Cesta za miliardou hvězd

Nový rok je zatím samé krásné překvapení. Když jsem dávala dohromady seznam míst v Brně, která chci navštívit, ani ve snu mě nenapadlo, že si jednu z položek budu moct tak brzy odškrtnout. Proto mě nesmírně zahřálo u srdce, když jsem se před pár dny přihlásila na facebook a tam na mě čekaly dva odkazy na přednášky v digitáriu že ať si vyberu, co by se mi líbilo víc. Anděl zlatý! ♥
Sobotní věta "Naplánuj si, kam půjdeme příští víkend, ať to letos všechno stihneme," zřejmě způsobila, že jsem začala zářit jako žárovka, Ale o tom snad někdy jindy.
A tak se tedy splnil jeden ze stovek mých malých snů a já tuhle sobotu ruku v ruce s Andělem navštívila brněnské planetárium. A že se podstatně změnilo od té doby, co jsem tam byla naposled jako dítě. Všechno je zmodernizované, z té krásné grafiky jsem se cítila jako ve snách a o těch měkoučkých polohovacích sedačkách ani nemluvím! 3:-)
Jak nápis dávno prozradil, vybrala jsem si přednášku s názvem Cesta za miliardou hvězd. Nechtěla bych toho moc prozradit a tak můžu jen vřele doporučovat - určitě to stojí za to. Připomenete si, kde se jaká souhvězdí vlastně nacházejí. Dozvíte se taky něco o slavných řeckých bájích, které jsou ve hvězdách vepsané. Při pohledu do galaxie si parádně zarelaxujete a odejdete s nějakou tou vědomostí navíc a hlavně s pocitem absolutního nekonečna.
Přednáška začala o půl sedmé a i když jsme přijeli na místo s víc než dostatečným předstihem, byla už dávno tma. Proto se chci na Kraví horu za nějakou dobu vrátit a udělat si procházku. A třeba i absolvovat nějakou další přednášku v planetáriu. :)

Jedna tématická ~ foceno mým miloučkým Cube1

Novoročně

Tralala! máme čerstvě po Silvestru a tak bych o sobě měla dát tak trošku vědět, dokud můj diář nebude celý zaplněný poznámkami jako "práce, práce, práce, tulení, spánek, práce, práce, práce" a dokud mám tak trochu psavou. Ňach!

Bloglovin se mi zaplnil typicky nostalgickými a nadějeplnými články o roce 2014 a roce 2015. Na parapetu mi hřejivě blikotá zapálená svíčka od Andělovy maminky, notebook příjemně hřeje do nohou... Prostě náladička na psaní.

O roce 2014 se mi psát nechce. Byl takový, jaký byl. Celkem náročný hlavně po stránce psychické. Měl pár světlých momentů (Například nádherné období kolem Vánoc i spoustu jiných), ale jsem celkem ráda, že už je za mnou. Každopádně mi přinesl pár důležitých zkušeností, možná nějaké to sebepoznání, kila navíc (pchu) a vědomí, co vlastně chci. Tím bych to asi tak uzavřela. :)

Rok 2015. Všude se to hemží samýma předsevzetíma. Já jich pár nakonec také mám. Rozhodla jsem se pro věci, které mi snad nebude dělat moc potíží splnit.

1) Pokračuji v (ne)malých radostech. :) Nebudu se nutit psát je každý den, prostě budou když budou. Ani nevím, kolik prostoru jim dopřeji zde na blogu, určitě jim nehodlám věnovat celou rubriku, protože to prostě podle mě nemá smysl. Ale tady v zápisníku se pro ně najde místo vždy a kdo má chuť, může mě začít sledovat na mém novém instagramu, kde se mimo jiné, fotografickým radostem chci věnovat. :)

2) Do konce června (tedy prvního půl roku) vůbec nepít. Nevím, jak moc je to snadné. Nejsem žádný alkoholik, ale příležitostně se nikdy nebráním si to pivo, nebo něco jiného, klidně dát. V libovolném množství. No a Silvestr se nám s Andělem moc nepovedl, trošku jsme to přepískli. No a tak Anděl prvního ledna prohlásil, že letos nepije. Pak se zamyslel a usoudil, že celý rok, to je moc. A tak to zkrátil na půl roku. Souhlasila jsem a šla do toho taky. S jednou malinkou výjimkou, že si nehodlám upírat svůj milovaný cider a tak čas od času zhřeším a ten si dám.
Mimo jiné se Anděl zařekl, že už si jedinkrát nezapálí. Nekouří, ale cigarety prý uklidňujou. Člověk se asi na chvíli nějak zaměstná, nebo co. Ať je na tom pravda jakákoliv, je lepší způsob, jak zpracovávat stresové situace a v hodlám být co největší oporou. :)

3) Obdarovávat drahé druhé (ne)malými radostmi po celý rok, nejen na Vánoce. :) Chci šířit radost a jak už je známo, ta se vytvoří lehce i drobností, kolikrát už jen tím, že si vzpomenete. Nač být ježíškem jen na Vánoce? Proč někomu nekoupit/nevyrobit/nenajít nějakou drobnůstku jenom tak bez pádného důvodu? (Inspirováno Taychi a jejími beruškami.)

4) Šetřit. Neupírat si radosti, ale neutrácet za hlouposti a už vůbec ne za věci, pro které se nenajde vhodné využití.

5) Vánoční dárky dávat do kupy už od září! A neshánět na poslední chvíli těsně před Štědrým dnem, jako se tak stalo v roce minulém. Průběžně si během roku sepisovat seznam, co by se mi pro koho líbilo, vymýšlet, kreativně se vyřádit a schovávat. Nic nenechat náhodě, protože pak už nebude čas a kazit si předvánoční období zoufalstvím z prázdných rukou je prostě škoda.

6) Prošmejdit Brno. Jasně, na Špilberku a Petrově jsem byla už jen v roce 2014 aspoň pětkrát. Ale třeba po takové Hvězdárně toužím už kolik let a ještě jsem se tam nedostala. Včera jsem si ve volné chvíli namyslela pěkný seznam míst v Brně i okolí, kde jsem byla naposledy jako malé dítě, nebo jsem tam nebyla vůbec. Těch míst je dost a určitě nějaká ještě přibudou. Času nemám tušení kolik letos bude, takže si neříkám, že letos budu všude, ale určitě bych těch míst chtěla navštívit co nejvíc. K tomu jsem si ještě přidala touhu navštívit i nějakou tu výstavu. Pokud možno nejen jednu.

• Vila Tugendhat
• Moravská galerie
• Brněnská kostnice + podzemí
• Pavilon Anthropos
• Lužánky
• Kraví hora + planetárium
• Stránská skála
• Bílá hora
• Palác šlechtičen (výstavy)
• Vila Stiassni
• Jurkovičova vila
• Pivovar Starobrno (:D)
• Alespoň jedna výstava na Špilberku
• Minimálně jedno místo z webu kafelanka.cz
• Cokoliv dalšího mě zaujme

No to by bylo, snad jsem si na sebe neupletla moc silný bič. Svaly mě sice bolí po včerejším běhání, ale ono v teplu vyhřáté postele s hrnkem čaje po levici a s příjemně klidnou myslí vždy vše vypadá jednoduše a ono se pak ukáže, že to tak sladké zase není. Takže snad mi to vyjde. :D
A protože mám nevýslovnou radost a hrozně se těším na příští týden, kdy jedu na Enter Shikari do Prahy: ♫♪♫

Proplouvání

Moji milí,

jsem šťastná. Zrovna teď v tuto chvíli. Včera i před včerejškem. Prostě už pěkných pár mrazivě něžných dnů.

Vánoce. Přece jen krásny čas lenošení, zobání sladkých radostí, tvoření úsměvů a pohádkových myšlenek. Byly letos nakonec moc krásné. Doma i v mé říši snů, kam jsem byla pozvána. Nečekala jsem to. Nečekala jsem žádnou z těch pozitivních emocí, které jako by mě objaly a odmítaly mě v té (ne)vánoční miloučké atmosféře pustit. Tolik krásných dárků, až nemůžu věřit tomu, že bych si je vůbec zasloužila.

Tolik rozmluv, při nichž mi bylo tak trochu smutno, protože staré vzpomínky nezmizely a stále bolí. I nějaká ta slza utekla, protože co bylo, to bylo, ale vymazat to nejde. Snad vyrovnat se s tím a ruku v ruce se snažit, aby už nikdy nedošlo k návratu. Ruku v ruce. Konečně. V objetí, tak pevném a bezpečném, jak jen to jde.

Moc moc doufám, že už to nepřijde. Vždyť tak krásně ten rok nakonec doplul ke svému konci, ať už (nejen) pro mě byl jakkoliv strašný. Musí se to otočit k dobrému a musíme to zvládnout, neztratit se sami v sobě, vyplout z mraků a vnímat.

Štědrý den se přehoupnul do 25. prosince a stejně jako minulý rok, nakonec jsem sbalila cestovní tašku a jela k panu Andělskýmu. Na ty vánočnější Vánoce, o nichž jsem začínala být přesvědčená, že nikdy nenastanou. Nastaly. A byly krásný.
Minulý rok jsem o nich napsala takový dlouhý článek, ale letos mám zase jednou potřebu si je nechat sama pro sebe. O těchhle dnech neumím psát. Neumím popsat své pocity a dojmy tak, aby to všechno vystihly v celém tom třpytu a tajemnosti. Možná ze strachu, že se odněkud přikrade zpátky ta temnota, v níž jsme s Andělem žili těch několik týdnů a měsíců předtím. Oba sami, každý na druhé straně neproniknutelné zdi.

Spolu. Snazší než dýchání. Klidné spaní s nohami spletenými do sebe. Takhle to má prostě být, protože ani pro jednoho to bez toho druhého není správné.

(Ne)malé radosti. Utrácení. Tahání těžkých tašek s oblečením. Dárky. Hobit. Starbucks. Strašná spousta nezdravého jídla. Noční šramocení. Banánový džus. Silvestrovské věštění z vajíček. Objetí. Hrozně moc objetí. Společně strávený čas. My. Všechno.