Nedávno jsem se rozhodla, že na svém blogu budu kromě fotek a všeho, co tu bylo doposud, zveřejňovat i články z oblasti blogování. Původně jsem chtěla psát hlavně o důležitosti designu a vzhledu článků atd., ale včera mi utkvělo v hlavě něco zcela jiného. Náhodně jsem na čímsi blogu klikla na odkaz blogu Adelaine a... nebudu popisovat zdlouhavý postup klikání, zkrátka jsem se nakonec dostala na blog Infinity, konkrétně na článek To, co si přeju, který mě tak trochu zarazil a já se po mírném rozdýchání rozhodla na něj reagovat.
Když to zkrátím, Infinity si stěžovala, že ať se může sebevíc snažit a psát komentáře, její oblíbení blogeři se na její blog ani nepodívají, natož, aby snad zanechali nějaký komentář. No jistě, koho to občas nezamrzí, když vás nějaký blog dokonale nadchne a tak na něj začnete chodit pravidelně, snažíte se psát smysluplné komentáře pod články a potají doufáte, že jednoho dne se onen bloger či blogerka oběví i u vás a zanechá nějakou tu stopu - jenže ono ejhle, utíkají týdny a měsíce, reakce žádná a vy přemýšlíte proč?
To, že po vašem komentáři neběží hned k vám a nechválí vás a váš blog, jak je všechno úžasné, nemusí hned znamenat, že ten člověk je hned namyšlený ignorant, který na vás kouká zvrchu. Stejně tak to platí pro členy AK, takzvanou "elitu". Infinity jmenovala některé konkrétní blogery a mezi nimi se kupodivu nacházelo i mé jméno. Na jednu stranu mě přirozeně potěšilo, že ji inspiruju a bere si ze mě příklad, na druhou se mě ale docela dotklo, že když jsem byla přijata do AK a po jejím komentáři (musim poukázat, že dle vyhledávání na blogu mi napsala pouze jeden a to zde.) se neozvala na jejím blogu, okamžitě spadám do kolonky "namyšlená členka AK, co jí ostatní nečleni AK nesahaj po paty".
Když to celé převedu na sebe, přecejen blogování není úplně na prvním místě, co se mého života týče. I když se na blog.cz nacházím poměrně často a když nepíšu zrovna článek, či blog nějak neupravuji a nezepšuji, čtu si články jiných blogerů, nemusí to hned znamenat, že čtu a komentuju všechno. Prostě si vybírám, co mě zaujme a když už se mi něčí článek líbí, komentuju jen pokud doopravdy mám co říct, nebo skutečně musím něčí výtvor pochválit. Můj vlastní seznam oblíbených blogů je dlouhej, mnohem delší, než ten minivýběr, co vidíte v menu, takže když se třeba po celém dni dostanu na internet, někdy docela trvá, než si všechny nové články projdu. A ani člověk, na kterého mám někde odkaz, nemá zaručeno, že co nový článek, to komentář ode mě. A to ani nemluvím o tom, že mnohdy prostě ten čas není a nálada už vůbec ne.
A taky když situaci otočím a dívám se na ni svým pohledem, snad většina mých oblíbených blogerů mi tu svůj komentář ještě nenechala. A mám z toho padnout na zadek? Každý má jiný vkus a každého zaujme něco jiného, takže se jim přece nebudu vnucovat a o komentář žadonit. A takhle se třeba dřív nebo později zase na mém blogu jednou objeví komentář od Lúmenn, nebo se ozve noirre, jehož fotky totálně žeru. A nebo taky ne, vždyť je to fuk, protože já jim nepíšu komentáře proto, aby oni psali komentáře mě. A nemiluju jejich blog, aby oni milovali můj.
Takže rada na závěr: Nesmutněte, že ti, co vás tak inspirují, se nenechají inspirovat vámi. Neodsuzujte své oblíbence, že mají nos nahoru, když vám komentáře neoplácejí. A už vůbec si o členech AK nemyslete, že je to nějaká "elita", co komentuje články jen sobě navzájem, protože spousta mých oblíbenců v AK vůbec není a věřím, že jiní členi to mají stejně.
Mějte radost, když si přečtete dobrej článek, inspirujte se, potěšte oko pěknou fotkou, či originální kresbou, zlepšete si náladu hezkou básní či povídkou atd. a komentujte, pokud máte co říct. A jednoho dne se třeba splní váš sen. :)
Když to zkrátím, Infinity si stěžovala, že ať se může sebevíc snažit a psát komentáře, její oblíbení blogeři se na její blog ani nepodívají, natož, aby snad zanechali nějaký komentář. No jistě, koho to občas nezamrzí, když vás nějaký blog dokonale nadchne a tak na něj začnete chodit pravidelně, snažíte se psát smysluplné komentáře pod články a potají doufáte, že jednoho dne se onen bloger či blogerka oběví i u vás a zanechá nějakou tu stopu - jenže ono ejhle, utíkají týdny a měsíce, reakce žádná a vy přemýšlíte proč?
To, že po vašem komentáři neběží hned k vám a nechválí vás a váš blog, jak je všechno úžasné, nemusí hned znamenat, že ten člověk je hned namyšlený ignorant, který na vás kouká zvrchu. Stejně tak to platí pro členy AK, takzvanou "elitu". Infinity jmenovala některé konkrétní blogery a mezi nimi se kupodivu nacházelo i mé jméno. Na jednu stranu mě přirozeně potěšilo, že ji inspiruju a bere si ze mě příklad, na druhou se mě ale docela dotklo, že když jsem byla přijata do AK a po jejím komentáři (musim poukázat, že dle vyhledávání na blogu mi napsala pouze jeden a to zde.) se neozvala na jejím blogu, okamžitě spadám do kolonky "namyšlená členka AK, co jí ostatní nečleni AK nesahaj po paty".
Když to celé převedu na sebe, přecejen blogování není úplně na prvním místě, co se mého života týče. I když se na blog.cz nacházím poměrně často a když nepíšu zrovna článek, či blog nějak neupravuji a nezepšuji, čtu si články jiných blogerů, nemusí to hned znamenat, že čtu a komentuju všechno. Prostě si vybírám, co mě zaujme a když už se mi něčí článek líbí, komentuju jen pokud doopravdy mám co říct, nebo skutečně musím něčí výtvor pochválit. Můj vlastní seznam oblíbených blogů je dlouhej, mnohem delší, než ten minivýběr, co vidíte v menu, takže když se třeba po celém dni dostanu na internet, někdy docela trvá, než si všechny nové články projdu. A ani člověk, na kterého mám někde odkaz, nemá zaručeno, že co nový článek, to komentář ode mě. A to ani nemluvím o tom, že mnohdy prostě ten čas není a nálada už vůbec ne.
A taky když situaci otočím a dívám se na ni svým pohledem, snad většina mých oblíbených blogerů mi tu svůj komentář ještě nenechala. A mám z toho padnout na zadek? Každý má jiný vkus a každého zaujme něco jiného, takže se jim přece nebudu vnucovat a o komentář žadonit. A takhle se třeba dřív nebo později zase na mém blogu jednou objeví komentář od Lúmenn, nebo se ozve noirre, jehož fotky totálně žeru. A nebo taky ne, vždyť je to fuk, protože já jim nepíšu komentáře proto, aby oni psali komentáře mě. A nemiluju jejich blog, aby oni milovali můj.
Takže rada na závěr: Nesmutněte, že ti, co vás tak inspirují, se nenechají inspirovat vámi. Neodsuzujte své oblíbence, že mají nos nahoru, když vám komentáře neoplácejí. A už vůbec si o členech AK nemyslete, že je to nějaká "elita", co komentuje články jen sobě navzájem, protože spousta mých oblíbenců v AK vůbec není a věřím, že jiní členi to mají stejně.
Mějte radost, když si přečtete dobrej článek, inspirujte se, potěšte oko pěknou fotkou, či originální kresbou, zlepšete si náladu hezkou básní či povídkou atd. a komentujte, pokud máte co říct. A jednoho dne se třeba splní váš sen. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat