Tak na tenhle projekt si brousím zoubky hned od té doby, co jsem se s ním u Alči na blogu poprvé setkala. Ta holka má fakt hlavu na nápady, to vám řeknu. Dnes je asi fakt těžké vymýšlet stále něco nového, Alči se to ale daří. Čas je hrozná mrcha, plánů pro další články a projekty mám víc, než dost, ale minuty mi nekrade fejsbůk, nejsou nijak promrhané a přesto těch volných je sakra málo. Takže se mi zveřejňuje vše nějak zatraceně pomalu. Mno nic, popojedem...
Předem musím říct, že můj zájem o fotografování si každou chvíli běhá kam se mu zachce. Nejsem žádnej extra fotograf, nedokážu se tomu věnovat naplno, jako to třeba dělá Alča. Proto fotím jen když mám fakt chuť a náladu a hlavně pro zábavu a sem tam někomu i pro radost. Už delší dobu se věnuju snad všemu možnému, kromě fotografování. Ale přesto se chci projektu zúčastnit. Tak jdeme na to.
1) Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?
Už jako mladší, základkářku, mě focení hrozně lákalo, ale doma jsme měli jen stoletý prachobyčejný fotoaparát na film, kterému se už ani nechtělo pořádně fungovat, takže dlouhé roky zůstávalo pouze u snu. Ten se mi splnil o mých patnáctých narozeninách, ke kterým mi rodiče darovali můj první kompaktní fotoaparát Panasonic Lumix DMC-FX10. Tehdy to všechno začalo. Dlouho jsem fotila jen běžné momentky. Ty první byly dost nevalné kvality. Byla jsem začátečník a neměla k sobě nikoho dalšího s vášní pro fotky, nikoho, kdo by mi poradil.
Ale vše přišlo ruku v ruce se začátkem blogování. Překonala jsem počáteční zkoušení, dala se na autorskou tvorbu a rozhodla se články doplňovat o své vlastní fotky, vytvářet vlastní designy a tak různě. To mě přinutilo se nad svým focením zamyslet, pořádně se do toho opřít, fotit, zkoušet, upravovat, učit se, zlepšovat se.
Nakonec mi přestalo jít o to, abych měla pěkné fotky na blogu. Chtěla jsem vytvářet něco pěkného na pohled, moct se o to podělit s dalšími lidmi. Focení je mojí velkou relaxací. S foťákem dokážu zapomenout na okolní svět a díky povedené fotce mít radost sama ze sebe. A nezáleží na tom, jestli člově fotí zrcadlovkou nebo obyčejným digitálem, fotka, která má co říct, může vzniknout z čehokoliv.
Předem musím říct, že můj zájem o fotografování si každou chvíli běhá kam se mu zachce. Nejsem žádnej extra fotograf, nedokážu se tomu věnovat naplno, jako to třeba dělá Alča. Proto fotím jen když mám fakt chuť a náladu a hlavně pro zábavu a sem tam někomu i pro radost. Už delší dobu se věnuju snad všemu možnému, kromě fotografování. Ale přesto se chci projektu zúčastnit. Tak jdeme na to.
1) Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?
Už jako mladší, základkářku, mě focení hrozně lákalo, ale doma jsme měli jen stoletý prachobyčejný fotoaparát na film, kterému se už ani nechtělo pořádně fungovat, takže dlouhé roky zůstávalo pouze u snu. Ten se mi splnil o mých patnáctých narozeninách, ke kterým mi rodiče darovali můj první kompaktní fotoaparát Panasonic Lumix DMC-FX10. Tehdy to všechno začalo. Dlouho jsem fotila jen běžné momentky. Ty první byly dost nevalné kvality. Byla jsem začátečník a neměla k sobě nikoho dalšího s vášní pro fotky, nikoho, kdo by mi poradil.
Ale vše přišlo ruku v ruce se začátkem blogování. Překonala jsem počáteční zkoušení, dala se na autorskou tvorbu a rozhodla se články doplňovat o své vlastní fotky, vytvářet vlastní designy a tak různě. To mě přinutilo se nad svým focením zamyslet, pořádně se do toho opřít, fotit, zkoušet, upravovat, učit se, zlepšovat se.
Nakonec mi přestalo jít o to, abych měla pěkné fotky na blogu. Chtěla jsem vytvářet něco pěkného na pohled, moct se o to podělit s dalšími lidmi. Focení je mojí velkou relaxací. S foťákem dokážu zapomenout na okolní svět a díky povedené fotce mít radost sama ze sebe. A nezáleží na tom, jestli člově fotí zrcadlovkou nebo obyčejným digitálem, fotka, která má co říct, může vzniknout z čehokoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat