Novoročně

Tralala! máme čerstvě po Silvestru a tak bych o sobě měla dát tak trošku vědět, dokud můj diář nebude celý zaplněný poznámkami jako "práce, práce, práce, tulení, spánek, práce, práce, práce" a dokud mám tak trochu psavou. Ňach!

Bloglovin se mi zaplnil typicky nostalgickými a nadějeplnými články o roce 2014 a roce 2015. Na parapetu mi hřejivě blikotá zapálená svíčka od Andělovy maminky, notebook příjemně hřeje do nohou... Prostě náladička na psaní.

O roce 2014 se mi psát nechce. Byl takový, jaký byl. Celkem náročný hlavně po stránce psychické. Měl pár světlých momentů (Například nádherné období kolem Vánoc i spoustu jiných), ale jsem celkem ráda, že už je za mnou. Každopádně mi přinesl pár důležitých zkušeností, možná nějaké to sebepoznání, kila navíc (pchu) a vědomí, co vlastně chci. Tím bych to asi tak uzavřela. :)

Rok 2015. Všude se to hemží samýma předsevzetíma. Já jich pár nakonec také mám. Rozhodla jsem se pro věci, které mi snad nebude dělat moc potíží splnit.

1) Pokračuji v (ne)malých radostech. :) Nebudu se nutit psát je každý den, prostě budou když budou. Ani nevím, kolik prostoru jim dopřeji zde na blogu, určitě jim nehodlám věnovat celou rubriku, protože to prostě podle mě nemá smysl. Ale tady v zápisníku se pro ně najde místo vždy a kdo má chuť, může mě začít sledovat na mém novém instagramu, kde se mimo jiné, fotografickým radostem chci věnovat. :)

2) Do konce června (tedy prvního půl roku) vůbec nepít. Nevím, jak moc je to snadné. Nejsem žádný alkoholik, ale příležitostně se nikdy nebráním si to pivo, nebo něco jiného, klidně dát. V libovolném množství. No a Silvestr se nám s Andělem moc nepovedl, trošku jsme to přepískli. No a tak Anděl prvního ledna prohlásil, že letos nepije. Pak se zamyslel a usoudil, že celý rok, to je moc. A tak to zkrátil na půl roku. Souhlasila jsem a šla do toho taky. S jednou malinkou výjimkou, že si nehodlám upírat svůj milovaný cider a tak čas od času zhřeším a ten si dám.
Mimo jiné se Anděl zařekl, že už si jedinkrát nezapálí. Nekouří, ale cigarety prý uklidňujou. Člověk se asi na chvíli nějak zaměstná, nebo co. Ať je na tom pravda jakákoliv, je lepší způsob, jak zpracovávat stresové situace a v hodlám být co největší oporou. :)

3) Obdarovávat drahé druhé (ne)malými radostmi po celý rok, nejen na Vánoce. :) Chci šířit radost a jak už je známo, ta se vytvoří lehce i drobností, kolikrát už jen tím, že si vzpomenete. Nač být ježíškem jen na Vánoce? Proč někomu nekoupit/nevyrobit/nenajít nějakou drobnůstku jenom tak bez pádného důvodu? (Inspirováno Taychi a jejími beruškami.)

4) Šetřit. Neupírat si radosti, ale neutrácet za hlouposti a už vůbec ne za věci, pro které se nenajde vhodné využití.

5) Vánoční dárky dávat do kupy už od září! A neshánět na poslední chvíli těsně před Štědrým dnem, jako se tak stalo v roce minulém. Průběžně si během roku sepisovat seznam, co by se mi pro koho líbilo, vymýšlet, kreativně se vyřádit a schovávat. Nic nenechat náhodě, protože pak už nebude čas a kazit si předvánoční období zoufalstvím z prázdných rukou je prostě škoda.

6) Prošmejdit Brno. Jasně, na Špilberku a Petrově jsem byla už jen v roce 2014 aspoň pětkrát. Ale třeba po takové Hvězdárně toužím už kolik let a ještě jsem se tam nedostala. Včera jsem si ve volné chvíli namyslela pěkný seznam míst v Brně i okolí, kde jsem byla naposledy jako malé dítě, nebo jsem tam nebyla vůbec. Těch míst je dost a určitě nějaká ještě přibudou. Času nemám tušení kolik letos bude, takže si neříkám, že letos budu všude, ale určitě bych těch míst chtěla navštívit co nejvíc. K tomu jsem si ještě přidala touhu navštívit i nějakou tu výstavu. Pokud možno nejen jednu.

• Vila Tugendhat
• Moravská galerie
• Brněnská kostnice + podzemí
• Pavilon Anthropos
• Lužánky
• Kraví hora + planetárium
• Stránská skála
• Bílá hora
• Palác šlechtičen (výstavy)
• Vila Stiassni
• Jurkovičova vila
• Pivovar Starobrno (:D)
• Alespoň jedna výstava na Špilberku
• Minimálně jedno místo z webu kafelanka.cz
• Cokoliv dalšího mě zaujme

No to by bylo, snad jsem si na sebe neupletla moc silný bič. Svaly mě sice bolí po včerejším běhání, ale ono v teplu vyhřáté postele s hrnkem čaje po levici a s příjemně klidnou myslí vždy vše vypadá jednoduše a ono se pak ukáže, že to tak sladké zase není. Takže snad mi to vyjde. :D
A protože mám nevýslovnou radost a hrozně se těším na příští týden, kdy jedu na Enter Shikari do Prahy: ♫♪♫