Je mi to jedno - It doesn't matter

Při tvoření téhle fotky mě napadlo, že bych mohla po dlouhatánské době přidat něco k TT. Je tedy pojmenovaná podle něj. Celkově jsem se tak zamýšlela nad tím, co je mi jedno a co ne. Když je tohle takový fotočlánek a nejdůležitější je zde ona fotka, budu mluvit k fotkám.
Dříve mi ani moc nezáleželo na tom, jak moc dobře fotka vypadá, jaké má světlo, jak je zaostřená, kompozice atd. Co mám zrcadlovku, dávám si na tom docela i záležet a taky mě to stojí mnohé rozčilování :D Neumím to, fotím vlastně jen intuitivně a to minimum, co umím, jsem mnohdy odkoukala od jiných fotoblogerů :D Vlastně samotný blog mě přinutil se více fotkami zabívat, více nad nimi přemýšlet, experimentovat atd.
Ale to odbočuju od tématu. Dřív mi bylo jedno, jak fotka vypadá. Protože jsem oběvila kouzlo programů na úpravu a říkala si, že to tam pak hodím, fotku oříznu, doostřím, upravím barvu atd. Ale tohle umí každý debil, dámy a pánové. O tom fotografie a umění fotit není, i když každý fotograf upravuje. Někdo míň, někdo víc. Podle mě je talentovaný fotograf ten, jehož fotografie druzí obdivují, přestože upraveny nejsou, nebo jen minimálně. Či vkusně, že.
Takže to by bylo jen takové moje zamyšlení, aneb "když si mozek dělá co chce".

Fotka vznikla dnes kolem poledne. Víceméně šlo jen o hraní si se zrcadlovkou a různé přenastavování. Konečně jsem sebrala odvahu a šla do manuálního nastavení. Dan by měl jistě radost :D

Když jde slunce spát

Aneb sobotní podvečer a moc krásný pohled na oblohu. Škoda, že se celý západ schovával za ořešák.

Je vážně k naštvání, když skoro měsíc po oficiálním ukončení brigády máte v peněžence pár korun, protož vám šéfová ještě nebyla schopná poslat výplatu. Jakože já jsem celkem trpělivej člověk a chápu, že to s penězma není jednoduchý, snažím se vyjít s tím co mám a nějak to pořád jde. Ale jen do jisté chvíle. Potřebuju spoustu věcí a nemůžu si je pořídit, protože moje peníze se pořád a pořád nacházejí u člověka, který mi je nechce vydat. Grrr.

Ale jinak mám od včerejška fakt docela hezkej šedej kabát. :D

Připravující se na podzim

V posledních měsících se rozhodně nenudím. Skončilansice brigáda a do školy nechodím, o práci jsem zatím taky nezavadila. Ale stejně si každý týden musím rozplánovat, abych stihla vše, co chci a stačila se setkat i s přáteli. Zatím to vychází krásně, nestěžuji si.
V neděli před týdnem jsem se po neskutečně dlouhé době setkala s kamarádem ze základky. Zároveň jsme se domluvili na nějakém menším focení, což mi udělalo velkou radost. Zrcadlovku zatím sice moc neovládám a fotím hlavně na automat, ale už jsem takhle domluvená s bíce lidmi, což potěší.
Od úterý do pátku jsem byla na menších prázdninách u (bývalé) spolužačky Lidušky. V jedné konverzaci na fb vyplynulo, že už nám začíná z domova hrabat, takže se na tyhle dny naplánovala soukromá dívčí jízda.

