem na něj zapmněla. (ne)malé radosti 2013 se moc nepovedly, protože ať už mě jakkoliv bavily, v půlce roku nastal takový zásek kvůli nedostatku času a chuťi blogovat. A krom toho i dní, ve kterých bych měla možnost najít něco pozitivního, aniž by se to motalo pořád dokola.

Musela jsem trochu upravit způsob, jakým jsem projekt minulý rok vedla. Tak trochu nahradil rubriku zápisník. Příspěvky občas byly dost dlouhé a to mě nakonec i trochu odradilo v projektu pokračovat, protože když člověk nestíhá ani pořádně spát, nebo se věnovat jiným koníčkům, těžko ze sebe bude plodit dlouhé zápisky ze svého života. Teda já určitě ne.

Letos tedy články do této rubriky budou zpravidla jednoduché a kraťoučké. A budou sloužit opravdu jen jako seznam radostí za uplynulý týden. Na ostatní blafy bude místo jinde.

Takže startujem! ♪♫

~ filmování a pocit, že nemusím druhý den do práce
~ výlet do aquaparku a relaxace ve wellnessu
~ přehrabování se v knížkách
~ Já padouch II.
~ komentáře u předešlého článku

Od středy do neděle, proto tak krátce.

A ještě vás poprosím o jednu laskavost. Aktuální design tu je už pár měsíců. Oproti jiným blogů se to zdá stále relativně krátce, ale vzhledem ke své jednoduchosti se může hodně snadno okoukat. Proto bych se chtěla zeptat, zda vám vyhovuje, nebo už se na něj nemůžete koukat a chtěli byste změnu? Hlasujte v anketě! :)

34/52 ~ Překvapení v opojné vůni tropického ovoce

Ludovico Einaudi - Una mattina

Znáte ten pocit, když jste smířeni se svým osudem, tedy s tím, že budete o víkendu sami doma sedět na zadku a koukat na seriály, případně odškrabovat cákance barvy z podlahy. A nakonec vám tyhle plány někdo překazí... mno, nepřekazí, zachrání vás a připraví pro vás něco nádherného.

Takhle jsem to tenhle pátek zažila já. Dny tohoto týdne se během pracovního procesu jen líně přelévaly jeden na druhý, o víkendu měli rodičové vymajznout mimo dům a já se pomalu smiřovala s tím, že tu budu sama samotinká. Nic plánovat se mi z jakéhosi důvodu nechtělo. A ten, který mi sem obvykle jezdí, zarytě tvrdil, že nemůže, že v sobotu pracuje! :D

Takže jsem v pátek přišla z práce a rozhodla se, že víkend strávím relaxací a hraním Age of empires II. s panem Andělským. Ten mi slíbil, že se sejdem na Skypu hned jak v 6 přijde z práce, abych se necítila sama. Po zamávání rodičům a zabouchnutí domovních dveří jsem se rozhodla ukrátit si čas vydrhnutím vany a horkou koupelí. Venku sice bylo teplo na válení se v horký vodě, ale mě to prostě nedalo. Celkově mi bylo zvláštně, nakonec Andílek napsal, že se v práci zdrží a přijde na Skype až v sedm. Já pořád chodila po pokoji a tuhle a tamtu věc uklízela na své místo, stlala si postel a skládala oblečení na hromadu, přestože na páteční večer nebylo v plánu nic jiného, než sezení u notebooku. Nakonec jsem se usměrnila a začala pročítat bloglovin.

Málem jsem nadskočila, když v sedm zazvonil zvonek. A znova. A zase. Nějak nedokážu popsat ty pocity ve mě. Nejdřív jsem si říkala, kdo to v sedm večer otravuje, když nikdo není doma. Zvonilo se dál, tak jsem pomalou chůzí podezřívavého důchodce slézala schody do přízemí. Při pohledu na povědomou siluetu za prosklenými domovními dveřmi jsem získala pocit, že se mi nějak podařilo usnout. A zdá se mi, že otvírám dveře a za nimi stojí usmívající se Anděl, v ruce růže barvy zapadajícího slunce a říká mi ,,Ahoj!"

Zaražený výraz, mlčenlivost, bouchnutí dveří, zírání na toho druhého a po pár vteřinách zvedání ruky a dotknutí se, přesvědčování sama sebe o skutečnosti. Nezabírá. Obejmutí, stání v obětí v temnotě nepřívětivé chodby a pomalé docházení pravdy. Že za vámi někdo jede 50 km jen tak, aniž by jste to tušili. Radost. Ten chlap mě prostě umí dostat :D

A to nemluvím o tom, co přišlo ještě později. Ten pocit, když si jdete vyčistit zuby a máte zakázáno jít do svého pokoje do zavolání. A pak přijdete do ztemnělé místnosti za doprovodu té nejsladší skladby na světě (Young and beautiful) a svitu svíček. Na první pohled upoutá ta nejzvláštnější, vysoká a v černé sklenici s průhlednou a zářící květinou, měnící barvy. Vonící po ovoci. Boží. Následná krátká hra na oheň a vodu na jejíž konci je v knihovně objevena již dlouho žádoucí knížka věnovaná Nikonu D5100. Jsou okamžiky, kdy si přijdu jako dítě na Vánoce, tenhle byl jeden z nich. Radost, jiskřičky v očích a láska všude kolem. Ale stejně ta nejbombastičtější byla ta jeho přítomnost.

Jsou věci, které nestačím chápat. Když si promítám svůj život před sebou a vidím sama sebe, nedokážu stále věřit tomu, koho v tom životě mám. Ať si ten týpek s bradkou a ocelovejma náramkama na rukách říká co chce, ale tu mikinu s andělskejma křídlama na zádech má právem. Přestože si taky prožil svý, neznám nikoho s tak neskonale čistou duší. A shodou okolností má rád zrovna mě, i když si ho nezasloužím ;)

To by byl jen takový moment, o kterém bych se chtěla zmínit. Nádherný byl celý víkend, ale celý se točil ve stejném duchu, takže myslím, že stačí, že ze mě je aktuálně Vanellopka. Nechci, aby se kdokoliv, kdo to bude číst, přeměnil na karamelový cheesecake :)

(ne)malé radosti:

• stáhnutá 3. série Hry o trůny
• vzpomínky
• prstýnek na ruce
• návštěva bývalé spolužačky
• párek v rohlíku a žadonící psí oči
• hrábnutí v palici a líčení ála Jsem pár dní po smrti
• relaxační koupel
• prázdný dům
• Anděl
• srpnové vánoce
• totální klid na duši a pocit bezpečí
• procházka
• uličnická Coca cola
• filmový maraton a nejlepší film z domácího pelíšku za poslední dobu - Nedotknutelní
• spousta pizzy
• Mozartovy koule :D

• nádherný šatičky ze sekáče, které mi přivezli rodiče • plány na další víkend

30/52 ~ Pečeme přibližně na 38°C ve stínu

Florence And The Machine - Over The Love

To počasí je dnes opravdu pekelné. Původní plán na dnešek byl, že vyžehlím a pak se budu válet v bazéně, ale kdo by tam vydržel déle, než pět minut? Ven jsem se odvážila pouze k ránu, kdy jsem na balkoně, který byl ještě zahalený ve stínu, přečetla pár kapitol z Lolity a vypila si kafe. Pak se slunce začalo nebezpečně blížit k mým nohám a bylo na čase se zvednout a zalézt zpět do domu. Tedy ne, že bych si až tak moc pomohla. je tu hnusně dusno. A kupodivu mi ani tak to žehlení nevadilo, vzhledem k tomu, že v obýváku je pouhých 28 stupnů - ten rozdíl, mezi obývákem a zbytkem obytných místností našeho domu je tedy zřetelný :3
Mno nic, přestávám mlet o vedru, přestože se tu pomalu peču za živa. Jestli vám tahleta změť písmenek nebude dávat smysl, tak je to prostě špatnýma podmínkama. Nebo tím, že ještě sleduju trailery na čsfd... Ach, já chci tak 20°C...

,,Neptat se, nedivit se..."

Radosti jsou sice čtrnáctidenní, ale ve čtvrtek odjíždím směr Tišnov a den poté konečně směr moře. Tři neděle za sebou nebude kdy a jak je zveřejnit. A nemusí to tu zahnívat o týden víc, pokud to není nutné. Proto jsem se rozhodla 30. týden zveřejnit už dnes. Pokud mi to lenost, čas a chuť budou přát, možná něco přednastavím, aby blog během mé nepřítomnosti nechcípl hlady. Sama si tím ale nejsem zrovna jistá, takže se prostě uvidí.

Tento týden byl dost zvláštní. V našem domě už nějakou dobu neexistuje kuchyň. Kafe se vaří a rohlíky mažou v mém starém pokoji, jídlo se vaří a nádobí umejvá na dvoře. Z kuchyně je teď prázdná místnost s oškrabanými zdmi. Podlaha vykopaná a nově prošpikovaná podlahovým topením a od čtvrtka čerstvě zalitá betonem. Do koupelny s jediným vchodem z kuchyně se ve čtvrtek lezlo dost zajímavě, pomocí dlouhé dřevěné desky, díky níž v koupelce nešly zavřít dveře. Snad nemusím říkat, že jsem z toho byla opravdu nadšená. A rodiči otitulována jako prudérní. Ať si, ve sprše chci mít klid.

V sobotu jsem původně chtěla být doma a k večeru popíjet o samotě víno, které se mi už dlouho chladí v lednici. Nicméně jsem byla panem Andělským pozvána do kina, což prostě za žádných okolností nešlo odmítnout. Přestože má peněženka má pěknou depresi a div mě nekousne, když se ji snažím otevřít. Naštěstí se to snad příští týden konečně zlepší.
Anděl mě strašně rád mile překvapuje. Moc moc mile. Není překvapující, že byla sobota nakonec moc pěknej den. Ačkoliv jsem se zapékala skoro jako dneska. Oběd v Subway a po kině ledový čaj v Chajovně. Překvapivé bylo zatáhnutí do Špalíčku a vložení do ruky lístků s nápisem Velký Gatsby, přestože jsem den předtím svolila jít na Pacific Rim :D

Koukám, že z (ne)malých radostí pomalu tvořím jakýsi deník. Ani by mě nenapadlo, že dnes zveřejním něco tak dlouhého. buďte rádi (ti tři lidi, kteří to skutečně čtou), moc seto nestává :D

Radost:

• televzní večer
• snídaňové čtení
• půjčená taška na dovču - pomalé, ale jisté a samozřejmě zbytečně brzké balení
• řešení jevámúplnějednočeho
• DM - už jsem se někdy zmínila o tom, jak miluju drogerie?
• stín a chládek
• Subway
• cookies
• růžový lak, ha ha ha! :D
• kino
• čaj
• úsměv
• doteky motýlí
• těšení se
• to, co není napsáno výš

^{Pro zvětšení otevřít v nové kartě}

28 + 29/52 ~ Svět je nádherný

Lana Del Rey - Blue Jeans

To jsem si sice většinu týdne č. 28 neříkala, protože mi bylo často smutno a v hlavě zmateno, ale jak se říká, každý stín znamená, že někde poblíž je světlo. Takže o víkendu se vyjasnilo a sluníčko v mé mysli se většinou drželo i ten další týden. :)
Teď je mi nádherně, protože mám za sebou dva nádherné dny. Konečně po dvou týdnech v pracovním procesu jsem mohla vypadnout (Jo vlastně, ještě středa, tímto moc děkuju trpělivé Taychi, že byla ochotná se mnou lítat po obchodech a shánět oblečení do tropických podmínek 8)) na vzduch a jen tak sedět v přírodě a relaxovat, jíst zmrzlinu a povídat. Krom toho i dokupovat všechny nezbytné věci na rychle se blížící dovolenou v Chorvatsku, na kterou se začínám už hrozně moc těšit. :)
Dnes to bude asi trochu krátké, snad mi to odpustíte. A taky to, že článek vychází až dnes, i když jsem ho chtěla vydat už v neděli tak, jak to má být - dostala jsem se ale k PC až hodně pozdě večer a včera toho bylo taky nějak moc, takže se prostě nedalo stihnout vše, jak jsem to měla naplánované.
V blízké době zase přidám asi nějaké ty fotky, které jsou už hrozně dlouho v pozadí. Ani nevím, proč je nepřidávám, v PC je jich hromada, upravených i neupravených. Ale to nevadí, nebyla chuť dosud, bude chuť třeba jindy.
Teď ani moc nefotím zrcadlovkou, tak nějak získávám pocit, že když fotím zrcadlovkou, měly by mít ty fotky trochu úroveň, měla bych se snažit - kompozice, ostření a to všechno. Ale já se v poslední době ani moc snažit nechci. Občas něco bliknu telefonem, nebo kompaktem - jenom tak pro dokumentaci. Rozhodně jsou to věci, které jsou lehčí a skladnější, než zrcadlovka, tak je člověk má daleko častěji u sebe.
Na dovču si beru pouze starý fotoaparát, fotek tedy bude snad spousta, ale jsem upřímně zvědavá, jak budou vypadat. Ten neřád totiž hrozně rád přesvětluje. No nic, popojedem...

Týden č. 28:

Totálně jsem nezapisovala pěkný zážitky a postřehy a bylo jich tak zatraceně málo, že si ani pořádně nevzpomínám, co se stalo. Stejně jsem byla po většinu času někde zalezlá a snažila se nevnímat. Teda pokud jsem zrovna nehnila v práci, že. Tenhle týden je tedy asi lepší vypustit. Ale...

• SMS na dobré ráno
• Dobrá nálada o víkendu
• Přemýšlení o dovolené
• Ehm...?

Týden č. 29:

• hezký film
• nové šatičky a spousta jiného nového oblečení :3
• Lolita půjčená od Taychi - konečně si ji můžu přečíst!
• jízda na kole
• když se vám v práci vede
• když se máte na co těšit
• tvoření seznamu co všechno potřebuji k moři :D
• nákup kosmetiky a jiných serepetiček (ne)potřebných k žití
• voda
• příroda
• zmrzlina... spooousta zmrzliny
• pocit lehkosti
• pocit jedinečnosti
• růže od Andílka ♥
• a všechny ty věci, na které si už nevzpomenu :3

26 + 27/52 ~ Víkendy zaplněné do poslední minuty

Paulie Garand - Pavučina lží

To vedro mi ani nedovoluje pořádně myslet a dávat dohromady věty, které by čtenáře zaujaly. Za oknem zase pomaloučku opadává typické letní zářivé peklo a já se těším, až za chvíli zase budu moct otevřít okno do své nory (Okno? V noře? uh?) a pořádně se nadechnout vzduchu snad o něco chladnějšího, než ten, co se tak líně převaluje tady.
Belsátko je člověk vydělávající a spořící na dovolenou u moře s tím nejlepším člověkem. Zároveň člověk žijící ze dne na den, s nejistou budoucností ale přesto s jasným snem. Snem, který je ještě daleko. Neuskuteční se za půl roku, ani za rok. Snad za dva. Jestli se vše povede, dostanu se o velký kus dál. Vše bude jinak a snad lepší. Ale to nikdo neví. A nemá smysl to nijak rozvádět, jen doufat, snít a snažit se, aby vše dopadlo tak, jak si přeju :)
Poslední tři víkendy byly ty nejlepší, jaký mohly být. Dva hezky mimo dům a ten poslední doma, ale o zábavu a nejdokonalejší společnost jsem rozhodně měla postaráno ve všech případech. Taky miluju ten pocit, když si vylijete srdce a neskutečně se vám uleví. A i když víte, že je něco ve vás špatně a nechcete, aby to tak bylo, druhá osoba to až neskutečně chápe a chová se dokonale.

Týden č. 26:
(Teda, to už jsme v půlce!)

• Rychle a zběsile 6 aneb když se nám zachtělo jít do kina :D
• nečekané přání k svátku od Andílka a jeho rodinky :)
• čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda...
• to, že vás něko zbožňuje - veeeeeeeeelká radost :)
• hraní si na Ježíška :)
• orgasmicky vonící sprchovej gel :D
• ten pocit, když se o vás někdo hezky stará
• a tvoří vám večeři, zatímco se sprchujete :p
• po dvou a půl letech, co vlastním notebook, jsem si k němu konečně koupila myš! :D
• nový deníček na hlášky
• když vám chlap gantlemansky nese batoh :D
• zmrzlina z Mekáče - a zas do toho podniku nějaký čas nevzezu :D

Týden č. 27:

• vysoká produktivita v práci
• umýt si vlasy kondicionérem
• dostat peníze
• koupit si na doma třičtvrťáky
• skype s Tay
• hra na Ježíška podruhé :D
• zmrzlina
• mít barák jen pro sebe
• pizza na snídani :D
• darovanej čtyřlístek :)
• filmování
• jahodová dřeň
• komáří procházka :D
• říct cokoliv, co máte na srdci, i když ne všechno je snadné
• pochopení
• láska

24 + 25/52 ~ Když se nestíháte ani nadechnout

Drazí, v poslední době mám tendenci Clamorek (a už i radosti, které se tímto, mimochodem, stávají čtrnáctidenními) zanedbávat. Děje se tak proto, protože mi momentálně zase jednou čas protéká mezi prsty a nestíhám dělat vše, co bych chtěla. Hlavně spánek tedy.
A pak je tu druhá věc, že zrovna ani nemám chuť blog vést dál tak, jako doposud. Chce to něco nového, ale pořádně nemůžu přijít na to co. Protože ta dosavadní forma mě nějak nebaví. Blog tedy bude zatím asi (ne)fungovat na jakýsi volnoběh a uvidí se.

Takže, kdyby chtěl být někdo v kontaktu a přecejen se o mě tu a tam dozvědět něco z občasných aktualizací, můj profil facebooku je k dispozici. Tam se ostatně můžete ode mě dozvědět, jestli třeba náhodou něco nekuju. Ráda uvítám i vaše návrhy, co dál. :)

A nakonec... Týden č. 24:

• Rychle a zběsile :D
• odpolední relaxace
• slunce
• první koupání v bazénu
• ledová tříšť'
• Ikea <3
• snění
• Age Of Empires
• pizza v Tescu

Týden č. 25:

• umytá okna
• vyluxování prostorů, kde se údajně leta neuklízelo
• vychlazené pití
• 4 dny v ráji
• Tišnov
• Rockstar
• Mojito a Sex on the beach (bitch)
• sprcha v cizí a úplně úžasné koupelně :)
• spousta filmů
• spousta dobrýho jídla :3
• přítomnost té nejúžasnější osoby
• ten pocit, když dostanu ručně dělanou svačinku na cestu domů :))
• vyžebraná mikina :D

22 + 23/52 ~ Změnové období

Example - Come Taste The Rainbow

Drazí,

tak došlo k prvnímu výpadku (ne)malých radostí. V neděli na to prostě nebyl čas a v týdnu jsem usoudila, že nejlepší bude, když další neděli zveřejním prostě doublečlánek a bude. :)
Poslední dva týdny byly velice prapodivné. Přišla spousta změn a já se teď s nimi vyrovnávám a přizpůsobuju, což není jednoduché. Největší nápor dostává moje psychika. Bohužel mé povahové rysy jsou už řadu let velice pevné a nelze je jen tak pozměnit, jak by se mi zrovna hodilo, a tak moje dušička právě zažívá slušné otřesy. Nechce se mi mluvit nijak konkrétně, ale uvidím, jak se vše vyvrbí a já doufám, že dobře. :)
Jinak v poslední době čím dál tím víc miluji čajovny, je to kouzelné voňavé místo, kde se člověk úžasně uvolní a může v klidu relaxovat. Ať už ve větší společnosti, nebo sám :)

(ne)malé radosti za 22. týden:

• Anděl udělal maturu :)))
• Dočtení Gejši, načnutí Prázdného místa a Mlčení jehňátek
• Ten pocit, když si člověk mojí zručnosti ve vaření, dokáže vytvořit vlastní teplou véču :D
• Generální úklid obsahu notebooku a zredukování pracovní plochy na minimum + nová tapeta :3
• Záloha filmů a fotek
• obdarování náramkem - dělat (ne)malé radosti i ostatním je samozřejmost :)))
• Legendy staré Prahy
• Filmový víkend s neteřemi

