Ta zimní nicota ~ Poslední článek v tomto roce

Zdravím vás všechny,
už je to tak, za pár hodin se rok 2012 překlene na rok 2013 a opět budeme na začátku. Moc doufám, že ten další rok bude něčím lepší, než tento. Ale jaký si to uděláš, takový to máš, a tak musíme hlavně začít sami u sebe. Sami ze sebe neustále tvořit toho lepšího člověka, sami za sebe nejen přijímat, ale i rozdávat radost a lásku. Jít si za svým snem, nevzdávat to, ale pracovat na sobě. Odstranit ze života negace, zbavit se lidí, kteří nás tíží, kteří nám nic nedávají a naopak přijmout do svého života někoho, kdo nás bude naplňovat. Dělat, co nás baví, poznávat nové věci. Mít rádi sami sebe, to je úplný základ.
Sami na chvíli zavřete oči a zamyslete se nad svým životem, nad tím, jaký je, v čem je krásný a v čem by naopak mohl být lepší. Stanovte si své vlastní záchytné body v příštím roce a jděte si za vlastním štěstím. Držím palce a nashledanou příště! :)

A na závěr několik fotek, které jsem fotila před několika dny. Nezaujmou, nevyčnívají z těch ostatních, ale snad v nich něco málo je.

Houpy houp, houpy houp

Taky si docela připadám, jako na houpačce. Nahoře, dole, pak zase chviličku nahoře a pak zase šup dolů. Když jste nahoře, všechno je tak krásné, vidíte svět z výšky, krásně široko kolem sebe a vše vypadá trošku jinak. A hlavně ta volnost, jak chvilku letíte a vítr vám cuchá vlasy...

no nic, fotky jsou dvě, protože přestože většina lidí hlasovala pro barevnou verzi, tak černobílá mi připadala taky něčím zajímavá. Ještě o něco temnější. jinak se omlouvám za jistou depresi, ale tento druh fotek mě momentálně naplňuje.

Veselé Vánoce přeje Bels

Drazí návštěvníci tohoto blogu, stálí i náhodní, kamarádi, přátelé, známí i neznámí, chtěla bych vám všem popřát Veselé Vánoce a hodně štěstí v Novém roce! (Teď by se mi hodila Arvari a její gramatické okénko :))
Přeji vám, aby Vánoce proběhly v klidu, v příjemné atmosféře, bez stresu a bez hádek, hlavně podle vašich představ. Stejně tak Silvestr a začátek nového roku.

Bloglovin.com aneb vyzrála jsem na chybějící oblíbené blogy

Pokud vám nadpis přijde divnej, tak... mě taky. Někde nastala chyba a já nejsem dostatečně soustředěná na to, abych určila kde.

Když jsem v předešlém článku psala, že hledám jinou alternativu z úvodní strany odstraněných oblíbených blogů, napsala jsem, že ji zatím nenacházím, ale nebyla to tak úplně pravda. Už tak půl roku zpět jsem se zaregistrovala na stránce bloglovin.com, ale vzápětí jsem na ni tak nějak zapoměla a ani ji nevyzkoušela. A když jsem psala onen článek, teprve jsem si pohrávala s myšlenkou, že jak ho zveřejním, přihlásím se na bloglovin a přijdu mu na kloub.

No a nakonec Arvari napsala ten žůžovní článek, kde na bloglovin.com upozornila a vychválila ho do nebes a já měla jasno. Takže už včera jsem si tam odklikala follow na všechny své oblíbené blogy a stránky a sledovala, co se bude dít.

• Je pravda, že to trochu trvá
• Ale na druhou stranu to nebere jen nové články z blog.cz, ale snad odkudkoliv, což je neuvěřitelná výhoda.
• No a ještě jedna takový bonus, že mě každé ráno chodí na mail výpis a ani na té stránce nepřečtené články nikam nemizí, takže pokud nějakou dobu nejste na internetu, nemusíte se bát, že se někde nějaký článek zapomene - což se na blog.cz mohlo stát poměrně snadno.
• Ve výpisu je také náhled článku a taky fotka, není to jen obyčejný seznam nadpisů, jako to bylo tady.
• A nakonec perfektní věc pro ty, kterým na úvodní stránce chybí komentáře - na bloglovinu je lze sledovat taky a to jak u svého blogu, tak i u jiných blogerů.

Takže pokud i vás tak moc trápí změny na úvodní stránce a chybějící nové články oblíbených blogů, neplakejte a zaregistrujte se na bloglovinovi. A nebo čekejte, jestli se administrátoři neumoudří, ale to mě se tedy nechtělo.

