2. 9. 2012

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají

Tak, tenhle den jsem začala psát už někdy minulý týden, ale pořád jsem se nedokopala ho dokončit a zveřejnit. Mezitím jsem stačila napsat i den sedmý, takže když už jsem se dokopala k zveřejnění tohoto, jsem o fousek napřed. K tomuhle není moc co říct, vážně jsem si nebyla jistá, koho tam zvolit a koho ne, měla jsem původně potřebu tam nacpat ještě někoho jiného, jenže limit je pouze pět a tak tu je po dlouhé úvaze pět lidí, kteří mi jsou svým způsobem blízcí.


• Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

1. Luke. Nikdo není dokonalý. Ale tenhle člověk má ze všech, co znám, k dokonalosti nejblíž. Je to můj nejlepší přítel. Lze mu věřit, říct mu cokoliv. Ať už ze srandy, nebo vážně, on to chápe, vidí pod tu skořápku, na rozdíl od všech ostatních. A tím se dělá jedinečným.

2. Taychi. První člověk z netu, se kterým jsem se setkala. Hrozně hezky se s ní povídá a beru ji jako mladší ségru. Vlastně ono je to moje dítě, málem bych zapomněla. :D

3. Táta. I když občas dělá věci, se kterými nesouhlasím, asi do toho nemám co kecat a je to můj otec. Vždycky, když jsem to potřebovala, tak mi pomohl, vždycky když jsem potřebovala řešení, tak ho našel.

4. Klér. Jeden z těch lidí, které když jsem poprvé uviděla, řekla jsem si: "Týjo, s tímhle člověkem bych se chtěla bavit!" a nakonec se z ní stala moje spolubydlící z pokoje a spolusedící z lavice po čtyři roky. Nejlepší holka, co znám, a člověk, o kterého fakt přijít nechci.

5. Daniel. Zvláštní člověk, dlouho trvá, než ho člověk pozná a přesto si není úplně jistý, že ho správně pochopil. Je to citlivka, i když to asi nerad dává najevo, schovává se za hradbu čehosi, co připomíná cynismus. Málokdo se dokáže tak dokonale vcítit do druhých, jako to zvládne on, když chce.

23. 8. 2012

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal

Tohle bude těžké, protože fakt nevím, jestli dokážu všech šest vyjmenovat. Nemyslím si, že bych udělala ve svém životě tolik radikálních chyb, nebo si na ně možná raději nepamatuju. Nebo možná není ten pravý den na tenhle článek.


• Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

1. Lhala jsem. Jasně, všichni lžeme. někdo míň, někdo víc. já se snažím moc nelhat, hlavně jsem poučena právě z této skutečnosti. Ale kdysi dávno jsem to udělala a později toho moc litovala. I když to možná ten člověk ani nezjistil. Nebo zjistil a přímo mě to nikdy nedal najevo. Ale ztratila jsem tak jistou příležitost. A nejhorší je, že když jsem to chtěla napravit a říct pravdu, už to prostě nešlo.

2. Moc jsem toho o sobě prozradila člověku, který si to nezasloužil. Moc a zároveň příliš málo na to, aby vše správě pochopil. A tak něco opět dopadlo hodně špatně. Nicméně jsem z toho nakonec vyšla třeba i líp, než bych si mohla myslet. Nevím.

3. Ožrala jsem se jak dobytek. A nasávala jsem dál, i když jsem jednomu člověku slíbila, že už nebudu. Možná vám to přijde jako prkotina, ale onomu člověku to dost ublížilo. A já to viděla, jak kruté a uplakané bylo tehdejší střízlivění. Ještě jednou děkuju, žes mi odpustil.

4. Každá ošklivá věta, kterou jsem komukoliv kdykoliv řekla ze vzteku a přitom ji nemyslela vážně. Nerada vidím smutek druhých, obzvlášť když za to můžu já.

5. Nechala jsem si dát do pokoje plovoucí podlahu. Vypadá sice fakt krásně, ale jde na tom vidět veškerý bordel a mě fakt nebaví chodit a pořád dokola to drhnout.