(ne)malé radosti za 23. týden:

• Začátky
• Andělský karty :)
• Žádost o ruku :D :D
• Jeden krásný soukromý rozhovor v Chajovně :)
• Čokoláda od táty
• Lidé, kteří dokážou být příjemní
• Setkání s bývalou spolužačkou a příjemný rozhovor
• Red Bull
• čokoládový dort
• Zvíře

21/52 ~ Když je každé pohlazení potřeba

Lana Del Rey - Young and Beautiful

Odkaz na tuhle píseň tu není jen tak pro nic za nic, jako že se mi líbí a chci, abyste si ji poslechli i vy. Ano, chci, abyste si ji poslechli. Protože je absolutně dokonalá a právě teď má v mém životě velikou roli. Doprovází mě každým dnem a vzbuzuje ve mě neskutečné emoce. A mnohé vzpomínky. Vyjadřuje mě samotnou zrovna v tomhle stádiu. A čekání, jak se vše vyvine, jakým směrem se vše bude nadále ubírat.

Děkuju Laně Del Rey, momentálně je mi velku inspirací.

Je mi fajn, protože:

• můžu poslouchat Young and Beautiful
• můžu poslouchat Lanu Del Rey
• snad budu mít konečně stálejší práci
• jsem byla s Alčou v Subway
• mám nový superkrásný šatičky a spoustu jinejch blbostí
• jsem včera byla v čajce s Taychi, Danielem Hlouškem a Tomem Báťkem
• jsem napsala Kláře dopis

20/52 ~ Dum spiro, spero

Drazí,

momentálně si připadám trošku jako když mě přejede náklaďák. Proto to dnes bude asi krapítek kratší a já si pak dokoukám seriál a nachystám se pomalu do pelíšku. A pak možná začnu koukat na další seriál, ale to je vedlejší. Zkrátka jsem moooc unavená. Což by nevadilo, kdybych zítra nekřesťansky brzo nevstávala, že...
Tenhle týden mám najednou v hrozné mlze. Byl pracovní, byl přemýšlející a taky jsem se jeho větší část potýkala s úpravou fotek, které jsem fotila minulý pátek. Možná si vzpomínáte - nebyla jsem z toho focení moc odvařená. Ale nakonec vše dopadlo dobře, fotky se mi povedlo doupravit tak, aby se líbily (až na jednu, u které si ještě nevím rady) a já nakonec dostanu zaplaceno ještě víc, než jsem původně chtěla! :)
Pátek a sobota proběhly převážně úklidově. Rodičové od pátku do dnešního odpoledne odjeli kamsi pryč, tak jsem měla na vše klid a nikdo mi nezavazel. V sobotu v podvečer ke mě přijel můj drahý nejlepší přítel. Nic mě tolik nedokáže nabít, jako jeho přítomnost. Ty naše ztřeštěnosti a hezká slova na pohlazení. Polehávání v posteli a povídání si až do časných ranních hodin. :) A tak dále.

* Dum spiro, spero - Dokud dýchám, doufám

Je mi hezky, protože:

• jsem v pondělí byla konečně u kadeřnice trochu zastřihnout vlasy
• v úterý jsem byla tak vyždímaná, že jsem prospala celé odpoledne
• jsem našla pár fakt pěkných citátů
• můj nejlepší přítel dal oba didaktický testy
• ve čtvrtek jsem sice brzy vstávala, zato jsem se už dlouho necítila tak odpočatá
• jsem s předstihem dokončila úpravy onech zatracených fotografií
• se fotky velmi líbily, což mě opravdu potěšilo
• mě na facebooku našla Evelin
• jsem stihla všechno, co jsem si naplánovala
• jsem jedla děsně dobrý slaný štrůdl
• mám někoho, kdo mě vyslechne a dokáže zhodnotit moji situaci
• hrozně ráda někomu působím radost, byť mu jen podstrčím něco dobrého ma cestu domů
• jistě se ještě najde něco dalšího :)

19/52 ~ Zkušenosti člověka posunují kupředu

Zdravím,

taky jste se někdy zamýšleli nad tím, jak rychle dny plynou, když nás čeká něco nepříjemného, a naopak jak se dokážou protivně vléct, dyž se na něco těšíme?
Skoro mi zůstává rozum stát, když si uvědomím, jak rychle tento týden utekl. V pátek mě čekalo focení portrét v jedné firmě, kterého jsem se docela obávala. Byla to moje první zkušenost s takovýmhle stylem focení a abych řekla pravdu, moc příjemná pro mě nebyla. Nevěděla jsem, do čeho jdu a ani co se po mě bude chtít. Jen to, že mám fotit přibližně pět lidí. Nakonec jsem fotila lidi pouze tři. V bílé, nudné, poloprázdné a sterilní kanceláři. Se dvěma slečnami a panem ředitelem, který si asi myslel, že jsem Harry Potter a dokážu z oné kanceláře vyčarovat japonskou zahradu, nebo co, neboť se zdál poměrně zklamaný. (O odčarování jeho neodmyslitelného podbradku ani nemluvě.)
Možná by ale nebyl, kdyby mě člověk, kterým jsem byla tak vřele doporučována, neprezentoval jako profíka - protože to já opravdu nejsem a zjevně ani nebudu! Naštěstí tam se mnou byla ještě Taychi a přestože jen držela odraznou desku (bez které by ty fotky vážně byly úplně na nic, protože nebyli schopní dodržet ani můj požadavek volné stěny přímo naproti oknu), její přítomnost mi docela pomáhala. Minimálně jsem nebyla jediná, kdo si myslel, že pan ředitel... no nic. :)

Každopádně mi to pomohlo si uvědomit jednu věc ohledně focení, nad kterou už přemýšlím delší dobu. Tohle můj pohled na věc jen utvrdilo. Dostala jsem příležitost, využila ji, přesvědčila se. :) Ale o tom až jindy.

Týden jinak utekl... tak nějak normálně. Zbytek pátku jsem jinak trávila s Taychi u ní doma a celou sobotu s andílkem. Víc takových dnů a byla bych hned o mnoho spokojenější.

Důvody k radosti:

• Mozartovy koule :D <3
• pálivé papričky aneb co si druhý zakáže koupit, to mu koupím já
• minimalismus
• yházení plechovek od energiťáků - horší je, že teď nevím, co tam místo nich dát
• vědomí, že můžu dělat, co se mi zachce
• objednání se ke kadeřnici - konečně, něco s tou hlavou zase potřebuji udělat
• čaj a chalva
• kešu říšky v čokoládě
• vyhlédnuté krásné šatičky a punčošky :D
• láska
• mít toho spoustu ke čtení

18/52 ~ Prahnoucí

Yoav ft. Emily Browning - Where Is My Mind

Zdravím,

momentálně jsem v podivném rozpoložení, toužící po nějaké velké pozitivní změně ve svém životě. V poslední době toho (rozhodně ne jen) moje nervíky docela dost zažily. Je to adrenalin, trochu větší pohyb vpřed, ale rozhodně ne všechno je růžové. A já najednou toužím po něčem růžovém, zářícím, něčem, co mě nakopne!
A přitom mám pocit, že mě něco nakopává, nebo možná spíš já sama sebe - ale do zadnice a to není zrovna to správné místo. Mám strach, bojím se, že něco přijde, ale pozitivní to právěže nebude. Každopádně se něco ve mě děje a já sama se sebou se můžu zatím pouze dohadovat, co to sakra je a jak vše vlastně dopadne.

Jinak jsem v poslední době v rozpacích ohledně blogu. Píšu články, nebo spíš nemalé radosti, takže blog vyloženě neumírá. Když je čas, přibude i nějaký článek z jiného koutku. Mám v plánu zase začít přidávat nějaké fotky, protože jsem zase začala docela dost fotit a tak nějaká ta zásoba je. Na druhou stranu si pohrávám s tou zlou myšlenkou - má to vůbec cenu?
Já si opravdu nemůžu stěžovat na návštěvnost. Vážně není nijak zvlášť vysoká, ale tolik mi na ní nezáleží. Spíš mě mrzí, že není větší odezva. Ty komentáře jsou v poslední době opravdu mizivé. Na jednu stranu to chápu, protože přecejen - na mé radosti asi není moc co napsat, navíc nemám na blog tolik času a články svých oblíbenců sice čtu, i když s velkým zpožděním, zato tak moc nekomentuju.
Takže teď zbývá otázka, co s tím? Co změnit? Co přidávat? Jak se chovat?

Jinak z (ne)malých radostí...:

• setkání se s Klér
• Čarodějáles
• povídání si až do pěti do rána a pocit, že můžu mluvit o všem, co mě napadne
• naprosto skvělá vůně, jako dárek otci k narozeninám
• dort
• krásná zelená příroda ještě po dešti
• nové knížky
• chápání blízké bytosti
• protáhnutí celého těla
• dlouhá příjemná sprcha ve vlažné a nakonec studené vodě
• třídění šatníku a nekompromisní zbavování se věcí, které nenosím
• ten pocit, když si uvědomíte, jak vaše tělo oproti minulým létům vypadá dobře
• a taky zjištění, že ta fyzická námaha stojí za to, že najednou zvládnete víc, než kdy jindy

17/52 ~ Nikdy neztrácej naději!

Billy Talent - Surrender

Zdravím,

občas je vážně hrozitánsky těžké myslet v pozitivním duchu. Když jste na jedný hromadě, vážně žádnou radost nevidíte, ačkoliv se sebevíc snažíte. A když přecejen, cítíte, že někdy to není správné, protože někdo jiný se s vámi nedokáže radovat, ačkoliv by sebevíc chtěl.
Tenhle týden jsem skutečných radostí postřehla pramálo. Ale možná jsem si jich vzhledem k bezmoci a lítosti o to víc vážila. A navíc jsem si pak uvědomovala, že nelze ztrácet naději. I když se to tak zcela netýkalo mě, o to víc musím sebrat sílu a pomáhat, jak jen to půjde a věřit, že se vše časem obrátí k lepšímu. I když pomaloučku, ale přesto. Musí.

Radosti:

• nová verze bloglovinu - už aby byla nastavená nastálo
• hezké počasí
• jízda na kole
• bokeh
• západ slunce
• deník
• knihy
• posezení v kavárně
• nečekané setkání
• pocit, že to, co dělám, má cenu
• obejmutí
• naděje

16/52 ~ V pracovním rozpoložení

The Sounds - Queen Of Apology

Drazí,

dnes odpoledne se mě chytla pracovní nálada a vzhledem ke krásnému počasí a svítícímu sluníčku jsem se jala umejt okno ve svém pokoji a nadále dát do pucu svůj po zimě zanesený a Loubncem olezlý balkon. Ten je v období tepla mým častým útočištěm a já mám tak nějak ráda čisté prostředí. Člověk by vážně neřekl, kolik špíny se tu za těch pár měsíců usadí. Když se k vymetání všeho, co se tu usadilo přidá vraždění úponků Loubince pomocí zahradních nůžek, je o zábavu postaráno na celý den.
Teď mám zrovna kávovou přestávku a bojím se, že se rozsedím a už se mi nebude chtít. Nicméně to nejhorší mám za sebou a ten pohled na výsledek stojí za to.
Původně byl v plánu zase nějaký cyklovýlet, nicméně z něj sešlo, neboť můj včerejší prací znavený tatík místo oběda usnul a pak už se nikomu nechtělo. Snad příště.
Myslím, že jste i všimli nového designu. Uznávám, že to není bůh ví jaký výkvět, ale když já vážně zatoužila po co největší jednoduchosti, hlavně co se menu týče. Snad se na mě moc nezlobíte.
Uběhnutý týden byl převážně pracovní, nicméně docela ušel.

(ne)malé radosti mi ho zpříjemňovaly :)

• opalování se na (zatím zanešeném) balkoně
• můj portrét od Dana z blogu avant-garde.blog.cz - viz náhled dole :)
• první letošní zmrzlina
• úspěšný nákup
• úžasný červenočerný svetr od Andílka
• fantasticky vonící sprchovej gel
• setkání s bývalou spolužačkou ve vlaku - ohromně pozitivní člověk
• odvoz domů autem - veliká radost pro bolavé nožky
• večerní film
• uklidňující přítomnost spícího kocoura
• kvantum nové hudby
• tumblr

15/52 ~ Sportem ku trvalé inv... no uvidíme

Hezké pozdní odpoledne,

momentálně mám ze sebe docela dobrý pocit. Sice se zítra budu nenávidět, protože napoprvé jsme to dost přepískli, ale dnes jsem se letos poprvé projela s otcem na kole a opravdu své tělo protáhla. Cesta byla celkem pěkná, lesem. V Uherčicích jsem vděčně prolila krček Kofolou a stejnou cestou jsme se zase vrátili. Myslím, že dnes budu spát, jak mimino :)
Týden docela ušel, částečně pracuju a částečně hledám něco lepšího. Trochu se mi vrátila chuť fotit, včera jsem si vyšla na procházku a fotila jak o život. Kdo je fanoušek mojí facebookové stránky, může postupně vidět nové fotky. Jinak tady na blogu si musíte nějakou (neurčitou) dobu počkat ;)
V následující době budu asi potřebovat hodně trpělivosti a vytrvalosti. Držte mi prosím palce. Musím najít způsob, jak se motivovat, abych zvládla svou vlastní existenci, momentálně je to trochu těžké. Ale to slunce a pocit jakési volnosti, když se namáháte a huntujete své po zimě rozespalé a zlenivělé tělo a ten pocit ze sebe sama je k nezaplacení.

Pozitivní momenty tohoto týdne:

• strašná spousta zeleniny
• kávové odpoledne se sestrou
• nové zářivě červené tričko - miluju červenou, sekne mi :D
• odpolední zdřímnutí po dobře udělané práci
• příjemné posezení na lavičce v relativně teplém odpoledni
• perníčky v čokoládě - to nejlepší, co jsem v poslední době měla
• m. je v Anglii! No samozřejmě, mohlo by mi to být celkem jedno, ale ono není, mám z toho radost :)
• fotoaparád + já + hudba + procházka při západu slunce
• pročištění hlavy a protáhnutí těla při vyjížďce na kole

14/52 ~ Přemýšlení o budoucnosti škodí psychice

Alespoň té mojí, zlatí.

Víte, asi bych se vážně měla odnaučit spoléhat na lidi kolem sebe. Protože když si k někomu vytvořím pevnej vztah a pocit jakési jistoty, nějakou dobu z toho čerpám nezvěřitelný štěstí, ale vždycky nastal nějakej zlom a já dostala přes hubu. A čím jsem starší, tím těžší je získat si moji důvěru. Vybírám si lidi, se kterými trávim volný čas, kterým se svěřuju a kterým dovolím, aby se mi zavrtali do srdce. Jenomže o to horší pro mě potom je, když se nakonec stejně zklamu. Lidé jsou pro mě vším, lidé, které mám ráda, jsou smyslem mého života. A to je špatně, jak jsem si stihla uvědomit. Možná by to chtělo změnu. Jenomže jakou? Jak se vlastně hledá smysl života? A jaký smysl života máte vy?

A co se jinak přihodilo hezčího:

• Ten pocit, když je někdo na měkko z toho, že mu dám na cestu domů jídlo :D
• Začátek 30 Day Squat Challenge
• Zákuskové posezení v Brně s Alčou
• Inspirace a nápady na změny svého životního stylu
• We heart it - tohle je praštěné, ale vážně tam lezu každou chvíli
• nějaký ten přivýdělek
• Babrání se v mizerné náladě - tohle mi nedělalo radost, ale to vyjasnění už trošku jo
• Otec, snažící se mi náladu spravit. Otec nadchnutý představou intervalového tréninku
• Kyselý žížalky

13/52 ~ Ťapi ťapi ťap

3 Doors Down - Here Without You

Drazí, omlouvám se za menší zdržení s (ne)malými radostmi. Jedna véééliká radost ♥ se mi přes víkend usídlila v kutlochu a tak nebyl čas se věnovat čemukoliv jinému. Momentálně ještě v klídku a tichu a relativní čistotě svého domova doznívá má euforie. Vážně tak krásně, jako teď o víkendu mi bývá málokdy. A konečně mi ani nebylo smutno z hlupého sněhu za věčně otevřenými okny.
Musím taky poukázat na to, že jak nemám moc v lásce překvapení, existuje člověk, který mě překvapuje pořád dokola a stále je to nádherný. I přes můj vlastní zbytečný strach a nejistotu.

Jinak ten týden uběhl až podivně rychle a převážně úklidově. Nepamatuju si, kdy jsem byla naposledy tak aktivní, ale bylo fajn každou noc zalézt do pelechu a vidět v diáři všechny položky odškrtané. :)

A mé srdíčko potešilo:

• když mi věci vycházely tak, jak jsem chtěla

• když si na mě samo od sebe vzpomnělo hned několik lidí zároveň, navíc ve chvíli, když jsem to opravdu potřebovala ;)
• Rozhovor s Nikou, na který jsem se fakt těšila
• krátký úsměvný rozhovor s číšnicí v Charlies
• když byl celý dům jenom můj
• hororový maraton ("Tak takovou blbost jsem už dlouho neviděl...")
• večeře ála To se nějak dodělá
• upřímnost
• to překvapení!!! :)
• drobné něžné radůstky, které se tu nechtějí předvádět

12/52 ~ Jaro, tak kde jsi?!

Imagine Dragons - Radioactive

Už mě zase trochu přepadá nějaké to minimum nápadů. problém je, že ke všemu potřebuju většinou lidi a hlavně teplé jarní počasí. Sluníčko. Mno ale když se podívám z okna, totálně mě přejde chuť lézt z postele, natož něco tvořit. A tak sním, čtu, hledám inspiraci, obdivuju každého zajímavého umělce, na kterého narazím, nebo jsem zalezlá v čajovně a prolévám si krček tím nejlahodnějším čajem, který jsem kdy pila :) Jak já bych chtěla vlastnit nějakou malou čajovou konvičku a k ní alespoň dva čajové kalíšky. Tohle mi doma upravdu chybí.
V posledních pár snech jsem skoro posedlá čistotou svého domácího útočiště. Pořád někde šmejdím, leštím, šátrám a přemýšlím, jak to udělat, aby to zůstalo čisté a já nemusela za chvíli uklízet znova. Což se mi samozřejmě nedaří a tak pořád dokola vyhlašuji válku prachu, který se nechce vzdát.
Momentálně jsem v půlce druhé série Hry o trůny. Pochopitelně jsem na to začala koukat v době, kdy už to každý dávno viděl. Původně jsem neměla ani v plánu to stahovat, ale osud mi to asi nepřál a já jednoho dne zahlédla hodnocení na čsfd a tak mi to nedalo. Na druhou stranu teď někdy má vyjít třetí série, takže nemusím dlouho čekat :)
Abych se ještě vrátila k tomu jaru, mám mnohá očekávání, ale nic moc úžasných zážitků a různých radostí nemám v zásobě, takže jak se můžete podívat níže, jsem ohromně nadšená pro jídlo...

Tento týden udělalo dobře převážně mému žaludku:

• Ten pocit, když máte na něco hroznou chuť a najednou v obýváku najdete netknutou tabulku čokolády
• Náhlá inspirace při tvorbě designu - ten aktuální konečně půjde pryč
• Výlet do Brna s holkama z kurzu a příjemné posezení u medovníku v Trojce
• Po letech cestování vlakem jsem odložila sluchátka a hudební doprovod a vyměnila je za četbu. Utíká to mnohem rychleji.
• Úžasný banánovočokoládový koláč - jedna porce nestačila
• Čaj a lehárko v náručí druhé osůbky
• Sýrová omáčka aneb Stvořila jsem večeři pro celou rodinu - netypické!
• Video o kterém nesmím mluvit :D
• Přidávám ještě citát, který v týdnu kdesi lajkla Taychi na FB a já si ho prostě musela stáhnout. Snad se bude líbit stejně, jako mě: