30/52 ~ Pečeme přibližně na 38°C ve stínu

Florence And The Machine - Over The Love

To počasí je dnes opravdu pekelné. Původní plán na dnešek byl, že vyžehlím a pak se budu válet v bazéně, ale kdo by tam vydržel déle, než pět minut? Ven jsem se odvážila pouze k ránu, kdy jsem na balkoně, který byl ještě zahalený ve stínu, přečetla pár kapitol z Lolity a vypila si kafe. Pak se slunce začalo nebezpečně blížit k mým nohám a bylo na čase se zvednout a zalézt zpět do domu. Tedy ne, že bych si až tak moc pomohla. je tu hnusně dusno. A kupodivu mi ani tak to žehlení nevadilo, vzhledem k tomu, že v obýváku je pouhých 28 stupnů - ten rozdíl, mezi obývákem a zbytkem obytných místností našeho domu je tedy zřetelný :3
Mno nic, přestávám mlet o vedru, přestože se tu pomalu peču za živa. Jestli vám tahleta změť písmenek nebude dávat smysl, tak je to prostě špatnýma podmínkama. Nebo tím, že ještě sleduju trailery na čsfd... Ach, já chci tak 20°C...

,,Neptat se, nedivit se..."

Radosti jsou sice čtrnáctidenní, ale ve čtvrtek odjíždím směr Tišnov a den poté konečně směr moře. Tři neděle za sebou nebude kdy a jak je zveřejnit. A nemusí to tu zahnívat o týden víc, pokud to není nutné. Proto jsem se rozhodla 30. týden zveřejnit už dnes. Pokud mi to lenost, čas a chuť budou přát, možná něco přednastavím, aby blog během mé nepřítomnosti nechcípl hlady. Sama si tím ale nejsem zrovna jistá, takže se prostě uvidí.

Tento týden byl dost zvláštní. V našem domě už nějakou dobu neexistuje kuchyň. Kafe se vaří a rohlíky mažou v mém starém pokoji, jídlo se vaří a nádobí umejvá na dvoře. Z kuchyně je teď prázdná místnost s oškrabanými zdmi. Podlaha vykopaná a nově prošpikovaná podlahovým topením a od čtvrtka čerstvě zalitá betonem. Do koupelny s jediným vchodem z kuchyně se ve čtvrtek lezlo dost zajímavě, pomocí dlouhé dřevěné desky, díky níž v koupelce nešly zavřít dveře. Snad nemusím říkat, že jsem z toho byla opravdu nadšená. A rodiči otitulována jako prudérní. Ať si, ve sprše chci mít klid.

V sobotu jsem původně chtěla být doma a k večeru popíjet o samotě víno, které se mi už dlouho chladí v lednici. Nicméně jsem byla panem Andělským pozvána do kina, což prostě za žádných okolností nešlo odmítnout. Přestože má peněženka má pěknou depresi a div mě nekousne, když se ji snažím otevřít. Naštěstí se to snad příští týden konečně zlepší.
Anděl mě strašně rád mile překvapuje. Moc moc mile. Není překvapující, že byla sobota nakonec moc pěknej den. Ačkoliv jsem se zapékala skoro jako dneska. Oběd v Subway a po kině ledový čaj v Chajovně. Překvapivé bylo zatáhnutí do Špalíčku a vložení do ruky lístků s nápisem Velký Gatsby, přestože jsem den předtím svolila jít na Pacific Rim :D

Koukám, že z (ne)malých radostí pomalu tvořím jakýsi deník. Ani by mě nenapadlo, že dnes zveřejním něco tak dlouhého. buďte rádi (ti tři lidi, kteří to skutečně čtou), moc seto nestává :D

Radost:

• televzní večer
• snídaňové čtení
• půjčená taška na dovču - pomalé, ale jisté a samozřejmě zbytečně brzké balení
• řešení jevámúplnějednočeho
• DM - už jsem se někdy zmínila o tom, jak miluju drogerie?
• stín a chládek
• Subway
• cookies
• růžový lak, ha ha ha! :D
• kino
• čaj
• úsměv
• doteky motýlí
• těšení se
• to, co není napsáno výš

^{Pro zvětšení otevřít v nové kartě}

28 + 29/52 ~ Svět je nádherný

Lana Del Rey - Blue Jeans

To jsem si sice většinu týdne č. 28 neříkala, protože mi bylo často smutno a v hlavě zmateno, ale jak se říká, každý stín znamená, že někde poblíž je světlo. Takže o víkendu se vyjasnilo a sluníčko v mé mysli se většinou drželo i ten další týden. :)
Teď je mi nádherně, protože mám za sebou dva nádherné dny. Konečně po dvou týdnech v pracovním procesu jsem mohla vypadnout (Jo vlastně, ještě středa, tímto moc děkuju trpělivé Taychi, že byla ochotná se mnou lítat po obchodech a shánět oblečení do tropických podmínek 8)) na vzduch a jen tak sedět v přírodě a relaxovat, jíst zmrzlinu a povídat. Krom toho i dokupovat všechny nezbytné věci na rychle se blížící dovolenou v Chorvatsku, na kterou se začínám už hrozně moc těšit. :)
Dnes to bude asi trochu krátké, snad mi to odpustíte. A taky to, že článek vychází až dnes, i když jsem ho chtěla vydat už v neděli tak, jak to má být - dostala jsem se ale k PC až hodně pozdě večer a včera toho bylo taky nějak moc, takže se prostě nedalo stihnout vše, jak jsem to měla naplánované.
V blízké době zase přidám asi nějaké ty fotky, které jsou už hrozně dlouho v pozadí. Ani nevím, proč je nepřidávám, v PC je jich hromada, upravených i neupravených. Ale to nevadí, nebyla chuť dosud, bude chuť třeba jindy.
Teď ani moc nefotím zrcadlovkou, tak nějak získávám pocit, že když fotím zrcadlovkou, měly by mít ty fotky trochu úroveň, měla bych se snažit - kompozice, ostření a to všechno. Ale já se v poslední době ani moc snažit nechci. Občas něco bliknu telefonem, nebo kompaktem - jenom tak pro dokumentaci. Rozhodně jsou to věci, které jsou lehčí a skladnější, než zrcadlovka, tak je člověk má daleko častěji u sebe.
Na dovču si beru pouze starý fotoaparát, fotek tedy bude snad spousta, ale jsem upřímně zvědavá, jak budou vypadat. Ten neřád totiž hrozně rád přesvětluje. No nic, popojedem...

Týden č. 28:

Totálně jsem nezapisovala pěkný zážitky a postřehy a bylo jich tak zatraceně málo, že si ani pořádně nevzpomínám, co se stalo. Stejně jsem byla po většinu času někde zalezlá a snažila se nevnímat. Teda pokud jsem zrovna nehnila v práci, že. Tenhle týden je tedy asi lepší vypustit. Ale...

• SMS na dobré ráno
• Dobrá nálada o víkendu
• Přemýšlení o dovolené
• Ehm...?

Týden č. 29:

• hezký film
• nové šatičky a spousta jiného nového oblečení :3
• Lolita půjčená od Taychi - konečně si ji můžu přečíst!
• jízda na kole
• když se vám v práci vede
• když se máte na co těšit
• tvoření seznamu co všechno potřebuji k moři :D
• nákup kosmetiky a jiných serepetiček (ne)potřebných k žití
• voda
• příroda
• zmrzlina... spooousta zmrzliny
• pocit lehkosti
• pocit jedinečnosti
• růže od Andílka ♥
• a všechny ty věci, na které si už nevzpomenu :3

Inspirace interiéry z filmů ~ Jeden den

Věřím, že nejsem sama, kdo při sledování filmů nekouká jen na děj a hlavní zápletku, herecké obsazení a tak dále. Ale krom toho více či méně pozoruje i okolí hlavních postav, prostředí, ve kterém se film natáčí a taky design interiérů.

Jsem člověk, který se už delší dobu rád drží minimalistických prvků. Mám ráda jednoduchost, čistotu, prosvětlené prostory. Každou chvíli chodím a přemýšlím, čeho se ještě zbavit a jestli všechno to množstv věcí, které tu mám, skutečně potřebuji. Zároveň jsem ale holka, která si potrpí na pěkný věci a chce se u sebe doma cítit příjemně.
V poslední době čím dál tím víc přemýšlím o vlastním bydlení. Vzhledem k financím si to samozřejmě zatím nemůžu a ještě asi dlouho nebudu moct dovolit. Ale svůj pokoj v domě, kde bydlím s rodiči, mám už nějakou dobu téměř celý zařízen a i když mé žlutooranžové stěny začínají vesele blednout, tady už nehodlám moc věcí měnit.
Místo toho sním o tom, že jednou budu vlastnit nějaký malý byteček s balkónem. A přestože v něm nejspíš nebudu sama, sbírám inspiraci a hledám, co by v něm vypadalo nádherně. Každopádně strohost, minimalismus, ale přitom útulnost jsou na prvním místě.

A proto se dostáváme k pár screenům z filmu Jeden den. Ten film mě asi před rokem a půl, když jsem ho viděla poprvé, svojí atmosférou totálně nadchnul. Pak jsem si sice přečetla knižní verzi od Davida Nichollse, vedle níž film poněkud ztrácí na kouzle (jak už to tak často bývá), ale přesto stále můžu říct, že je to něco příjemného, nevtíravého a ne tak přeslazeného, jak to u romantických filmů obvykle bývá. (U knihy bych dokonce použila i slovo ,,realistický".)

Já se nechci zabývat dějem, nebo tak, tohle není a nemá být recenze na film - ten se mi líbil a tomu, kdo nemá večer co dělat a nevadí mu romantické drama, ho vřele doporučuji. Tečka.

---

Předevčírem odpoledne jsem si ho po dlouhé době pustila. Zrovna mám podruhé rozečtenou knížku, tak mě chytla slina. A až skoro na konci filmu mě trkla jedna scéna, kdy Dex přijede na návštěvu ke své nejlepší kamarádce Emmě. Když zrovna byli u ní v bytě, atmosféra mezi nimi sice nebyla místy zrovna nejlepší (pochopitelně neřeknu, proč), ale já si toho pro změnu moc nevšímala.
Zaujal mě styl, do kterého je Emmin byt zařízen. Hrozně se mi zalíbila ta jednoduchost, skoro samé světlé barvy, ale přitom takové ženské útulno. Detaily na psacím stole. Šikmo položená postel nedotýkající se stěn. Spousta oken a v nich nenápadné závěsy. Knížky, květiny, křeslo ke čtení. Stejně tak zajímavá koupelna. Dohromady tam je na můj vkus trochu málo jasnějších barev a taky mi nesedí ten podivný jídelní stůl. Na druhou stranu když si vezmu to, jaká Emma samotná je a taky místo, kde se byt nachází, říkám si: proč ne?
Takové typické prostředí nějaké spisovatelky z dob, kdy se ještě běžně psalo na psacím stroji a počítače teprve byly v začátcích. Případně prostředí osoby, která vyloženě netouží po každé moderní vymoženosti a spokojí se s klasikou.













Nakonec ještě pár snímků z pozdější doby - spisovatelský kousek obohacen o počítač, který ovšem nikterak nehyzdí, naopak tak nějak zapadá.




Na závěr bych chtěla říct, že člověk rád přemýšlí, coby kdyby, jak by mohlo jednou něco vypadat. Sleduje a vyvíjí svůj vlastní vkus, inspiruje se v mnoha věcech. Nevím, jak moc je pro vás tenhle článek zajímavý. Ostatně je to něco, co tu ještě nebylo.
Budu ráda za váš názor: jak se vám líbí tento nápad? A jak by se vám líbilo, kdyby se tu jednou za čas takový článek objevil? Mám založit novou rubriku?

© Zdroj pochopitelně není, neboť screeny z filmu Jeden den jsem dělala sama.

26 + 27/52 ~ Víkendy zaplněné do poslední minuty

Paulie Garand - Pavučina lží

To vedro mi ani nedovoluje pořádně myslet a dávat dohromady věty, které by čtenáře zaujaly. Za oknem zase pomaloučku opadává typické letní zářivé peklo a já se těším, až za chvíli zase budu moct otevřít okno do své nory (Okno? V noře? uh?) a pořádně se nadechnout vzduchu snad o něco chladnějšího, než ten, co se tak líně převaluje tady.
Belsátko je člověk vydělávající a spořící na dovolenou u moře s tím nejlepším člověkem. Zároveň člověk žijící ze dne na den, s nejistou budoucností ale přesto s jasným snem. Snem, který je ještě daleko. Neuskuteční se za půl roku, ani za rok. Snad za dva. Jestli se vše povede, dostanu se o velký kus dál. Vše bude jinak a snad lepší. Ale to nikdo neví. A nemá smysl to nijak rozvádět, jen doufat, snít a snažit se, aby vše dopadlo tak, jak si přeju :)
Poslední tři víkendy byly ty nejlepší, jaký mohly být. Dva hezky mimo dům a ten poslední doma, ale o zábavu a nejdokonalejší společnost jsem rozhodně měla postaráno ve všech případech. Taky miluju ten pocit, když si vylijete srdce a neskutečně se vám uleví. A i když víte, že je něco ve vás špatně a nechcete, aby to tak bylo, druhá osoba to až neskutečně chápe a chová se dokonale.

Týden č. 26:
(Teda, to už jsme v půlce!)

• Rychle a zběsile 6 aneb když se nám zachtělo jít do kina :D
• nečekané přání k svátku od Andílka a jeho rodinky :)
• čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čokoláda...
• to, že vás něko zbožňuje - veeeeeeeeelká radost :)
• hraní si na Ježíška :)
• orgasmicky vonící sprchovej gel :D
• ten pocit, když se o vás někdo hezky stará
• a tvoří vám večeři, zatímco se sprchujete :p
• po dvou a půl letech, co vlastním notebook, jsem si k němu konečně koupila myš! :D
• nový deníček na hlášky
• když vám chlap gantlemansky nese batoh :D
• zmrzlina z Mekáče - a zas do toho podniku nějaký čas nevzezu :D

Týden č. 27:

• vysoká produktivita v práci
• umýt si vlasy kondicionérem
• dostat peníze
• koupit si na doma třičtvrťáky
• skype s Tay
• hra na Ježíška podruhé :D
• zmrzlina
• mít barák jen pro sebe
• pizza na snídani :D
• darovanej čtyřlístek :)
• filmování
• jahodová dřeň
• komáří procházka :D
• říct cokoliv, co máte na srdci, i když ne všechno je snadné
• pochopení
• láska

24 + 25/52 ~ Když se nestíháte ani nadechnout

Drazí, v poslední době mám tendenci Clamorek (a už i radosti, které se tímto, mimochodem, stávají čtrnáctidenními) zanedbávat. Děje se tak proto, protože mi momentálně zase jednou čas protéká mezi prsty a nestíhám dělat vše, co bych chtěla. Hlavně spánek tedy.
A pak je tu druhá věc, že zrovna ani nemám chuť blog vést dál tak, jako doposud. Chce to něco nového, ale pořádně nemůžu přijít na to co. Protože ta dosavadní forma mě nějak nebaví. Blog tedy bude zatím asi (ne)fungovat na jakýsi volnoběh a uvidí se.

Takže, kdyby chtěl být někdo v kontaktu a přecejen se o mě tu a tam dozvědět něco z občasných aktualizací, můj profil facebooku je k dispozici. Tam se ostatně můžete ode mě dozvědět, jestli třeba náhodou něco nekuju. Ráda uvítám i vaše návrhy, co dál. :)

A nakonec... Týden č. 24:

• Rychle a zběsile :D
• odpolední relaxace
• slunce
• první koupání v bazénu
• ledová tříšť'
• Ikea <3
• snění
• Age Of Empires
• pizza v Tescu

Týden č. 25:

• umytá okna
• vyluxování prostorů, kde se údajně leta neuklízelo
• vychlazené pití
• 4 dny v ráji
• Tišnov
• Rockstar
• Mojito a Sex on the beach (bitch)
• sprcha v cizí a úplně úžasné koupelně :)
• spousta filmů
• spousta dobrýho jídla :3
• přítomnost té nejúžasnější osoby
• ten pocit, když dostanu ručně dělanou svačinku na cestu domů :))
• vyžebraná mikina :D

22 + 23/52 ~ Změnové období

Example - Come Taste The Rainbow

Drazí,

tak došlo k prvnímu výpadku (ne)malých radostí. V neděli na to prostě nebyl čas a v týdnu jsem usoudila, že nejlepší bude, když další neděli zveřejním prostě doublečlánek a bude. :)
Poslední dva týdny byly velice prapodivné. Přišla spousta změn a já se teď s nimi vyrovnávám a přizpůsobuju, což není jednoduché. Největší nápor dostává moje psychika. Bohužel mé povahové rysy jsou už řadu let velice pevné a nelze je jen tak pozměnit, jak by se mi zrovna hodilo, a tak moje dušička právě zažívá slušné otřesy. Nechce se mi mluvit nijak konkrétně, ale uvidím, jak se vše vyvrbí a já doufám, že dobře. :)
Jinak v poslední době čím dál tím víc miluji čajovny, je to kouzelné voňavé místo, kde se člověk úžasně uvolní a může v klidu relaxovat. Ať už ve větší společnosti, nebo sám :)

(ne)malé radosti za 22. týden:

• Anděl udělal maturu :)))
• Dočtení Gejši, načnutí Prázdného místa a Mlčení jehňátek
• Ten pocit, když si člověk mojí zručnosti ve vaření, dokáže vytvořit vlastní teplou véču :D
• Generální úklid obsahu notebooku a zredukování pracovní plochy na minimum + nová tapeta :3
• Záloha filmů a fotek
• obdarování náramkem - dělat (ne)malé radosti i ostatním je samozřejmost :)))
• Legendy staré Prahy
• Filmový víkend s neteřemi

(ne)malé radosti za 23. týden:

• Začátky
• Andělský karty :)
• Žádost o ruku :D :D
• Jeden krásný soukromý rozhovor v Chajovně :)
• Čokoláda od táty
• Lidé, kteří dokážou být příjemní
• Setkání s bývalou spolužačkou a příjemný rozhovor
• Red Bull
• čokoládový dort
• Zvíře

Předměty přehlížené

Neb věci, kolem kterých chodíme každý den, víme, že tam jsou, ale tolik jim nevěnujeme svoji pozornost. Vybrala jsem pár takových u sebe doma a zaostřila na ně svým objektivem. K převážné většině z nich nemám žádný vztah. Ale prostě jsou.
Až na ty hodiny. Nesleduji na nich čas, protože jedou o pár minut dopředu. Ale je to jedna z mála věcí v tomto domě,, kterou mám opravdu ráda.

---

Jakou věc ve vašem domě/bytě máte rádi? Přidejte foto, pokud se vám zachce a pokud fotografií bude víc, možná vznikne samotný přízpěvek s odkazy na vás. :)

21/52 ~ Když je každé pohlazení potřeba

Lana Del Rey - Young and Beautiful

Odkaz na tuhle píseň tu není jen tak pro nic za nic, jako že se mi líbí a chci, abyste si ji poslechli i vy. Ano, chci, abyste si ji poslechli. Protože je absolutně dokonalá a právě teď má v mém životě velikou roli. Doprovází mě každým dnem a vzbuzuje ve mě neskutečné emoce. A mnohé vzpomínky. Vyjadřuje mě samotnou zrovna v tomhle stádiu. A čekání, jak se vše vyvine, jakým směrem se vše bude nadále ubírat.

Děkuju Laně Del Rey, momentálně je mi velku inspirací.

Je mi fajn, protože:

• můžu poslouchat Young and Beautiful
• můžu poslouchat Lanu Del Rey
• snad budu mít konečně stálejší práci
• jsem byla s Alčou v Subway
• mám nový superkrásný šatičky a spoustu jinejch blbostí
• jsem včera byla v čajce s Taychi, Danielem Hlouškem a Tomem Báťkem
• jsem napsala Kláře dopis

20/52 ~ Dum spiro, spero

Drazí,

momentálně si připadám trošku jako když mě přejede náklaďák. Proto to dnes bude asi krapítek kratší a já si pak dokoukám seriál a nachystám se pomalu do pelíšku. A pak možná začnu koukat na další seriál, ale to je vedlejší. Zkrátka jsem moooc unavená. Což by nevadilo, kdybych zítra nekřesťansky brzo nevstávala, že...
Tenhle týden mám najednou v hrozné mlze. Byl pracovní, byl přemýšlející a taky jsem se jeho větší část potýkala s úpravou fotek, které jsem fotila minulý pátek. Možná si vzpomínáte - nebyla jsem z toho focení moc odvařená. Ale nakonec vše dopadlo dobře, fotky se mi povedlo doupravit tak, aby se líbily (až na jednu, u které si ještě nevím rady) a já nakonec dostanu zaplaceno ještě víc, než jsem původně chtěla! :)
Pátek a sobota proběhly převážně úklidově. Rodičové od pátku do dnešního odpoledne odjeli kamsi pryč, tak jsem měla na vše klid a nikdo mi nezavazel. V sobotu v podvečer ke mě přijel můj drahý nejlepší přítel. Nic mě tolik nedokáže nabít, jako jeho přítomnost. Ty naše ztřeštěnosti a hezká slova na pohlazení. Polehávání v posteli a povídání si až do časných ranních hodin. :) A tak dále.

* Dum spiro, spero - Dokud dýchám, doufám

Je mi hezky, protože:

• jsem v pondělí byla konečně u kadeřnice trochu zastřihnout vlasy
• v úterý jsem byla tak vyždímaná, že jsem prospala celé odpoledne
• jsem našla pár fakt pěkných citátů
• můj nejlepší přítel dal oba didaktický testy
• ve čtvrtek jsem sice brzy vstávala, zato jsem se už dlouho necítila tak odpočatá
• jsem s předstihem dokončila úpravy onech zatracených fotografií
• se fotky velmi líbily, což mě opravdu potěšilo
• mě na facebooku našla Evelin
• jsem stihla všechno, co jsem si naplánovala
• jsem jedla děsně dobrý slaný štrůdl
• mám někoho, kdo mě vyslechne a dokáže zhodnotit moji situaci
• hrozně ráda někomu působím radost, byť mu jen podstrčím něco dobrého ma cestu domů
• jistě se ještě najde něco dalšího :)

Hádanky půdních prostorů, jež snad nikdy nikdo nevyluští

A zatímco prach matně se třpytící si s paprsky slunce hraje, teplé odstíny světla dopadají na předměty dávno před lidskýma očima skryté a zamčené na sedm západů. Královská říše pavouků, kteří pilně tkají krajku svých sítí, i jiné chamradi, jež se schovává v temných koutech, či vyhlodává svá obydlí v chatrných stránkách starých knih. Předměty staré a zbytečné, které už nikdo nepotřebuje, v klidu a temnotě tiše odpočívají či snad dumají nad vlastní historií.

Hádanky půdních prostorů, jež snad nikdy nikdo nevyluští. Zahalená tajemstvím navždy.

---