Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?

Tak na tenhle projekt si brousím zoubky hned od té doby, co jsem se s ním u Alči na blogu poprvé setkala. Ta holka má fakt hlavu na nápady, to vám řeknu. Dnes je asi fakt těžké vymýšlet stále něco nového, Alči se to ale daří. Čas je hrozná mrcha, plánů pro další články a projekty mám víc, než dost, ale minuty mi nekrade fejsbůk, nejsou nijak promrhané a přesto těch volných je sakra málo. Takže se mi zveřejňuje vše nějak zatraceně pomalu. Mno nic, popojedem...

Předem musím říct, že můj zájem o fotografování si každou chvíli běhá kam se mu zachce. Nejsem žádnej extra fotograf, nedokážu se tomu věnovat naplno, jako to třeba dělá Alča. Proto fotím jen když mám fakt chuť a náladu a hlavně pro zábavu a sem tam někomu i pro radost. Už delší dobu se věnuju snad všemu možnému, kromě fotografování. Ale přesto se chci projektu zúčastnit. Tak jdeme na to.

1) Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?

Už jako mladší, základkářku, mě focení hrozně lákalo, ale doma jsme měli jen stoletý prachobyčejný fotoaparát na film, kterému se už ani nechtělo pořádně fungovat, takže dlouhé roky zůstávalo pouze u snu. Ten se mi splnil o mých patnáctých narozeninách, ke kterým mi rodiče darovali můj první kompaktní fotoaparát Panasonic Lumix DMC-FX10. Tehdy to všechno začalo. Dlouho jsem fotila jen běžné momentky. Ty první byly dost nevalné kvality. Byla jsem začátečník a neměla k sobě nikoho dalšího s vášní pro fotky, nikoho, kdo by mi poradil.

Ale vše přišlo ruku v ruce se začátkem blogování. Překonala jsem počáteční zkoušení, dala se na autorskou tvorbu a rozhodla se články doplňovat o své vlastní fotky, vytvářet vlastní designy a tak různě. To mě přinutilo se nad svým focením zamyslet, pořádně se do toho opřít, fotit, zkoušet, upravovat, učit se, zlepšovat se.

Nakonec mi přestalo jít o to, abych měla pěkné fotky na blogu. Chtěla jsem vytvářet něco pěkného na pohled, moct se o to podělit s dalšími lidmi. Focení je mojí velkou relaxací. S foťákem dokážu zapomenout na okolní svět a díky povedené fotce mít radost sama ze sebe. A nezáleží na tom, jestli člově fotí zrcadlovkou nebo obyčejným digitálem, fotka, která má co říct, může vzniknout z čehokoliv.

Říjnový zápisek z říjnově povlečeného pelíšku

Zdravím všechny zbloudilé duše i těch pár pravidelných čtenářů. (hlaste se, kdo sem chodí pravidelně?)

Před několika dny jsem napsala dlouhý článek na téma Nenávist vůči současné hudbě. Inspiroval mě k tomu nedávný článek od Borůvky, který pár dní visel na titulní straně blogu. Moje reakce byla decentně výsměšná a sarkastická, zkrátka taková, jako za starých časů, které už si nejspíš nepamatujete. Ne, že bych proti autorce článků a autorům komentářů pod ním něco měla, nicméně velká část z nich mi přišla poněkud zaujatá vůči několika interpretům (jejichž počet by se dal spočítat na prstech jedné ruky), jejichž tvorba se hraje v rádiích. Že existujou kvanta jiné kvalitní hudby, kterou jen nepropagují na Óčku, jako by lidi ani nenapadlo. A že jde o hudbu současnou snad zmiňovat nemusím. No nic.
Ten článek pochopitelně neexistuje. Společně za to poděkujme administraci blogu a mému chorému mozku. Mozek může za to, že jsem obsah článku nezkopírovala, než jsem se rozhodla dokončit vizuální úpravy. Administrace může za to, že po vložení oddělovače celá moje dvouhodinová práce zmizela v nenávratnu. A psát to celé znova bylo to poslední, o co jsem stála. Smůla.

Ale nevadí. Možná bych namíchla pár nevinných existencí. A já jsem člověk, co chce mít klid. Hádek zažívám v práci víc než dost. Ostatně tam jsem poslední dva týdny nebyla. To jsem se takhle jednou v neděli se škrábáním v krku vrátila od pana andělského s plánem, že si dám teplý černý čaj, vyspím se a vše bude ok. Nicméně druhý den se o mě i přes nurofen v žaludku v pracovním procesu pokoušely mrákoty, o ohni v krku ani nemluvě. Byla jsem tedy poslána domů léčit se. Na den dva. Hm, týden. Hmm, dva.
Mám ráda podzim, ale k podzimu neodmyslitelně patří nemoci. Alespoň v mém případě. A tak jsem se po mnoha letech léčila z angíny. Snad úspěšně. Polehávání v posteli se mi totiž začalo velice líbit a zítřejší šok z ranního vstávání znechuceného zaměstnance bude určitě strašlivý.

Co je dále nového? Zhruba dva týdny je naše domácnost konečně obohacena o novou kuchyň. Zaplaťjánevímkdo, kdo nezažil, ten si neumí představit, co to je, když najednou nádobí musíte mýt v lavoru a vařit na dvoře. Ale stálo to za to, ta stará kuchyň byla fakt hrozná. Tahle je nádherná. Malinová linka ve vysokém lesku, lino ála šedá imitace dřeva, kachličky a dřez v béžovém provedení. Nové spotřebiče. Celkově to je moderní a minimalistické a přitom příjemné. Zkrátka spokojenost.

Dokonalá Laura Makabresku.

Dokonce až taková, že se vážně pokouším tu kuchyň používat a občas něco uvařit. Tenhle víkend jsme se s Andílkem celkem vyřádili, což běžně ani jeden moc neděláme. Pizza to jistí za většiny okolností, sobotní večer nevyjímaje. Už jste viděli V zajetí démonů? Pokud máte rádi horory a hlavně ty podle skutečné události, tenhle si nenechte ujít. My se báli bejt sami i ve sprše. A musím podotknout, že bylo moc příjemné vzbudit se v noci přesně ve 3:00.

Hrozně ráda objevuji nové blogy ke čtení. Můj bloglovin je přímo přecpaný články, které nestíhám číst, ale nemůžu si pomoct - mám hroznou radost, když najdu něco nového, poutavého a inspirativního. V poslední době mám děsně ráda blogy s jednoduchými recepty, nebo deníkovými zápisky. Podle toho se i ten můj blog zase trošku přeorientovává zpět na zápisník, než na fotky.

Čas nevýslovně rychle utíká. A já občas váznu ohledně toho, jak si ho rozplánovat. Během podzimu bych toho ještě chtěla hodně stihnout. Za chvíli mi začne autoškola. Krom toho bych se chtěla sejít s pár lidmi, mezi něž rozhodně patří Alča, a taky už dlouho slibuji focení Temnářce. Nejspíš mě čeká i třídní sraz. Zároveň mám v plánu ještě zachytit ten pravý podzim na Květnici, kde to je opravdu nádherné, ale nevím, jestli se tam vůbec dostanu. Jen v samotném Brně jsem nebyla ani nepamatuju. Už by to chtělo pomalu přemýšlet nad Vánočními dárky, protože jestli něco nesnáším, tak je to nákup na poslední chvíli. Ohledně blogu mám taky pár plánů, ale jaké, to si nechám pro sebe. :)

A teď už rychle nachystat sváču do práce a pak zase objevit něco nového ke čtení :)

Něžná sluneční zář

Zdravím,

přicházím sem s čerstvoučkou dávkou přírodních fotek. Dnes mám nějaké lítačky po doktorech, ráno jsem jela na rentgen a protože bylo pěkně, rozhodla jsem se jet na kole přes louky. Ještě doma za okny jsem postřehla mlhu, v níž se ztrácela něžná sluneční zář, tak mě napadlo ještě do kapsy hodit kompaktní foťák, kdybych náhodou viděla venku něco, co by stálo za fotku. Podzimní příroda je opravdu hodně fotogenická, po ránu je ještě desetkrát hezčí, než přes den, ale protože slunce bylo ještě dost schované, fotek je jen pár. Snad ale potěší něčí oko.

---