27. 9. 2011

Konec srandy

Do háje, kdybych měla vypsat všechny myšlenky, co mě v posledním týdnu napadaly, psala bych hodně dlouho a stejně by to nikdo nečetl a kdyby jo, šel by se oběsit. Takže to zkrátím jen na pár vět, co možná pochopí jen danní lidé, ale i tak.

V prvé řadě - i slepej si všiml, jak se moje blogová závislost vytratila a novej článek otvírám jen jednou za dlouhej čas a už to není tak jak to bývalo. O víkendu jsem dokonce začala psát článek, jak tady na to dlabu. Měla jsem menší depku a dělala unáhlená rozhodnutí. Tákže - nedlabu na to, ale blog zkrátka bude hnít jako doposud.

Začíná podzim. Podzim je v něčem krásný. Samozřejmě v tom, jak padá listí ze stromů a bla bla bla. A v něčem ho nesnáším, hlavně v tom, jak se mi chce spát, jak je mi pořád z něčeho špatně a každý den mě bolí hlava. Tohle je jedna z věcí, co mi poslední dobou celkem kazí náladu. Krom pár dalších, ale ty jsou až příliž osobní na to, abych tu o nich psala.

Ale jednu věc tu napíšu. Už mám vážně po krk jedné protivné rozmazlené hnusné osoby, co si myslí, že zblajzla všechnu moudrost světa. Už mám po krk toho, jak se urazí při sebemenší kravině, hádá se, pomlouvá a já nevím co všechno. Takže jsme se s Loukem rozhodli, že uděláme něco, čím se tý potvory chlupatý smradlavý snad nadobro zbavíme. Že nás bude nenávidět? Tak ať, další člověk navíc už je mi vážně někde. A myslim, že to, na co jsme Loukem došli, bude mít docela dobrej efekt. A nejlepší na tom je, že mě to vážně baví už teď, že se mám čemu zasmát, už jen té představě, natož až to bude realita.

A pak je tu ještě jedna věc. O té se nedá psat totálně vůbec. Snad jen jak sílí můj odpor vůči jedné osobě a pak totální opak vůči jiné. Nemůžu o tom psát, i když bych moc chtěla, dostat ze sebe svůj smutek a to negativní, co mě naplňuje a nechat v sobě jen naději, že budu žít a ne přežívat, nebo nežít vůbec. Neb dnes na fb jsem si vzpomněla na své oblíbené motto "Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít."

Ten kdo ví, ten najde a pochopí. Toť vše zas na nějaký čas.

6. 9. 2011

Dějiny umění a ostatní opičárny

Zdravím vás, přátelé :)

Začal nám školní rok, Šér, ehm Bels, nastoupila na intr a do čtvrťáku. A s tím přišlo pár nezajímavých novinek.

1) Jsem se po víc jak půl roce dokopala koupit si batoh na (přehnaně široký) notebook, který tak konečně můžu táhnout ssebou na internát. Táhnout doslova, nevím, co jsem do toho batohu všechno narvala, ale byl těžkej jako prase. To se vstřebá.
2) Aha, že už jsem na intru a zároveň připojená k netu jste zjevně postřehli. Na pokoji jsme ve stejném složení, jako předešlé tři roky.
3) Jsem závislá na kávě ještě víc, než kdy předtím. Za dopoledne už vypiju dvě, můj školní bágl je těžší o krabici cukru a sklenici s kafem a o přestávkách otravuju učitele, zda bych si směla kávu zalít vodou z konvice. Zatím jsou docela ochotní a nikdo mě za hrnek na lavici neseřval. Jo, přestala jsem si do kafe lít mlíko. Je to praktičtější, levnější a navíc to nechutná špatně.
4) Po prázdninách, kdy jsem se marně snažila přinutit k učení na angličtinu, jsem se definitivně rozhodla, že maturovat budu z matiky. Anglicky totiž za 9 let, co se jí učím, neumím skoro ani kváknout. Ona matematika je na tom zhruba stejně, ale přijde mi tak nějak jednodušší a rozhodně ji nemám tak šíleně znechucenou.
5) A tak mám v angličtině, v tom tolik nenáviděném předmětu, letos snad docela klid.
6) Snad. Drazí poslanci stále remcají o třech povinných předmětech a jestli to schválí, Šér, ehm Bels, si může kopat hrob. Stejně mě vytáčí, že za 8 měsíců jdu na popravu, ehm maturovat, a tolik věcí je tak hrozně nedomyšleno.
7) Část našich praxí je v dezolátním stavu. Během prázdnin se totiž kdosi vrtal v topení a ve 4. patře praskla voda či co a než se na to přišlo, stačila nadělat slušný škody. Ve 4. a 3. patře je nehorázně zvlněná podlaha a po zdech se plazí příšerné žluté fleky. O plísni, která se tu a tam někde vyskytuje ani nemluvím.
8) Vzhledem k množství kofeinu v mé krvi jsem docela hyperaktivní. Neb Bels hopsající a vymýšlející kraviny. A Bels sekající se, hlavně v dějinách umění.

Uč: "Uděláme Myslbeka a..."
Bels: "...Serem na to?"

Uč: "Já se budu smát za 9 měsíců..."
Všichni: "...?"

Dějiny umění sice budou u maturity děsnej předmět, ale když je super učitel stojí to za to. Takhle máme v sochařství Tomáše Eidama, co dělal pomníky velkým pelikánům, jako je Božka Němců... Mezi díla Pepy Myslbeka patří Lumír a plíseň a taky Ctirad a Čárka... atd. atd.
9) Bels dostává dárešky. Třeba ručně malovaný triko se Zackym Vengeance Simpsonem, triko Ozzyho Obsbourna a takovoutu trojbarevnou vééélikánskou Milku. A to nemám ani narozeniny :D

Ještě bych chtěla něco psát, ale to už sem nepatří ;)
Navzdory pobytu na intru, příšernému rozvrhu a blížící se maturitě se mám fajn. Jen doufám, že mi to vydrží déle, než pár dní.

Mějte se ;)