14/52 ~ Přemýšlení o budoucnosti škodí psychice

Alespoň té mojí, zlatí.

Víte, asi bych se vážně měla odnaučit spoléhat na lidi kolem sebe. Protože když si k někomu vytvořím pevnej vztah a pocit jakési jistoty, nějakou dobu z toho čerpám nezvěřitelný štěstí, ale vždycky nastal nějakej zlom a já dostala přes hubu. A čím jsem starší, tím těžší je získat si moji důvěru. Vybírám si lidi, se kterými trávim volný čas, kterým se svěřuju a kterým dovolím, aby se mi zavrtali do srdce. Jenomže o to horší pro mě potom je, když se nakonec stejně zklamu. Lidé jsou pro mě vším, lidé, které mám ráda, jsou smyslem mého života. A to je špatně, jak jsem si stihla uvědomit. Možná by to chtělo změnu. Jenomže jakou? Jak se vlastně hledá smysl života? A jaký smysl života máte vy?

A co se jinak přihodilo hezčího:

• Ten pocit, když je někdo na měkko z toho, že mu dám na cestu domů jídlo :D
• Začátek 30 Day Squat Challenge
• Zákuskové posezení v Brně s Alčou
• Inspirace a nápady na změny svého životního stylu
• We heart it - tohle je praštěné, ale vážně tam lezu každou chvíli
• nějaký ten přivýdělek
• Babrání se v mizerné náladě - tohle mi nedělalo radost, ale to vyjasnění už trošku jo
• Otec, snažící se mi náladu spravit. Otec nadchnutý představou intervalového tréninku
• Kyselý žížalky