Věřím, že nejsem sama, kdo při sledování filmů nekouká jen na děj a hlavní zápletku, herecké obsazení a tak dále. Ale krom toho více či méně pozoruje i okolí hlavních postav, prostředí, ve kterém se film natáčí a taky design interiérů.
Jsem člověk, který se už delší dobu rád drží minimalistických prvků. Mám ráda jednoduchost, čistotu, prosvětlené prostory. Každou chvíli chodím a přemýšlím, čeho se ještě zbavit a jestli všechno to množstv věcí, které tu mám, skutečně potřebuji. Zároveň jsem ale holka, která si potrpí na pěkný věci a chce se u sebe doma cítit příjemně.
V poslední době čím dál tím víc přemýšlím o vlastním bydlení. Vzhledem k financím si to samozřejmě zatím nemůžu a ještě asi dlouho nebudu moct dovolit. Ale svůj pokoj v domě, kde bydlím s rodiči, mám už nějakou dobu téměř celý zařízen a i když mé žlutooranžové stěny začínají vesele blednout, tady už nehodlám moc věcí měnit.
Místo toho sním o tom, že jednou budu vlastnit nějaký malý byteček s balkónem. A přestože v něm nejspíš nebudu sama, sbírám inspiraci a hledám, co by v něm vypadalo nádherně. Každopádně strohost, minimalismus, ale přitom útulnost jsou na prvním místě.
A proto se dostáváme k pár screenům z filmu Jeden den. Ten film mě asi před rokem a půl, když jsem ho viděla poprvé, svojí atmosférou totálně nadchnul. Pak jsem si sice přečetla knižní verzi od Davida Nichollse, vedle níž film poněkud ztrácí na kouzle (jak už to tak často bývá), ale přesto stále můžu říct, že je to něco příjemného, nevtíravého a ne tak přeslazeného, jak to u romantických filmů obvykle bývá. (U knihy bych dokonce použila i slovo ,,realistický".)
Já se nechci zabývat dějem, nebo tak, tohle není a nemá být recenze na film - ten se mi líbil a tomu, kdo nemá večer co dělat a nevadí mu romantické drama, ho vřele doporučuji. Tečka.
Jsem člověk, který se už delší dobu rád drží minimalistických prvků. Mám ráda jednoduchost, čistotu, prosvětlené prostory. Každou chvíli chodím a přemýšlím, čeho se ještě zbavit a jestli všechno to množstv věcí, které tu mám, skutečně potřebuji. Zároveň jsem ale holka, která si potrpí na pěkný věci a chce se u sebe doma cítit příjemně.
V poslední době čím dál tím víc přemýšlím o vlastním bydlení. Vzhledem k financím si to samozřejmě zatím nemůžu a ještě asi dlouho nebudu moct dovolit. Ale svůj pokoj v domě, kde bydlím s rodiči, mám už nějakou dobu téměř celý zařízen a i když mé žlutooranžové stěny začínají vesele blednout, tady už nehodlám moc věcí měnit.
Místo toho sním o tom, že jednou budu vlastnit nějaký malý byteček s balkónem. A přestože v něm nejspíš nebudu sama, sbírám inspiraci a hledám, co by v něm vypadalo nádherně. Každopádně strohost, minimalismus, ale přitom útulnost jsou na prvním místě.
A proto se dostáváme k pár screenům z filmu Jeden den. Ten film mě asi před rokem a půl, když jsem ho viděla poprvé, svojí atmosférou totálně nadchnul. Pak jsem si sice přečetla knižní verzi od Davida Nichollse, vedle níž film poněkud ztrácí na kouzle (jak už to tak často bývá), ale přesto stále můžu říct, že je to něco příjemného, nevtíravého a ne tak přeslazeného, jak to u romantických filmů obvykle bývá. (U knihy bych dokonce použila i slovo ,,realistický".)
Já se nechci zabývat dějem, nebo tak, tohle není a nemá být recenze na film - ten se mi líbil a tomu, kdo nemá večer co dělat a nevadí mu romantické drama, ho vřele doporučuji. Tečka.
Předevčírem odpoledne jsem si ho po dlouhé době pustila. Zrovna mám podruhé rozečtenou knížku, tak mě chytla slina. A až skoro na konci filmu mě trkla jedna scéna, kdy Dex přijede na návštěvu ke své nejlepší kamarádce Emmě. Když zrovna byli u ní v bytě, atmosféra mezi nimi sice nebyla místy zrovna nejlepší (pochopitelně neřeknu, proč), ale já si toho pro změnu moc nevšímala.
Zaujal mě styl, do kterého je Emmin byt zařízen. Hrozně se mi zalíbila ta jednoduchost, skoro samé světlé barvy, ale přitom takové ženské útulno. Detaily na psacím stole. Šikmo položená postel nedotýkající se stěn. Spousta oken a v nich nenápadné závěsy. Knížky, květiny, křeslo ke čtení. Stejně tak zajímavá koupelna. Dohromady tam je na můj vkus trochu málo jasnějších barev a taky mi nesedí ten podivný jídelní stůl. Na druhou stranu když si vezmu to, jaká Emma samotná je a taky místo, kde se byt nachází, říkám si: proč ne?
Takové typické prostředí nějaké spisovatelky z dob, kdy se ještě běžně psalo na psacím stroji a počítače teprve byly v začátcích. Případně prostředí osoby, která vyloženě netouží po každé moderní vymoženosti a spokojí se s klasikou.
Nakonec ještě pár snímků z pozdější doby - spisovatelský kousek obohacen o počítač, který ovšem nikterak nehyzdí, naopak tak nějak zapadá.
Na závěr bych chtěla říct, že člověk rád přemýšlí, coby kdyby, jak by mohlo jednou něco vypadat. Sleduje a vyvíjí svůj vlastní vkus, inspiruje se v mnoha věcech. Nevím, jak moc je pro vás tenhle článek zajímavý. Ostatně je to něco, co tu ještě nebylo.
Budu ráda za váš názor: jak se vám líbí tento nápad? A jak by se vám líbilo, kdyby se tu jednou za čas takový článek objevil? Mám založit novou rubriku?
© Zdroj pochopitelně není, neboť screeny z filmu Jeden den jsem dělala sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat