Přesně před týdnem a hodinou (psáno v 17:08) jsem odcházela ze školního klubu s dobrým pocitem, že všechno mám úspěšně za sebou. Dobrý pocit mě poměrně brzy přešel a už se nevrátil, na druhou stranu se mi trochu vrátila síla sem vůbec něco napsat. A ačkoliv to zase není úplně aktuální (týden sem, týden tam) pokusím se k tomu ještě alespoň na krátko vrátit a popsat svůj úhel pohledu.
Naše maturity oficiálně začaly už ve středu. Zahájení bylo v 8:00 a následovala prezentace maturitní práce. Jeden za druhým jsme co deset minut chodili do školního klubu a obhajovali své keramické (nebo kamnářské) výrobky. Já byla jako šestá. Nvzpomínám si už kolik bylo. Každopádně to byl docela trapas, rozhodně bych po profesionální stránce neudělala svým projevem žádný dojem. :D
Když to zkrátím, napochodovala jsem tam a celá nervózní se představila, v rychlosti blesku ("Šárko, zpomal, zpomal.. Máme čas!") jsem přečetla ideovou část a dala se na popis pracovního postupu. Pak padaly otázky, jako na kolik peněz by mě to celkově vyšlo, jestli jsem s výrobkem spokojená (Jo, původně mělo vše vypadat úplně jinak, ale jo, jsem!) a jestli jsem se zajímala, jak by vypadal umístěn někde v reálu. (Jistěže, dělala jsem 3 venkovní světla a v klubu měla bejt nacpaná svíčkama, ale časově to poněkud nevyšlo, takže smůla.) Nervozita mě neopustila, oproti mým předešlým spolužákům, kteří po zahájení své prezentačky byli v klidu.
Nebyla jsem jediná, kdo tam měl podstatné nedokonalosti, hlavně chudáci kamnáři nebylo zrovna nadšení a často se nadávalo na příliž hustou atmosféru. Každopádně jsme šikulky a nakonec vše dopadlo dobře, všichni z praktických maturit za 1.
V deset začaly ústní. Já sice byla na řadě až ve středu, ale stejně jsem byla ve škole s těma, co maturovali (jako jakási opora a tak) nebo jsem se různě poflakovala po škole. (Například jsem si dala dobrovolnou hodinu matiky se třeťákama a k jejich radosti malinko zabavila matikářku. Ačkoliv jim to asi moc nepomohlo, vzhledem k tomu, že matiky měli tři hodiny, ehm.) Bylo to dobře, hlavně jsem věděla, do čeho ve čtvrtek jdu (že ano, Klári!) a možná mi to pomohlo od ještě větší nervozity.
Za ten den jsem vypila strašně moc kafe, měli jsme k dispozici dvě třeťačky v kuchyňce, co se staraly o nás a maturitní komisi a tak jsem toho plně využívala a nalejvala do sebe jeden šálek za druhým. Přišla mi trochu úsměvná otázka "Chceš do velkýho, nebo malýho hrnku?" když onen velký hrnek bych si doma nikdy nevzala, neboť i na malý kafe je moc malej. :D
První půlka naší třídy to teda dala. Vlastně my to dali všichni, ale nepředbíhejme. Z intru ten den maturovaly jen moje dvě spolubydlící. Netroufám si napsat, zda-li mě mrzelo nebo ne, že jedna z nich hned po ukončení odjela domů. Každopádně spíš než mě naštvala některé intrácké obyvatelstvo, se kterým se nebyla schopná ani rozloučit. Jsem ráda, že zůstala Klér, pomáhala mi a celkem trpělivě odpovídala na mé otázky, ať už byly více či méně přitažené za vlasy. Pomohla mi děsně moc, ale jak, to drze zamlčím :D
Čtvrtek. Z nepochopiteného důvodu jsme začali až o půl 11. Do té doby jsme já, Klér a Josef, spolužák, co šel taky až se mnou a k jeho hrůze až úplně poslední, hnili na intru a více méně se snažili jen zabít čas. Až nastala hodina, kdy nebylo trapné sejít dolů, dopravili jsme se na místo a sešli se se zbytkem, tedy dalšími třemi lidmi. :D Já si hned objednala kávu, ale o tom nemluvme :D
Už to bylo lepší. Šla jsem jako druhá ve třičtvrtě na 11. Technologie. Otázka "Zdravotnická keramika". Na potítku došlo k úlevě a před třídní jsem se pak bez problému rozkecala na dané téma a i když jsem neřekla úplně všechno, věděla jsem, o čem mluví, když se snažila zabít zbývajících pár minut, než mě bude moct pustit.
To samé v Dějinách výtvarné kultury, kde jsem si vytáhla zase "Egypt". Na ten tam byl nejlepší učitel, co jsem kdy zažila a přísedící byl Štěpán, u kterého jsem nevěděla, co čekat, ale i on byl hodný a tak i zde dopadlo vše dobře. :)
Češtiny jsem se bála nejvíc. Nejen proto, že jsme na ni měli zástupkyni, ale taky proto, že jsem upřímně řečeno té povinné četbě moc nedala. Každopádně jsem v ní měla neuvěřitelné štěstí. Před ní jsem se modlila ke všem svatým, abych si nevytáhla něco, co jsem nečetla. Hlavně jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdybych dostala třeba Krysaře, nebo Lolitu. A co? Vytáhla jsem si Lolitu. :) Tu jsem sice taky nečetla, ale viděla jsem film, který by měl být dle obsahu knížky, někde z netu, skoro stejný, jako kniha. Takže jsem si hezky odkecala film (a konec mi připoměla přísedící učitelka) a něco málo o Nabokovovi. Spíš jsem lehce zvrtala neumělecký text, na který jsem se jaksi pozapomněla připravit. Ale i tentokrát to dopadlo dobře.
Takže dopadlo to asi takhle: Technologie 1, dějiny 1, praktická 1, čeština 8 bodů z 9. U písemných nevím přesné info, sloh jsem zvrtala, ale jak dopadl taky ještě nevím.
Závěrem je nutno říct, že pátek byl docela smutnej den. Čekala jsem ve škole na rodiče, kteří pro mě přijeli kvůli věcem. Přijeli až asi o půl jedné a do té doby jsem uklízela pokoj, dobalovala a pak se flákala po škole, povídala si s učiteli a se spolužáky či spoluškoláky. Po jejich příjezdu jsem se rozloučila s Loukem a Verčou + pár jinýma z nižších ročníků, co tam ještě zbyli a jelo se. A já po pár stech metrech začala řvát jak želva a vydrželo mi to až do Boskovic, kam jsme šli na oběd a kde mi tatík milostivě koupil dva panáky malibu. V tu chvíli mi fakt pomohly, ale v nejbližší době si malibu budu muset dát znova, abych pak delší dobu nevzpomínala na příležitost, kdy jsem si ho dala naposledy :D
Ok, tak teď už opravdovej závěr. Než jsem to napsala, uběhly dvě hodiny. Já stačila sežrat jahody se šlehačkou, misku hrášku a zkouknout kousek filmu. Taky čekám kartáč od otce za to, že jsem mu ráno nedala přednost v jízdě. Ale to už nepatří k maturitě, ale do té nové smutné parodie na život, co u mě teď probíhá. Takže zase jindy :)