Celé to zní jako velká ohromně trapná reklama, že? :D

Konec světa aneb nová titulní strana blog.cz

Takže konec světa jsme všichni přežili a na titulní straně blog.cz se objevily ony (s radostí, či odporem) očekávané změny. Já sama patřím do té skupiny blogerů, která novoty předem neodsuzovala a byla zvědavá, jak celek bude vypadat. Takže, jsem zklamaná, nebo ne?

---

No, Standa na Srdci blogu psal, že změny ještě nejsou komplet hotové a ještě se na nějakých funkcích bude pracovat - viz ten podivný prázdný čtverec pod nadpisem "Váš blog" a pak snad i ta zelená prázdná část pod "tématy blogů".

V první řadě mě dost vyděsil chybějící box, kde dříve byly vypisy komentářů, návštěvnost a hlavně nové články oblíbených blogů. Hlavně ty oblíbené blogy byly důvod, proč jsem se často (mnohokrát za den) na titulku vracela a mám docela strach, že i tohle je jedna z těch věcí, které Stanislav a spol. pokládají za zbytečné a tudíž zmizla z úvodní strany nadobro. Což je samozřejmě pěkná hloupost,(viz ty šílené reakce na srdci blogu) ale přesto momentálně hledám (a nemůžu najít) vhodnou alternativu upozornění na nový článek, protože oblíbenců mám opravdu mnoho a každý den se mi ten seznam kontrolovat opravdu nechce.
Zbytek už mě nezajímá, na návštěvnost mám toplist nebo google analytics a komentáře se mi posílají e-mailem. Takže tohle by pro mě byla ta nejnegativnější část změny a (ať už se to blogerstvu líbí nebo ne) na zbytek už bych mohla teoreticky pět nějakou tu chválu.

Design stránky jinak neprošel příliž drastickými změnami, což mi se mi tentokrát líbí. Vše je sjednoceno, zjednodušeno, některé totální zbytečnosti (Evropa 2) vyhozeny.
Že byly odstraněny i nejnovější články mě nemrzí, protože je pravdou, že vážně jen tu a tam jsem tam objevila něco zajímavého a pokud má stále člověk potřebu si tu a tam něco jiného a snad nového a někdy i chytrého přečíst, výpis existuje stále tady.
Rozšíření článků AK a TT o perexy má své plus i mínus. Líbí se mi to, ale šest článků od každého mi přijde dost málo a sama bych jich tam dala tak 10.
Blog dne? Moc fajn nápad, ale vsadím boty, že tam budou stejně hlavně jen ti staří známí, kteří se zrovna představovat nemusejí, ale co, třeba budu ještě mile překvapená.

No a nakonec ještě ten blikotavý gigantický nesmysl (všichni víme, co mám namysli) - jo fajn, na několika servrech jsem si něčeho podobného taky všimla, ale rozhodně jsem blog.cz nikdy nepřipisovala žádné mínus za to, že tady něco takového nebylo. No a taky mi něco říká, že funkčnost téhle věci taky zatím není 100% (po mě to pořád chce nějaké ověření - uživatel, heslo - ale mé uživatelské jméno a heslo to nebere.) a jestli nejnovější články na titulce byly zbytečné, tak jakou oblíbenost bude mít asi tohle? No to už asi ukáže jen čas...

Když to shrnu, kromě zmizení nových článků oblíbeného blogerstva k žádné jiné katastrofě nedošlo a tak nové změny hodnotím docela kladně. Jistě, má to své mouchy a nikdy není možné se zavděčit všem, ačkoliv častěji respektovat přání amotných blogerů by blog.cz určitě neuškodilo, že...

No a teď se jdu prokousat tou hromadou komentářů na srdci, ačkoliv nevím, jestli mi ta spousta negace spíš nesprasí náladu.

Unavené slunce v ledové bělosti

Hollywood Undead - We Are

Ještě pár fotek čtvercového formátu. O bělosti na těchto fotkách se moc mluvit nedá, vzhledem k tomu, jak si teď hraju s barvičkami, ale snad to ničemu nevadí. Vy víte, jak to myslím. :) Z toho sněhu nám toho taky moc nezbylo, to zase to deštivé počasí, ale snad budou zase jiné nápady :)

---

Větvičky 1:1 aneb zima je tu

Konečně se mi vrátil domů můj milovaný Nikon, takže jsem si počkala, až nasněží, a vyšla si na (bohužel kvůli brzkému stmívání) krátkou procházku do přírody. K formátu fotek - u mě je docela netypický, nějak mu přicházím na chuť. Ale nebojte, nadále budu vkládat i fotky s normálním formátem jako doposud. ;)

Mimochodem, co Vánoce?
Těšíte se? Jak u vás probíhaji?
Co si myslíte, že asi dostanete pod stromeček?
A čím naopak obdarujete své milované?

---

Navštěvování jiných blogů aneb reakce na komentáře

Nedávno jsem se rozhodla, že na svém blogu budu kromě fotek a všeho, co tu bylo doposud, zveřejňovat i články z oblasti blogování. Původně jsem chtěla psát hlavně o důležitosti designu a vzhledu článků atd., ale včera mi utkvělo v hlavě něco zcela jiného. Náhodně jsem na čímsi blogu klikla na odkaz blogu Adelaine a... nebudu popisovat zdlouhavý postup klikání, zkrátka jsem se nakonec dostala na blog Infinity, konkrétně na článek To, co si přeju, který mě tak trochu zarazil a já se po mírném rozdýchání rozhodla na něj reagovat.

Když to zkrátím, Infinity si stěžovala, že ať se může sebevíc snažit a psát komentáře, její oblíbení blogeři se na její blog ani nepodívají, natož, aby snad zanechali nějaký komentář. No jistě, koho to občas nezamrzí, když vás nějaký blog dokonale nadchne a tak na něj začnete chodit pravidelně, snažíte se psát smysluplné komentáře pod články a potají doufáte, že jednoho dne se onen bloger či blogerka oběví i u vás a zanechá nějakou tu stopu - jenže ono ejhle, utíkají týdny a měsíce, reakce žádná a vy přemýšlíte proč?

To, že po vašem komentáři neběží hned k vám a nechválí vás a váš blog, jak je všechno úžasné, nemusí hned znamenat, že ten člověk je hned namyšlený ignorant, který na vás kouká zvrchu. Stejně tak to platí pro členy AK, takzvanou "elitu". Infinity jmenovala některé konkrétní blogery a mezi nimi se kupodivu nacházelo i mé jméno. Na jednu stranu mě přirozeně potěšilo, že ji inspiruju a bere si ze mě příklad, na druhou se mě ale docela dotklo, že když jsem byla přijata do AK a po jejím komentáři (musim poukázat, že dle vyhledávání na blogu mi napsala pouze jeden a to zde.) se neozvala na jejím blogu, okamžitě spadám do kolonky "namyšlená členka AK, co jí ostatní nečleni AK nesahaj po paty".

Když to celé převedu na sebe, přecejen blogování není úplně na prvním místě, co se mého života týče. I když se na blog.cz nacházím poměrně často a když nepíšu zrovna článek, či blog nějak neupravuji a nezepšuji, čtu si články jiných blogerů, nemusí to hned znamenat, že čtu a komentuju všechno. Prostě si vybírám, co mě zaujme a když už se mi něčí článek líbí, komentuju jen pokud doopravdy mám co říct, nebo skutečně musím něčí výtvor pochválit. Můj vlastní seznam oblíbených blogů je dlouhej, mnohem delší, než ten minivýběr, co vidíte v menu, takže když se třeba po celém dni dostanu na internet, někdy docela trvá, než si všechny nové články projdu. A ani člověk, na kterého mám někde odkaz, nemá zaručeno, že co nový článek, to komentář ode mě. A to ani nemluvím o tom, že mnohdy prostě ten čas není a nálada už vůbec ne.

A taky když situaci otočím a dívám se na ni svým pohledem, snad většina mých oblíbených blogerů mi tu svůj komentář ještě nenechala. A mám z toho padnout na zadek? Každý má jiný vkus a každého zaujme něco jiného, takže se jim přece nebudu vnucovat a o komentář žadonit. A takhle se třeba dřív nebo později zase na mém blogu jednou objeví komentář od Lúmenn, nebo se ozve noirre, jehož fotky totálně žeru. A nebo taky ne, vždyť je to fuk, protože já jim nepíšu komentáře proto, aby oni psali komentáře mě. A nemiluju jejich blog, aby oni milovali můj.

Takže rada na závěr: Nesmutněte, že ti, co vás tak inspirují, se nenechají inspirovat vámi. Neodsuzujte své oblíbence, že mají nos nahoru, když vám komentáře neoplácejí. A už vůbec si o členech AK nemyslete, že je to nějaká "elita", co komentuje články jen sobě navzájem, protože spousta mých oblíbenců v AK vůbec není a věřím, že jiní členi to mají stejně.
Mějte radost, když si přečtete dobrej článek, inspirujte se, potěšte oko pěknou fotkou, či originální kresbou, zlepšete si náladu hezkou básní či povídkou atd. a komentujte, pokud máte co říct. A jednoho dne se třeba splní váš sen. :)

První sněhové vločky

The Perishers - I hope you'll be missing me

Dvě obyčejné fotky ze středy, zachycující momentální situaci za mým oknem. Nemám ráda sníh, alle zdá se mi fotogenický. Vždycky jsem ho chtěla zachytit, jak padá z nebe a kompaktem se mi to nikdy nepodařilo. :)
Foceno půjčeným Olympusem E-510.

