30/52 ~ Pečeme přibližně na 38°C ve stínu

Florence And The Machine - Over The Love

To počasí je dnes opravdu pekelné. Původní plán na dnešek byl, že vyžehlím a pak se budu válet v bazéně, ale kdo by tam vydržel déle, než pět minut? Ven jsem se odvážila pouze k ránu, kdy jsem na balkoně, který byl ještě zahalený ve stínu, přečetla pár kapitol z Lolity a vypila si kafe. Pak se slunce začalo nebezpečně blížit k mým nohám a bylo na čase se zvednout a zalézt zpět do domu. Tedy ne, že bych si až tak moc pomohla. je tu hnusně dusno. A kupodivu mi ani tak to žehlení nevadilo, vzhledem k tomu, že v obýváku je pouhých 28 stupnů - ten rozdíl, mezi obývákem a zbytkem obytných místností našeho domu je tedy zřetelný :3
Mno nic, přestávám mlet o vedru, přestože se tu pomalu peču za živa. Jestli vám tahleta změť písmenek nebude dávat smysl, tak je to prostě špatnýma podmínkama. Nebo tím, že ještě sleduju trailery na čsfd... Ach, já chci tak 20°C...

,,Neptat se, nedivit se..."

Radosti jsou sice čtrnáctidenní, ale ve čtvrtek odjíždím směr Tišnov a den poté konečně směr moře. Tři neděle za sebou nebude kdy a jak je zveřejnit. A nemusí to tu zahnívat o týden víc, pokud to není nutné. Proto jsem se rozhodla 30. týden zveřejnit už dnes. Pokud mi to lenost, čas a chuť budou přát, možná něco přednastavím, aby blog během mé nepřítomnosti nechcípl hlady. Sama si tím ale nejsem zrovna jistá, takže se prostě uvidí.

Tento týden byl dost zvláštní. V našem domě už nějakou dobu neexistuje kuchyň. Kafe se vaří a rohlíky mažou v mém starém pokoji, jídlo se vaří a nádobí umejvá na dvoře. Z kuchyně je teď prázdná místnost s oškrabanými zdmi. Podlaha vykopaná a nově prošpikovaná podlahovým topením a od čtvrtka čerstvě zalitá betonem. Do koupelny s jediným vchodem z kuchyně se ve čtvrtek lezlo dost zajímavě, pomocí dlouhé dřevěné desky, díky níž v koupelce nešly zavřít dveře. Snad nemusím říkat, že jsem z toho byla opravdu nadšená. A rodiči otitulována jako prudérní. Ať si, ve sprše chci mít klid.

V sobotu jsem původně chtěla být doma a k večeru popíjet o samotě víno, které se mi už dlouho chladí v lednici. Nicméně jsem byla panem Andělským pozvána do kina, což prostě za žádných okolností nešlo odmítnout. Přestože má peněženka má pěknou depresi a div mě nekousne, když se ji snažím otevřít. Naštěstí se to snad příští týden konečně zlepší.
Anděl mě strašně rád mile překvapuje. Moc moc mile. Není překvapující, že byla sobota nakonec moc pěknej den. Ačkoliv jsem se zapékala skoro jako dneska. Oběd v Subway a po kině ledový čaj v Chajovně. Překvapivé bylo zatáhnutí do Špalíčku a vložení do ruky lístků s nápisem Velký Gatsby, přestože jsem den předtím svolila jít na Pacific Rim :D

Koukám, že z (ne)malých radostí pomalu tvořím jakýsi deník. Ani by mě nenapadlo, že dnes zveřejním něco tak dlouhého. buďte rádi (ti tři lidi, kteří to skutečně čtou), moc seto nestává :D

Radost:

• televzní večer
• snídaňové čtení
• půjčená taška na dovču - pomalé, ale jisté a samozřejmě zbytečně brzké balení
• řešení jevámúplnějednočeho
• DM - už jsem se někdy zmínila o tom, jak miluju drogerie?
• stín a chládek
• Subway
• cookies
• růžový lak, ha ha ha! :D
• kino
• čaj
• úsměv
• doteky motýlí
• těšení se
• to, co není napsáno výš

