30. 10. 2014

V odstínech podzimu

Lana Del Rey ~ Ultraviolence

Tolik toho mám na srdci. Ale dohromady nevím, odkud začít. Možná bych měla počkat. Utřídit si myšlenky. Vždyť teď už je čas. Hromady času. Vynahradím si vše, co jsem za ty dva měsíce zanedbala. Slibuju. Sobě, či tobě? Záleží na tom?

Celý podzim jako by mi proklouzl mezi prsty. To nejkrásnější období skoro uteklo, zatímco jsem hledala skulinku v čase, abych se vůbec stihla nadechnout. Připadám si jako netrénovaný běžec po velmi zdlouhavém maratonu. Vyždímaná, zadýchaná, s prudce tlouknoucím srdcem.

Ale to nic. Byla to zkušenost a teď jsi zase o něco chytřejší. Víš, že tohle už dělat nechceš. Ne za takových podmínek. Zase ses o kousek posunula k tomu, abys zjistila, co dělat chceš a co by tě dělalo šťastnou. Uklidňuji se.

Vím, co by mě dělalo šťastnou. Ale tohle je mi na tisíce kilometrů vzdálené. I když mě to neuživí. Vím, co mě dělá tak nějak šťastnou. Aspoň na pár minut. Být užitečná, vykouzlit (ti) úsměv na tváři, vytvořit něco líbivého. Ležet ti v náručí. Výjimečně dobrý kafe. Padající listí. Jakékoliv znamení, že andělé na mě ještě nezanevřeli.

A na pár sekund i ten pocit spokojenosti z právě vyfocené fotky.*************