Mimochodem můj Nikon je konečně zpět, takže snad budou přibívat aktuální fotky. :)

Tak neskutečný, až nesmyslný

Kdybych se nepodívala zrovna na tuhle fotografii, nejspíš by mi to už nikdy nepřišlo na mysl. Ta vzpomínka. Na nás dva. Jak nám štěstím září oči a rty jsou rozevřené spontánním smíchem. Mrzne. Sněží. Jsou Vánoce. Je tma a město je rozzářené milionem světýlek, třpytících se ve výlohách obchodních domů, omotaná kolem kmenu a holých větví stromů, lemujících ulici, dokonce i veřejná osvětlení mají svou výzdobu. Je noc. Procházíme vylidněnou ulicí, brouzdáme se čerstvě napadaným sněhem a nakukujeme do výloh. Není v nich nic, co bysme si mohli dovolit, ale to nevadí. Protože my máme sami sebe a to je lepší, než všechno na světě.

---

Vzpomínáš? Samozřejmě, že ne, jak bys mohl? Je to dávno, co se mi to zdálo. Sen, který jsem tehdy smetla z mysli, jako list papíru ze stolu. Jak by mě tehdy mohlo napadnout, že jednoho dne pro mě budeš tak důležitý. Že jednoho dne si uvědomím, že se ten sen nenápadně splnil. Že kdykoliv jsme spolu, všechny problémy se rozplynou jako obláček cigaretového kouře. Že všechno ostatní se v tu ránu stane nedůležitým. Ale že všechno září, jako ty světýlka ve snu.

"Bez tebe nejsem kompletní, ty a já jsme jeden, bez tebe hvězdy vyhasly, ty vždy budeš můj anděl..."

Ale jako ten sen mi to přijde stejně neskutečné. Neskutečně krásné. Jenom tak s tebou sedět a popíjet zelenej čaj a smát se ti, protože tys chtěl přece ovocnej, tak proč sis objednal to samé, co já? Sedět na lavičce a krást tomu druhému mandle v cukru. Propadat šílenství při nakupování bot nebo kabátu. Posílat si zprávy do čtyř do rána. Provokovat. Uhlazovat ti vlasy, protože tě to rozčiluje. V objetí se na sebe usmívat, pozorovat každý detail obličeje. Zeleň tvých očí. Jizvu nad horním rtem, způsobenou po tom našem pádu. Prostě všechno, co máme a co jsme spolu prožili. Kolik jsme za to už zaplatili? Kolik lidí nás nezkouslo, chtělo nás rozdělit a nakonec se obrátilo proti nám?

"Můžu jebat na ostatní, oni nechápou co máme.."

Jen někdy ležím v posteli a převaluju se. Nemůžu usnout a je mi smutno. Po tobě. Vybavuju si všechny ty šťastný vzpomínky. A posílám ti signály, i když jsi daleko a necítíš je, hluboce spíš a nevíš o světě. (Jak přesně si to dokážu představit.) Jindy procházím všemi těmi důvěrně známými místy, kde jsme byli spolu. A pohlcuje mě nostalgie. A zase ten smutek. Častý pocit, když nejsme spolu a vím, že tě zade nějakou dobu neuvidím. I když jsme spolu v duchu neustále, tvé skutečné já se s tím v mé mysli prostě nedá srovnávat.

Já nevím, jak se budeš cítit, až tohle budeš sám číst. Možná mi řekneš, že by bylo lepší to smazat a třeba budeš mít pravdu. Já se jen potřebovala trochu vypsat. Uprostřed osamělé noci, po celém dni, kdy jsem si uvědomovala víc, než obvykle, jak důležitou roli sehráváš každý den v mém životě a jak tu roli miluju a jakmile někde chybí, ten den je špatný. Připadám si jako psychouš. No vlastně...

"Oba jsme tak trochu labilní, víš o čem mluvim, psychopatko..."

Inspirace:
Téma týdne "Nesmysl"
Clip - Bez tebe
Yann Tiersen - Comptine ďun autre été
Náhodně otevřená fotografie
Ty.