Tak, tenhle den jsem začala psát už někdy minulý týden, ale pořád jsem se nedokopala ho dokončit a zveřejnit. Mezitím jsem stačila napsat i den sedmý, takže když už jsem se dokopala k zveřejnění tohoto, jsem o fousek napřed. K tomuhle není moc co říct, vážně jsem si nebyla jistá, koho tam zvolit a koho ne, měla jsem původně potřebu tam nacpat ještě někoho jiného, jenže limit je pouze pět a tak tu je po dlouhé úvaze pět lidí, kteří mi jsou svým způsobem blízcí.
• Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
1. Luke. Nikdo není dokonalý. Ale tenhle člověk má ze všech, co znám, k dokonalosti nejblíž. Je to můj nejlepší přítel. Lze mu věřit, říct mu cokoliv. Ať už ze srandy, nebo vážně, on to chápe, vidí pod tu skořápku, na rozdíl od všech ostatních. A tím se dělá jedinečným.
2. Taychi. První člověk z netu, se kterým jsem se setkala. Hrozně hezky se s ní povídá a beru ji jako mladší ségru. Vlastně ono je to moje dítě, málem bych zapomněla. :D
3. Táta. I když občas dělá věci, se kterými nesouhlasím, asi do toho nemám co kecat a je to můj otec. Vždycky, když jsem to potřebovala, tak mi pomohl, vždycky když jsem potřebovala řešení, tak ho našel.
4. Klér. Jeden z těch lidí, které když jsem poprvé uviděla, řekla jsem si: "Týjo, s tímhle člověkem bych se chtěla bavit!" a nakonec se z ní stala moje spolubydlící z pokoje a spolusedící z lavice po čtyři roky. Nejlepší holka, co znám, a člověk, o kterého fakt přijít nechci.
5. Daniel. Zvláštní člověk, dlouho trvá, než ho člověk pozná a přesto si není úplně jistý, že ho správně pochopil. Je to citlivka, i když to asi nerad dává najevo, schovává se za hradbu čehosi, co připomíná cynismus. Málokdo se dokáže tak dokonale vcítit do druhých, jako to zvládne on, když chce.
Žádné komentáře:
Okomentovat