Sobota byl (nejen) pro mě velmi důležitý den. V Brně jsme si dali sraz s Taychi, Danem, Tomem a Niky. Po delších úvahách kam zapadnout, jsme nakonec zalezli do Chajovny, kde se mi okamžitě zalíbilo. Přidala se k nám i Niky kamarádka Míša a hezky se o nás staral Taychin oblibenec a číšník Adam. Já s klukama jsme si dali melounovomátovou vodní dýmku ("V Olomouci je lepší, musíš přijet do Olomouce!") a každý popíjel čaj (nebo colu z petláhve) a později jakousi ořechovou směs ("Ne, nedostaneš! Dokud neřekneš nějakou příhodu, ty ani tom nedostanete oříšek!" aneb můj pokus rozmluvit Dana.). Taychi odešla brzy, já s kluci jsme to zabalili kolem páté. A při obejmutí na rozloučenou si neodpustili poznámky o mé výšce. :p Abych to zhrnula, takové srazy by se měly konat častěji. Odjížděla jsem domů s dobrým pocitem a v blízké době se asi zase já projedu do Olomouce :)

A nakonec fotka související s nadpisem.

Za záclonou se skrývající

Tady na blogu jsem se ještě nestačila pochlubit s jednou docela důležitou věcí. Prvního září jsem si konečně splnila sen a za peníze z brigády si pořídila zrcadlovku. Nikon D5100 s objektivem AF-S 18-105 mm.
Tímhle krokem se Bels zase posunula o kousek dál a ačkoliv toho s novým miláčkem zatím moc nesvede (protože se k němu nedostane zase tak často, jak by chtěla), snaží se a snad to časem zvládne.

Fotek mám pár v zásobě, i když jde zatím jen o první kousky a většina spíš letěla do koše. Tady je první z nich. Nijak zajímavá, ale jedna z mála, které jsem ještě nestačila vyhodit do koše.

Čtyři věci, co tě dokážou znechutit

Jde to pomalu, ale jistě. Další den. Když si to tak čtu, hned bych pár dalších bodů zase přidala. Třeba neupřímný chování, vysmívání se za zády, ponižování druhých, arogance... a zkrátka všechny ty úžasné vlastnosti, které zvyšují všechno negativní kolem. Nemám ráda lidi, co dělají schválně zlo, vlastně já vůbec nemám lidi moc v lásce a když mám příležitost se jim vyhnout, tak to taky udělám. Ale to se dostávám opět jiným směrem.

---

Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

1. Lidé, kteří odsuzujou věci, co neznají. Nečetli knihu, neviděli film, neslyšeli písničku, nemluvili s tím člověkem. Ale někdo říkal, že je to špatné, tak je to prostě špatné a tečka. A dělá to každej!

2. Úzké vydýchané prostory plné upocených lidí. A nejlíp opilých ještě k tomu. Takže narvané dopravní prostředky občas s mizerným psychickým rozpoložením přežiju. Obchodní centra a všechny ostatní místa, kde se shromažďuje velké množství lidí zvládám taky. Ale jestli mě chcete přinutit jít do nějakýho šílenýho nočního klubu, chlastat, kalit a tancovat, vynesu vás v zubech!

3. Extrémy v počasí. Moc velký vedro a moc velkou zimu. To trpím. Nejradši mám podzim, nejen kvůli počasí, ale i kvůli hezké atmosféře a pohledu na spadané listí, barvy atd. A jaro, kdy se zase vše probouzí a sluníčko hřeje tou správnou mírou.

4. Hodně vypasený lidi (děti), co seděj u televize a cpou se sladkým. Tohle ode mě, linýho jedince s ne zrovna ideální postavou, vyzní docela hnusně. A taky za to někdo nemůže, že jo, geny, nemoce atd. Ale aby se zdravej člověk takhle dobrovolně zřídil… to mě dokáže znechutit teda pořádně.

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají

Tak, tenhle den jsem začala psát už někdy minulý týden, ale pořád jsem se nedokopala ho dokončit a zveřejnit. Mezitím jsem stačila napsat i den sedmý, takže když už jsem se dokopala k zveřejnění tohoto, jsem o fousek napřed. K tomuhle není moc co říct, vážně jsem si nebyla jistá, koho tam zvolit a koho ne, měla jsem původně potřebu tam nacpat ještě někoho jiného, jenže limit je pouze pět a tak tu je po dlouhé úvaze pět lidí, kteří mi jsou svým způsobem blízcí.

---

• Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

1. Luke. Nikdo není dokonalý. Ale tenhle člověk má ze všech, co znám, k dokonalosti nejblíž. Je to můj nejlepší přítel. Lze mu věřit, říct mu cokoliv. Ať už ze srandy, nebo vážně, on to chápe, vidí pod tu skořápku, na rozdíl od všech ostatních. A tím se dělá jedinečným.

2. Taychi. První člověk z netu, se kterým jsem se setkala. Hrozně hezky se s ní povídá a beru ji jako mladší ségru. Vlastně ono je to moje dítě, málem bych zapomněla. :D

3. Táta. I když občas dělá věci, se kterými nesouhlasím, asi do toho nemám co kecat a je to můj otec. Vždycky, když jsem to potřebovala, tak mi pomohl, vždycky když jsem potřebovala řešení, tak ho našel.

4. Klér. Jeden z těch lidí, které když jsem poprvé uviděla, řekla jsem si: "Týjo, s tímhle člověkem bych se chtěla bavit!" a nakonec se z ní stala moje spolubydlící z pokoje a spolusedící z lavice po čtyři roky. Nejlepší holka, co znám, a člověk, o kterého fakt přijít nechci.

5. Daniel. Zvláštní člověk, dlouho trvá, než ho člověk pozná a přesto si není úplně jistý, že ho správně pochopil. Je to citlivka, i když to asi nerad dává najevo, schovává se za hradbu čehosi, co připomíná cynismus. Málokdo se dokáže tak dokonale vcítit do druhých, jako to zvládne on, když chce.

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal

Tohle bude těžké, protože fakt nevím, jestli dokážu všech šest vyjmenovat. Nemyslím si, že bych udělala ve svém životě tolik radikálních chyb, nebo si na ně možná raději nepamatuju. Nebo možná není ten pravý den na tenhle článek.

---

• Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

1. Lhala jsem. Jasně, všichni lžeme. někdo míň, někdo víc. já se snažím moc nelhat, hlavně jsem poučena právě z této skutečnosti. Ale kdysi dávno jsem to udělala a později toho moc litovala. I když to možná ten člověk ani nezjistil. Nebo zjistil a přímo mě to nikdy nedal najevo. Ale ztratila jsem tak jistou příležitost. A nejhorší je, že když jsem to chtěla napravit a říct pravdu, už to prostě nešlo.

2. Moc jsem toho o sobě prozradila člověku, který si to nezasloužil. Moc a zároveň příliš málo na to, aby vše správě pochopil. A tak něco opět dopadlo hodně špatně. Nicméně jsem z toho nakonec vyšla třeba i líp, než bych si mohla myslet. Nevím.

3. Ožrala jsem se jak dobytek. A nasávala jsem dál, i když jsem jednomu člověku slíbila, že už nebudu. Možná vám to přijde jako prkotina, ale onomu člověku to dost ublížilo. A já to viděla, jak kruté a uplakané bylo tehdejší střízlivění. Ještě jednou děkuju, žes mi odpustil.

4. Každá ošklivá věta, kterou jsem komukoliv kdykoliv řekla ze vzteku a přitom ji nemyslela vážně. Nerada vidím smutek druhých, obzvlášť když za to můžu já.

5. Nechala jsem si dát do pokoje plovoucí podlahu. Vypadá sice fakt krásně, ale jde na tom vidět veškerý bordel a mě fakt nebaví chodit a pořád dokola to drhnout.

6. Možná až příliš velké odhalení identity na internetu. Hlavně tady na blog.cz, občas bych spíš ráda zůstala v utajení, takhle mi přijde, že mě každý druhý zná :D (Hloupost…)

Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

Od posledního meme zase uběhlo mnoho vody a já se skoro obávám, že tohle psát začíná být trochu pasé. :) Nicméně mě to zatím docela baví, člověk se dost dobře zamyslí sám nad sebou a třeba si i trochu srovná myšlenky. Ačkoliv je pravdou, že ty předešlý meme mám to chutí zase celý přepsat, protože se mezitím událo pár událostí, díky kterým se možná krapet něco změnilo a taky bych některé body nahradila něčím jiným. Možná. Ale spíš mě napadla kupa jiných věcí, jteré bych tam nejradši dopsala. :) nevadí. Tohle meme je poněkud delší, rozepsala jsem se víc, než jsem původně měla v plánu a taky je to v poněkud osobnějším duchu. Tak snad se nezaleknete :) (Btw, možná některých frází budu časem i litovat...)

---

• Den čtvrtý: Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

1. Vztahy. Hodně často se v myšlenkách zaobírám lidmi, které mám ráda a jak to mezi námi je. Ráda na ně vzpomínám, když už s nimi často třeba nemůžu být. A hodně mi záleží na tom, aby to mezi námi bylo pořádku. Kdykoliv dojde ke konfliktu, nebo se na mě ten člověk naštve, hodně mě to pak mrzí, často nad tím přemýšlím a dělám vše pro to, aby to bylo v pořádku. Pokud skutečně cítím, že je alespoň z části vina na mě. Tím spíš, pokud je mi ten člověk opravdu blízký.

2. Tento svět a život v něm. Nebudu nic vysvětlovat, mě se na tomto světě žije docela těžko, i když mi technicky vzato nic nechybí, naopak si nemůžu zrovna stěžovat. Spíš je to v tom, jaká jsem, v mé povaze. A pořád se učím v něm jen nepřežívat, ale i žít. K tomu mi pomáhá sledování okolí, osudy lidí, i různé životní situace a jejich řešení.

3. Budoucnost. Nad tou přemýšlím velice nerada, i když v poslední době docela často a taky docela bezúčelně. Momentálně mám období plné změn. Před maturitou jsem doufala, že po ní budu mít snad na nějakou dobu klid a budu moct jen přemýšlet nad tím, co se mi zachce, z části i nad tou budoucností, ale hlavně budu mít čas vyrovnat se s odchodem z intru, který mě docela zasáhl, a ze školy jako takové. Zatím jsem se moc dál neposunula, kvůli brigádě tak nějak vše posunulo na později a já se do všeho zamotávám čím dál tím víc.
Na vejšku nejdu, takže v září, kdy už na brigádu chodit nebudu, se asi budu muset snažit něco sehnat, alespoň na několik měsíců. Krom toho snad budu mít konečně trošičku času sama pro sebe. I když raději nepředbíhám událostem, protože, jak už jsem psala, v tohle jsem před maturou doufala taky a nakonec z toho sešlo.
Dál se má představa o budoucnosti nedostala, nevím, jak můj život bude vypadat a docela se toho děsím.

4. Sny. Kdo je nemá? Já jsem snílek sama o sobě, často chodím doslova s hlavou v oblacích a přemýšlím o takovém tom "coby kdyby". Jinými slovy ztracena ve vlastních snech. Možná je to až nežádoucí, mi totiž dělá trochu problém v tom, co ještě reálné je a co nehrozí. Nejhorší jsou ty držkopády, po kterých je ze mě zase na nějaký čas nedůvěřivá realistka. ;)

5. Já. Každý, kdo mě dobře zná, se může zasmát něčí radě mé osobě typu "Měla by ses zamyslet sama nad sebou," protože tahle skupina lidí snad dobře ví, že to dělám víc než často. Vůči sobě jsem poměrně kritická, ať už je to moje postava, chování, či povaha. Jiní nad některými věcmi mávnou rukou, já je ale jen tak snadno odbít nedokážu a pokud do mě ještě někdo začne rýpat, dost klesá mé sebevědomí.
Často přemýšlím sama nad sebou, nad svým chováním. Myslím, že si dokážu přiznat své chyby, ačkoliv někdy je vážně těžká jejich náprava. Nicméně vím o nich a když je ta možnost, snažím se z nich alespoň poučit. Zároveň mi ale prochází hlavou, co má a nemá cenu.
Rozumějte, jsem taková, jaká jsem, můžu dělat něco, co některým lidem vadí, ale zbytku už ne. Jenže pokud jsem takhle sama sebou a vyhovuje mi to, nebudu se měnit, protože se takhle někomu nelíbím. Buď se smíříte, jaká jsem, nebo vám tak vadím, že půjdeme každý jinou cestou. Tak nějak bych to řekla, ale zacházím k něčemu, co do tohoto článku nepatří, takže raději jděme dál.

