Jsem tichým DÍTĚTEM REVOLUCE aneb Pár minutek pro pár slov

Překvapivě jsem nadpis vymyslela dřív, než samotný článek. Ovykle to bývá naopak. Ale k věci. Blog bohužel aktuálně není mojí prioritou. Nepřispívám tak často, jak bych chtěla, rozjíždím projekty, na které nakonec nemám čas, kometuju zřídkakdy a navzdory užitečnému Bloglovinu nečtu zdaleka všechny články od svých oblíbenců, natož abych zkoumala v cizích vodách.

To ale neznamená, že jsem se ovšechno přestala zajímat. I když to tak nejspíš vypadá. Za uplynulý víkend jsem každou volnou minutku klikala na ten zpropadený facebook a kontrolovala nové příspěvky Dětí revoluce, které právě rozjela Berenika. Vzhledem k otevřenému nastavení skupiny (moji "přátelé" skutečně nemusejí vědět úplně všechno) a zároveň naprostému nedostatku času jsem vše prolétla v úplné tichosti. A nyní mi to nedalo. Už kvůli své vlastní mnohaleté blogové minulosti a mému fungování v AK téměř od úplných začátků pokládám za nutnost tuhle revoluci podpořit.

Nechci se bouřit, dupat, zvedat nad hlavu pomyslný transparent a z plna hrdla řvát. Ale taky nechci znuděně sledovat ten propagační koutek Autorského klubu, ve kterém jsem kdysi viděla jednu velikánskou inspiraci, do kterého jsem chtěla patřit a po přijetí byla hrdá sama na sebe, když se můj článek objevil konečně ve výpisu. Výpisu těch blogů, které prostě znamenaly něco víc, prošly dál pod ostřížím zrakem známého Krutomluva a vybojovaly si své místo v klubu i přes obávané Kladivo.

Chtěla bych zpátky tu motivaci psát nové články a zapojovat se víc do děje tady na blogu. Jenomže zatímco AK téměř zkomírá a všechny zajímavé rubriky pomalu končí jedna za druhou, členové jsou otrávení a zklamaní a na titulce jasně září články nicneříkající, s pravopisnými chybami a mnohdy s nepůvodním obsahem, má touha blogovat je menší a menší a nové články většinou končí pouze v rozepsaných.

Chci zpět tu potřebu zazářit, vyšperkovat si design, vypiplat fotky a hrát si se slovy a všemi těmi detaily. Bojovat o sou pozici v klubu a o to správné zahřátí u srdce, když se něco povede, když jsem tam, kde chci být. Protože kde tu pravou motivaci sebrat teď??

A proto mi Děti revoluce přijdou jako parádní nápad, jsem vděčná těm, kteří se aktivně zapojují, kteří nechtějí jen nespokojeně sedět v koutě, kteří vážně chtějí změnu. A samotná se budu snažit, jak jen budu moci.
Vzpomínám, jak jsem byla u všech těch hádek s Tiskařem (Desíčku a spol., vzpomínáte??), u zrození Klubu snílků, účastnila jsem se i akce "Kozy na titulku", je tedy logické, že jsem i Dítětem revoluce.

Buďte taky. Pokud se o Klub nějakým způsobem zajímáte ať už jste členy, nebo ne, přidejte se k nám!