17/52 ~ Nikdy neztrácej naději!

Billy Talent - Surrender

Zdravím,

občas je vážně hrozitánsky těžké myslet v pozitivním duchu. Když jste na jedný hromadě, vážně žádnou radost nevidíte, ačkoliv se sebevíc snažíte. A když přecejen, cítíte, že někdy to není správné, protože někdo jiný se s vámi nedokáže radovat, ačkoliv by sebevíc chtěl.
Tenhle týden jsem skutečných radostí postřehla pramálo. Ale možná jsem si jich vzhledem k bezmoci a lítosti o to víc vážila. A navíc jsem si pak uvědomovala, že nelze ztrácet naději. I když se to tak zcela netýkalo mě, o to víc musím sebrat sílu a pomáhat, jak jen to půjde a věřit, že se vše časem obrátí k lepšímu. I když pomaloučku, ale přesto. Musí.

Radosti:

• nová verze bloglovinu - už aby byla nastavená nastálo
• hezké počasí
• jízda na kole
• bokeh
• západ slunce
• deník
• knihy
• posezení v kavárně
• nečekané setkání
• pocit, že to, co dělám, má cenu
• obejmutí
• naděje

16/52 ~ V pracovním rozpoložení

The Sounds - Queen Of Apology

Drazí,

dnes odpoledne se mě chytla pracovní nálada a vzhledem ke krásnému počasí a svítícímu sluníčku jsem se jala umejt okno ve svém pokoji a nadále dát do pucu svůj po zimě zanesený a Loubncem olezlý balkon. Ten je v období tepla mým častým útočištěm a já mám tak nějak ráda čisté prostředí. Člověk by vážně neřekl, kolik špíny se tu za těch pár měsíců usadí. Když se k vymetání všeho, co se tu usadilo přidá vraždění úponků Loubince pomocí zahradních nůžek, je o zábavu postaráno na celý den.
Teď mám zrovna kávovou přestávku a bojím se, že se rozsedím a už se mi nebude chtít. Nicméně to nejhorší mám za sebou a ten pohled na výsledek stojí za to.
Původně byl v plánu zase nějaký cyklovýlet, nicméně z něj sešlo, neboť můj včerejší prací znavený tatík místo oběda usnul a pak už se nikomu nechtělo. Snad příště.
Myslím, že jste i všimli nového designu. Uznávám, že to není bůh ví jaký výkvět, ale když já vážně zatoužila po co největší jednoduchosti, hlavně co se menu týče. Snad se na mě moc nezlobíte.
Uběhnutý týden byl převážně pracovní, nicméně docela ušel.

(ne)malé radosti mi ho zpříjemňovaly :)

• opalování se na (zatím zanešeném) balkoně
• můj portrét od Dana z blogu avant-garde.blog.cz - viz náhled dole :)
• první letošní zmrzlina
• úspěšný nákup
• úžasný červenočerný svetr od Andílka
• fantasticky vonící sprchovej gel
• setkání s bývalou spolužačkou ve vlaku - ohromně pozitivní člověk
• odvoz domů autem - veliká radost pro bolavé nožky
• večerní film
• uklidňující přítomnost spícího kocoura
• kvantum nové hudby
• tumblr

15/52 ~ Sportem ku trvalé inv... no uvidíme

Hezké pozdní odpoledne,

momentálně mám ze sebe docela dobrý pocit. Sice se zítra budu nenávidět, protože napoprvé jsme to dost přepískli, ale dnes jsem se letos poprvé projela s otcem na kole a opravdu své tělo protáhla. Cesta byla celkem pěkná, lesem. V Uherčicích jsem vděčně prolila krček Kofolou a stejnou cestou jsme se zase vrátili. Myslím, že dnes budu spát, jak mimino :)
Týden docela ušel, částečně pracuju a částečně hledám něco lepšího. Trochu se mi vrátila chuť fotit, včera jsem si vyšla na procházku a fotila jak o život. Kdo je fanoušek mojí facebookové stránky, může postupně vidět nové fotky. Jinak tady na blogu si musíte nějakou (neurčitou) dobu počkat ;)
V následující době budu asi potřebovat hodně trpělivosti a vytrvalosti. Držte mi prosím palce. Musím najít způsob, jak se motivovat, abych zvládla svou vlastní existenci, momentálně je to trochu těžké. Ale to slunce a pocit jakési volnosti, když se namáháte a huntujete své po zimě rozespalé a zlenivělé tělo a ten pocit ze sebe sama je k nezaplacení.

Pozitivní momenty tohoto týdne:

• strašná spousta zeleniny
• kávové odpoledne se sestrou
• nové zářivě červené tričko - miluju červenou, sekne mi :D
• odpolední zdřímnutí po dobře udělané práci
• příjemné posezení na lavičce v relativně teplém odpoledni
• perníčky v čokoládě - to nejlepší, co jsem v poslední době měla
• m. je v Anglii! No samozřejmě, mohlo by mi to být celkem jedno, ale ono není, mám z toho radost :)
• fotoaparád + já + hudba + procházka při západu slunce
• pročištění hlavy a protáhnutí těla při vyjížďce na kole

14/52 ~ Přemýšlení o budoucnosti škodí psychice

Alespoň té mojí, zlatí.

Víte, asi bych se vážně měla odnaučit spoléhat na lidi kolem sebe. Protože když si k někomu vytvořím pevnej vztah a pocit jakési jistoty, nějakou dobu z toho čerpám nezvěřitelný štěstí, ale vždycky nastal nějakej zlom a já dostala přes hubu. A čím jsem starší, tím těžší je získat si moji důvěru. Vybírám si lidi, se kterými trávim volný čas, kterým se svěřuju a kterým dovolím, aby se mi zavrtali do srdce. Jenomže o to horší pro mě potom je, když se nakonec stejně zklamu. Lidé jsou pro mě vším, lidé, které mám ráda, jsou smyslem mého života. A to je špatně, jak jsem si stihla uvědomit. Možná by to chtělo změnu. Jenomže jakou? Jak se vlastně hledá smysl života? A jaký smysl života máte vy?

A co se jinak přihodilo hezčího:

• Ten pocit, když je někdo na měkko z toho, že mu dám na cestu domů jídlo :D
• Začátek 30 Day Squat Challenge
• Zákuskové posezení v Brně s Alčou
• Inspirace a nápady na změny svého životního stylu
• We heart it - tohle je praštěné, ale vážně tam lezu každou chvíli
• nějaký ten přivýdělek
• Babrání se v mizerné náladě - tohle mi nedělalo radost, ale to vyjasnění už trošku jo
• Otec, snažící se mi náladu spravit. Otec nadchnutý představou intervalového tréninku
• Kyselý žížalky

30 Day Squat Challenge

Zdravím,

ti, kteří umí trochu anglicky a taky trochu znají mě, si už podle nadpisu musí myslet, že jsem se nejspíš zbláznila :D Ale jak nadpis hlásá, opravdu mi ruplo v bedně a já se zapojila do jakési výzvy, co teď koluje internetem a do které se spíše zapojují autorky dívčích blogů.
Hlavně ta výzva znamená, že po třicet dnů budu dělat dřepy a den za dnem zvyšovat dávky. Což znamená pohyb a to den ode dne namáhavější a namáhavější, takže mě to nejspíš zabije. No a pokud ne tak... se snad alespoň z části splní účel, proč jsem se do toho teda dala :D

Ono je totiž sice hrozně hezký, že se mi za poslední rok podařilo sundat asi 10 kilo a fakt to na mě jde poznat, cítím se sama ve svém vlastním těle konečně poměrně dobře. A taky jsem se sama se sebou za ten rok posunula o kus dál, naučila se mít ráda atd. atd. Ale zároveň vím, že by to mohlo jít ještě líp. Že ta kila sice nějak záhadně šla dolů, aniž bych držela bůhvíjaké diety, ale zároveň jsem se nijak nenamáhala cvičit. Fyzičku mám mizernou. A tak jsem se rozhodla si to tělo taky trošku zpevnit a posílit svalstvo.

No a vzhledem k tomu, že jsem kůže líná, je pro mě nejlepší, když mám něco nalajnováno dopředu, něco, čeho se můžu držet a odškrtávat si políčka jakože splněno. Svým způsobem mám taky ráda výzvy a tahleta se mi zalíbila. Svůj zadek mám sice ráda tak jak je, ale nohám to jistě neublíží. Tedy když pominu fakt, jak si budu časem stále hlasitěji nadávat skrz bolest. Ale I to snad něco znamená :)


Abych se přiznala, začala jsem už v pondělí, tedy 1.4. Challenge jsem objevila tady. Pokud máte odvahu, přidejte se, ať je nás víc! Zatím mě to celkem baví, i když dnešních 70 dřepů (prohodila jsem si volno se zítřkem, zítra by se mi to asi nevešlo do rozvrhu) zatím nebylo nic proti 250ti na úplném konci :D

13/52 ~ Ťapi ťapi ťap

3 Doors Down - Here Without You

Drazí, omlouvám se za menší zdržení s (ne)malými radostmi. Jedna véééliká radost ♥ se mi přes víkend usídlila v kutlochu a tak nebyl čas se věnovat čemukoliv jinému. Momentálně ještě v klídku a tichu a relativní čistotě svého domova doznívá má euforie. Vážně tak krásně, jako teď o víkendu mi bývá málokdy. A konečně mi ani nebylo smutno z hlupého sněhu za věčně otevřenými okny.
Musím taky poukázat na to, že jak nemám moc v lásce překvapení, existuje člověk, který mě překvapuje pořád dokola a stále je to nádherný. I přes můj vlastní zbytečný strach a nejistotu.

Jinak ten týden uběhl až podivně rychle a převážně úklidově. Nepamatuju si, kdy jsem byla naposledy tak aktivní, ale bylo fajn každou noc zalézt do pelechu a vidět v diáři všechny položky odškrtané. :)

A mé srdíčko potešilo:

• když mi věci vycházely tak, jak jsem chtěla

• když si na mě samo od sebe vzpomnělo hned několik lidí zároveň, navíc ve chvíli, když jsem to opravdu potřebovala ;)
• Rozhovor s Nikou, na který jsem se fakt těšila
• krátký úsměvný rozhovor s číšnicí v Charlies
• když byl celý dům jenom můj
• hororový maraton ("Tak takovou blbost jsem už dlouho neviděl...")
• večeře ála To se nějak dodělá
• upřímnost
• to překvapení!!! :)
• drobné něžné radůstky, které se tu nechtějí předvádět