^{Pro zvětšení otevřít v nové kartě}

28 + 29/52 ~ Svět je nádherný

Lana Del Rey - Blue Jeans

To jsem si sice většinu týdne č. 28 neříkala, protože mi bylo často smutno a v hlavě zmateno, ale jak se říká, každý stín znamená, že někde poblíž je světlo. Takže o víkendu se vyjasnilo a sluníčko v mé mysli se většinou drželo i ten další týden. :)
Teď je mi nádherně, protože mám za sebou dva nádherné dny. Konečně po dvou týdnech v pracovním procesu jsem mohla vypadnout (Jo vlastně, ještě středa, tímto moc děkuju trpělivé Taychi, že byla ochotná se mnou lítat po obchodech a shánět oblečení do tropických podmínek 8)) na vzduch a jen tak sedět v přírodě a relaxovat, jíst zmrzlinu a povídat. Krom toho i dokupovat všechny nezbytné věci na rychle se blížící dovolenou v Chorvatsku, na kterou se začínám už hrozně moc těšit. :)
Dnes to bude asi trochu krátké, snad mi to odpustíte. A taky to, že článek vychází až dnes, i když jsem ho chtěla vydat už v neděli tak, jak to má být - dostala jsem se ale k PC až hodně pozdě večer a včera toho bylo taky nějak moc, takže se prostě nedalo stihnout vše, jak jsem to měla naplánované.
V blízké době zase přidám asi nějaké ty fotky, které jsou už hrozně dlouho v pozadí. Ani nevím, proč je nepřidávám, v PC je jich hromada, upravených i neupravených. Ale to nevadí, nebyla chuť dosud, bude chuť třeba jindy.
Teď ani moc nefotím zrcadlovkou, tak nějak získávám pocit, že když fotím zrcadlovkou, měly by mít ty fotky trochu úroveň, měla bych se snažit - kompozice, ostření a to všechno. Ale já se v poslední době ani moc snažit nechci. Občas něco bliknu telefonem, nebo kompaktem - jenom tak pro dokumentaci. Rozhodně jsou to věci, které jsou lehčí a skladnější, než zrcadlovka, tak je člověk má daleko častěji u sebe.
Na dovču si beru pouze starý fotoaparát, fotek tedy bude snad spousta, ale jsem upřímně zvědavá, jak budou vypadat. Ten neřád totiž hrozně rád přesvětluje. No nic, popojedem...

Týden č. 28:

Totálně jsem nezapisovala pěkný zážitky a postřehy a bylo jich tak zatraceně málo, že si ani pořádně nevzpomínám, co se stalo. Stejně jsem byla po většinu času někde zalezlá a snažila se nevnímat. Teda pokud jsem zrovna nehnila v práci, že. Tenhle týden je tedy asi lepší vypustit. Ale...

• SMS na dobré ráno
• Dobrá nálada o víkendu
• Přemýšlení o dovolené
• Ehm...?

Týden č. 29:

• hezký film
• nové šatičky a spousta jiného nového oblečení :3
• Lolita půjčená od Taychi - konečně si ji můžu přečíst!
• jízda na kole
• když se vám v práci vede
• když se máte na co těšit
• tvoření seznamu co všechno potřebuji k moři :D
• nákup kosmetiky a jiných serepetiček (ne)potřebných k žití
• voda
• příroda
• zmrzlina... spooousta zmrzliny
• pocit lehkosti
• pocit jedinečnosti
• růže od Andílka ♥
• a všechny ty věci, na které si už nevzpomenu :3

Inspirace interiéry z filmů ~ Jeden den

Věřím, že nejsem sama, kdo při sledování filmů nekouká jen na děj a hlavní zápletku, herecké obsazení a tak dále. Ale krom toho více či méně pozoruje i okolí hlavních postav, prostředí, ve kterém se film natáčí a taky design interiérů.

Jsem člověk, který se už delší dobu rád drží minimalistických prvků. Mám ráda jednoduchost, čistotu, prosvětlené prostory. Každou chvíli chodím a přemýšlím, čeho se ještě zbavit a jestli všechno to množstv věcí, které tu mám, skutečně potřebuji. Zároveň jsem ale holka, která si potrpí na pěkný věci a chce se u sebe doma cítit příjemně.
V poslední době čím dál tím víc přemýšlím o vlastním bydlení. Vzhledem k financím si to samozřejmě zatím nemůžu a ještě asi dlouho nebudu moct dovolit. Ale svůj pokoj v domě, kde bydlím s rodiči, mám už nějakou dobu téměř celý zařízen a i když mé žlutooranžové stěny začínají vesele blednout, tady už nehodlám moc věcí měnit.
Místo toho sním o tom, že jednou budu vlastnit nějaký malý byteček s balkónem. A přestože v něm nejspíš nebudu sama, sbírám inspiraci a hledám, co by v něm vypadalo nádherně. Každopádně strohost, minimalismus, ale přitom útulnost jsou na prvním místě.

A proto se dostáváme k pár screenům z filmu Jeden den. Ten film mě asi před rokem a půl, když jsem ho viděla poprvé, svojí atmosférou totálně nadchnul. Pak jsem si sice přečetla knižní verzi od Davida Nichollse, vedle níž film poněkud ztrácí na kouzle (jak už to tak často bývá), ale přesto stále můžu říct, že je to něco příjemného, nevtíravého a ne tak přeslazeného, jak to u romantických filmů obvykle bývá. (U knihy bych dokonce použila i slovo ,,realistický".)

Já se nechci zabývat dějem, nebo tak, tohle není a nemá být recenze na film - ten se mi líbil a tomu, kdo nemá večer co dělat a nevadí mu romantické drama, ho vřele doporučuji. Tečka.

---

Předevčírem odpoledne jsem si ho po dlouhé době pustila. Zrovna mám podruhé rozečtenou knížku, tak mě chytla slina. A až skoro na konci filmu mě trkla jedna scéna, kdy Dex přijede na návštěvu ke své nejlepší kamarádce Emmě. Když zrovna byli u ní v bytě, atmosféra mezi nimi sice nebyla místy zrovna nejlepší (pochopitelně neřeknu, proč), ale já si toho pro změnu moc nevšímala.
Zaujal mě styl, do kterého je Emmin byt zařízen. Hrozně se mi zalíbila ta jednoduchost, skoro samé světlé barvy, ale přitom takové ženské útulno. Detaily na psacím stole. Šikmo položená postel nedotýkající se stěn. Spousta oken a v nich nenápadné závěsy. Knížky, květiny, křeslo ke čtení. Stejně tak zajímavá koupelna. Dohromady tam je na můj vkus trochu málo jasnějších barev a taky mi nesedí ten podivný jídelní stůl. Na druhou stranu když si vezmu to, jaká Emma samotná je a taky místo, kde se byt nachází, říkám si: proč ne?
Takové typické prostředí nějaké spisovatelky z dob, kdy se ještě běžně psalo na psacím stroji a počítače teprve byly v začátcích. Případně prostředí osoby, která vyloženě netouží po každé moderní vymoženosti a spokojí se s klasikou.













Nakonec ještě pár snímků z pozdější doby - spisovatelský kousek obohacen o počítač, který ovšem nikterak nehyzdí, naopak tak nějak zapadá.




Na závěr bych chtěla říct, že člověk rád přemýšlí, coby kdyby, jak by mohlo jednou něco vypadat. Sleduje a vyvíjí svůj vlastní vkus, inspiruje se v mnoha věcech. Nevím, jak moc je pro vás tenhle článek zajímavý. Ostatně je to něco, co tu ještě nebylo.
Budu ráda za váš názor: jak se vám líbí tento nápad? A jak by se vám líbilo, kdyby se tu jednou za čas takový článek objevil? Mám založit novou rubriku?

© Zdroj pochopitelně není, neboť screeny z filmu Jeden den jsem dělala sama.

26 + 27/52 ~ Víkendy zaplněné do poslední minuty

Paulie Garand - Pavučina lží

To vedro mi ani nedovoluje pořádně myslet a dávat dohromady věty, které by čtenáře zaujaly. Za oknem zase pomaloučku opadává typické letní zářivé peklo a já se těším, až za chvíli zase budu moct otevřít okno do své nory (Okno? V noře? uh?) a pořádně se nadechnout vzduchu snad o něco chladnějšího, než ten, co se tak líně převaluje tady.
Belsátko je člověk vydělávající a spořící na dovolenou u moře s tím nejlepším člověkem. Zároveň člověk žijící ze dne na den, s nejistou budoucností ale přesto s jasným snem. Snem, který je ještě daleko. Neuskuteční se za půl roku, ani za rok. Snad za dva. Jestli se vše povede, dostanu se o velký kus dál. Vše bude jinak a snad lepší. Ale to nikdo neví. A nemá smysl to nijak rozvádět, jen doufat, snít a snažit se, aby vše dopadlo tak, jak si přeju :)
Poslední tři víkendy byly ty nejlepší, jaký mohly být. Dva hezky mimo dům a ten poslední doma, ale o zábavu a nejdokonalejší společnost jsem rozhodně měla postaráno ve všech případech. Taky miluju ten pocit, když si vylijete srdce a neskutečně se vám uleví. A i když víte, že je něco ve vás špatně a nechcete, aby to tak bylo, druhá osoba to až neskutečně chápe a chová se dokonale.

Týden č. 26:
(Teda, to už jsme v půlce!)

• Rychle a zběsile 6 aneb když se nám zachtělo jít do kina :D
• nečekané přání k svátku od Andílka a jeho rodinky :)
• čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda...
• to, že vás něko zbožňuje - veeeeeeeeelká radost :)
• hraní si na Ježíška :)
• orgasmicky vonící sprchovej gel :D
• ten pocit, když se o vás někdo hezky stará
• a tvoří vám večeři, zatímco se sprchujete :p
• po dvou a půl letech, co vlastním notebook, jsem si k němu konečně koupila myš! :D
• nový deníček na hlášky
• když vám chlap gantlemansky nese batoh :D
• zmrzlina z Mekáče - a zas do toho podniku nějaký čas nevzezu :D

Týden č. 27:

• vysoká produktivita v práci
• umýt si vlasy kondicionérem
• dostat peníze
• koupit si na doma třičtvrťáky
• skype s Tay
• hra na Ježíška podruhé :D
• zmrzlina
• mít barák jen pro sebe
• pizza na snídani :D
• darovanej čtyřlístek :)
• filmování
• jahodová dřeň
• komáří procházka :D
• říct cokoliv, co máte na srdci, i když ne všechno je snadné
• pochopení
• láska