6. Myšlenky, skrývající se v hudbě, knihách a filmu. Tyhle tři věci žeru a nedokážu si bez nich představit svůj život. Čím dál tím víc se ale zaobírám poselstvím, které některé z nich mají, skryté (nebo ne) myšlenky, či malé návody na život, které v nich člověk může nalézt. Je to jako berlička pro nemohoucího.

7. Focení. Moje největší závislost. Nafotím pořád, jsou dny, kdy nechávám foťák napokoji, dny, kdy nemám náladu. Nicméně není nic lepšího, když najdete krásné místo a kromě vnímání pocitů i pečlivě dokumentujete každý detail. Nebo okamžik, který právě nastal. Něčím zajímavý, magický. I kdyby to byl jen netypický západ slunce (ale víte, že východy jsou mnohokrát krásnější?) či kočka přebíhající po trávě, v níž se třpytí rosa, nebo pohled na člověka, který si čte :D A nejhorší pro mě je, když foťák u sebe nemám a něco bych chtěla zrovna zachytit. Můžu jen myslet na to, jak pěkná fotka by asi tak vznikla. :D

Procházka brněnskými ulicemi

Ok, teď mě někdo zpucuje, že ve slově brněnskými má být velké B. Nebo ne? Já fakt nevím, jak to je.

Fotky jsou už staršího data, někdy spíše ke konci července. A patří ještě k fotkám v předešlém článku. Ze dne, kdy jsem byla v kavárně s Taychi. Ehm, s tou holkou nelze nefotit, pokud tedy zrovna máte u sebe foťák. Ten já tento týden v pondělí neměla, zato jsme místo focení běhaly po obchodech. Tay chtěla nakoupit a nakonec jsem nakoupila já :D Ach ta smůůůla...
Btw. Matrix (ten obchod na předposlední fotce) je pěkně drahej. Nakoukla jsem tam v sobotu s... jedním člověkem, se kterým teď nejsem v kontaktu, protože mi od neděle běhá po Beskydách, ale i přes tu krátkou nepřítomnost se mi po něm děsně stýská.

---

Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

Deset dní uběhlo a je tu další den. Předem musím říct, že aby jste si získali mé srdce, potřebujete hlavně jednu věc, která v tomto seznamu není. A to je čas. Hodně času. A trpělivosti. A nebo mít jen štěstí (smůlu?) a já potřebu získat to vaše srdce. A fakt nevím, proč to tu píšu, vždyť vy se tu jen otočíte a zase zmizíte :)

• Den třetí: Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

1. Nesnažte se tvrdit, že mě znáte. Jenom absolutní minimum lidí z mého okolí mě zná.
2. Říkejte vše narovinu. Nepřetvařujte se. Nepomlouvejte. Nikdy mi nelžete. Hodně těžko se to dá smáznout.
3. Buďte na mě milí. Pochvalte mě občas, mému mizernému sebevědomí to prospívá :) A naslouchejte mi.
4. Buďte věrní. A hodně trpěliví. A tolerantní.
5. Dodržujte sliby. Neslibujte nic, o čem víte, že je nereálné.
6. Věřte mi. Teda ne úplně všechno, co plácnu. Ale celkově, nemůžu věřit vám, když nevěříte vy mě.
7. Respektujte mě. Mé zájmy, mé názory, má rozhodnutí, to, jaká jsem. Nesnažte se za každou cenu nic měnit.
8. Vybočujte. Buďte něčím výjimeční. Ne vzhledem, spíš povahou. Něčím. Buďte trochu blázen, zrealizujte občas i ten nejpraštěnější nápad.