10. 1. 2016

Příliš mnoho ticha

Milí jelínci,

nechala jsem sama sebou proudit svět. Zvedla jsem fotoaparát k očím a dokumentovala, co mnou bylo viděno. Brala do rukou jednotlivé předměty a rozjímala. Plula si v oblacích a nechala duši, ať si letí, kam si jen zamane.
Leden je zatím tak chlácholivý. Nechává mě v klidu číst a popíjet víno a bylinkový čaj. Dává mi čas na spánek a chození po výstavách. A na psaní myšlenek na kartonovou zeď.

Předsevzetí nejsou věci, které je nutno brát vážně. Ale jsou to milé krůčky vpřed, pokud stojí člověk při zemi a nedovolí své naivitě převzít kontrolu nad sebou samým. Pár jich mám, ale letos se s nimi nepodělím. Snad na konci roku, pokud si dobře povedu. Ale začátek je slibný.

Co právě teď čtete a jak se vlastně máte?



















Co nejvíce světlých dnů v letošním roce.