Nemám tušení o čem dříve psát. Nemám ráda, když se nit přetrhne a uplyne mnoho času, než se mi podaří uvázat uzel. Mnoho času, mnoho vody odnese mnoho milých událostí, které by tolik zasloužily své vlastní články a příslib trochu delší přítomnosti.
Plácnu se přes prsty a zkusím zde vyzdvihnout ty nejbližší krásné okamžiky. Ae nejdřív musím napsat, že se mám moc dobře. Přestože trávím celé dlouhé dny v práci a večer sotva stihnu večeři a rychlou sprchu, než se ponořím do říše snů, víkendy mám zatím volné a daří se mi zaplnit je po okraj. Vlastně nám. Třeba tím výletem do The Candy Store, kde jsme utratili pěkné peníze za (ne)malé slaďoučké radosti. Ještě pořád jsem nevyzkoušela to kakao s příchutí Milky Way, počkám si.
Nebo následnou výstavou pana Saudka a pana Saudka na Špilberku, na kterou jsem se hodně dlouho těšila. Celý ten den se moc povedl, svítilo sluníčko a bylo krásné teplo.
Nesmím zapomenout zmínit popremiérní kino. Rychle a zběsile 7, pro tuhle sérii mám prostě slabost.
A taky výlety po lesích, kde jsem nasbírala další kupku fotek mobilní kvality, o které bych se s vámi chtěla hrozně moc podělit, přestože si nejsem jistá, zda by vás opravdu zajímaly. Nasbírala jsem fotky a k tomu mnoho energie, z níž jsem žila ještě dalších několik dní. Cesta necesta, ale žážitek dokonalý. O ty fotky se prostě příště podělím...
Každý moment, každé obejmutí či jemné zavísknutí ve vlasech při sledování filmu, každé podání ruky a pomoc při zdánlivě neschůdné cestě životem (lesem), každá svačinka do vlaku na cestu domů má pro mě nevýslovnou hodnotu. Něco, co je důležitější, než cokoliv... ♥