6. Možná až příliš velké odhalení identity na internetu. Hlavně tady na blog.cz, občas bych spíš ráda zůstala v utajení, takhle mi přijde, že mě každý druhý zná :D (Hloupost…)

19. 8. 2012

Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

Od posledního meme zase uběhlo mnoho vody a já se skoro obávám, že tohle psát začíná být trochu pasé. :) Nicméně mě to zatím docela baví, člověk se dost dobře zamyslí sám nad sebou a třeba si i trochu srovná myšlenky. Ačkoliv je pravdou, že ty předešlý meme mám to chutí zase celý přepsat, protože se mezitím událo pár událostí, díky kterým se možná krapet něco změnilo a taky bych některé body nahradila něčím jiným. Možná. Ale spíš mě napadla kupa jiných věcí, jteré bych tam nejradši dopsala. :) nevadí. Tohle meme je poněkud delší, rozepsala jsem se víc, než jsem původně měla v plánu a taky je to v poněkud osobnějším duchu. Tak snad se nezaleknete :) (Btw, možná některých frází budu časem i litovat...)


• Den čtvrtý: Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

1. Vztahy. Hodně často se v myšlenkách zaobírám lidmi, které mám ráda a jak to mezi námi je. Ráda na ně vzpomínám, když už s nimi často třeba nemůžu být. A hodně mi záleží na tom, aby to mezi námi bylo pořádku. Kdykoliv dojde ke konfliktu, nebo se na mě ten člověk naštve, hodně mě to pak mrzí, často nad tím přemýšlím a dělám vše pro to, aby to bylo v pořádku. Pokud skutečně cítím, že je alespoň z části vina na mě. Tím spíš, pokud je mi ten člověk opravdu blízký.

2. Tento svět a život v něm. Nebudu nic vysvětlovat, mě se na tomto světě žije docela těžko, i když mi technicky vzato nic nechybí, naopak si nemůžu zrovna stěžovat. Spíš je to v tom, jaká jsem, v mé povaze. A pořád se učím v něm jen nepřežívat, ale i žít. K tomu mi pomáhá sledování okolí, osudy lidí, i různé životní situace a jejich řešení.

3. Budoucnost. Nad tou přemýšlím velice nerada, i když v poslední době docela často a taky docela bezúčelně. Momentálně mám období plné změn. Před maturitou jsem doufala, že po ní budu mít snad na nějakou dobu klid a budu moct jen přemýšlet nad tím, co se mi zachce, z části i nad tou budoucností, ale hlavně budu mít čas vyrovnat se s odchodem z intru, který mě docela zasáhl, a ze školy jako takové. Zatím jsem se moc dál neposunula, kvůli brigádě tak nějak vše posunulo na později a já se do všeho zamotávám čím dál tím víc.
Na vejšku nejdu, takže v září, kdy už na brigádu chodit nebudu, se asi budu muset snažit něco sehnat, alespoň na několik měsíců. Krom toho snad budu mít konečně trošičku času sama pro sebe. I když raději nepředbíhám událostem, protože, jak už jsem psala, v tohle jsem před maturou doufala taky a nakonec z toho sešlo.
Dál se má představa o budoucnosti nedostala, nevím, jak můj život bude vypadat a docela se toho děsím.

4. Sny. Kdo je nemá? Já jsem snílek sama o sobě, často chodím doslova s hlavou v oblacích a přemýšlím o takovém tom "coby kdyby". Jinými slovy ztracena ve vlastních snech. Možná je to až nežádoucí, mi totiž dělá trochu problém v tom, co ještě reálné je a co nehrozí. Nejhorší jsou ty držkopády, po kterých je ze mě zase na nějaký čas nedůvěřivá realistka. ;)

5. Já. Každý, kdo mě dobře zná, se může zasmát něčí radě mé osobě typu "Měla by ses zamyslet sama nad sebou," protože tahle skupina lidí snad dobře ví, že to dělám víc než často. Vůči sobě jsem poměrně kritická, ať už je to moje postava, chování, či povaha. Jiní nad některými věcmi mávnou rukou, já je ale jen tak snadno odbít nedokážu a pokud do mě ještě někdo začne rýpat, dost klesá mé sebevědomí.
Často přemýšlím sama nad sebou, nad svým chováním. Myslím, že si dokážu přiznat své chyby, ačkoliv někdy je vážně těžká jejich náprava. Nicméně vím o nich a když je ta možnost, snažím se z nich alespoň poučit. Zároveň mi ale prochází hlavou, co má a nemá cenu.
Rozumějte, jsem taková, jaká jsem, můžu dělat něco, co některým lidem vadí, ale zbytku už ne. Jenže pokud jsem takhle sama sebou a vyhovuje mi to, nebudu se měnit, protože se takhle někomu nelíbím. Buď se smíříte, jaká jsem, nebo vám tak vadím, že půjdeme každý jinou cestou. Tak nějak bych to řekla, ale zacházím k něčemu, co do tohoto článku nepatří, takže raději jděme dál.

6. Myšlenky, skrývající se v hudbě, knihách a filmu. Tyhle tři věci žeru a nedokážu si bez nich představit svůj život. Čím dál tím víc se ale zaobírám poselstvím, které některé z nich mají, skryté (nebo ne) myšlenky, či malé návody na život, které v nich člověk může nalézt. Je to jako berlička pro nemohoucího.

7. Focení. Moje největší závislost. Nafotím pořád, jsou dny, kdy nechávám foťák napokoji, dny, kdy nemám náladu. Nicméně není nic lepšího, když najdete krásné místo a kromě vnímání pocitů i pečlivě dokumentujete každý detail. Nebo okamžik, který právě nastal. Něčím zajímavý, magický. I kdyby to byl jen netypický západ slunce (ale víte, že východy jsou mnohokrát krásnější?) či kočka přebíhající po trávě, v níž se třpytí rosa, nebo pohled na člověka, který si čte :D A nejhorší pro mě je, když foťák u sebe nemám a něco bych chtěla zrovna zachytit. Můžu jen myslet na to, jak pěkná fotka by asi tak vznikla. :D

8. 8. 2012

Procházka brněnskými ulicemi

Ok, teď mě někdo zpucuje, že ve slově brněnskými má být velké B. Nebo ne? Já fakt nevím, jak to je.

Fotky jsou už staršího data, někdy spíše ke konci července. A patří ještě k fotkám v předešlém článku. Ze dne, kdy jsem byla v kavárně s Taychi. Ehm, s tou holkou nelze nefotit, pokud tedy zrovna máte u sebe foťák. Ten já tento týden v pondělí neměla, zato jsme místo focení běhaly po obchodech. Tay chtěla nakoupit a nakonec jsem nakoupila já :D Ach ta smůůůla...
Btw. Matrix (ten obchod na předposlední fotce) je pěkně drahej. Nakoukla jsem tam v sobotu s... jedním člověkem, se kterým teď nejsem v kontaktu, protože mi od neděle běhá po Beskydách, ale i přes tu krátkou nepřítomnost se mi po něm děsně stýská.


30. 7. 2012

Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

Deset dní uběhlo a je tu další den. Předem musím říct, že aby jste si získali mé srdce, potřebujete hlavně jednu věc, která v tomto seznamu není. A to je čas. Hodně času. A trpělivosti. A nebo mít jen štěstí (smůlu?) a já potřebu získat to vaše srdce. A fakt nevím, proč to tu píšu, vždyť vy se tu jen otočíte a zase zmizíte :)

• Den třetí: Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

1. Nesnažte se tvrdit, že mě znáte. Jenom absolutní minimum lidí z mého okolí mě zná.
2. Říkejte vše narovinu. Nepřetvařujte se. Nepomlouvejte. Nikdy mi nelžete. Hodně těžko se to dá smáznout.
3. Buďte na mě milí. Pochvalte mě občas, mému mizernému sebevědomí to prospívá :) A naslouchejte mi.
4. Buďte věrní. A hodně trpěliví. A tolerantní.
5. Dodržujte sliby. Neslibujte nic, o čem víte, že je nereálné.
6. Věřte mi. Teda ne úplně všechno, co plácnu. Ale celkově, nemůžu věřit vám, když nevěříte vy mě.
7. Respektujte mě. Mé zájmy, mé názory, má rozhodnutí, to, jaká jsem. Nesnažte se za každou cenu nic měnit.
8. Vybočujte. Buďte něčím výjimeční. Ne vzhledem, spíš povahou. Něčím. Buďte trochu blázen, zrealizujte občas i ten nejpraštěnější nápad.

24. 7. 2012

Že prý zdravím

Dlouho jsem nenapsala nic ze svého osobního života. Po pravdě není moc co psát a já to sem psát v nějakých detailech ani nemám náladu. Od června až minimálně do konce srpna mám brigádu, je to vysilující a bolestivé a některým lidem tam bych fakt ráda něco omlátila o palici. Nicméně prachy jsou potřeba a tak mám o celé poslední prázdniny postaráno, krom víkendu a pondělí, kdy mám volno. To zas čerpám síly a nebo se snažím sejít s blízkými.

S energií jsem na tom fakt bídně. Vstávám v pět ráno (Díky za svého anděla, co mi posílá budíčkové sms) a v pracovním provozu jsem od šesti. Končím když dobře ve dvě, když blbě, ve tři i pozdějc. Následuje rychlý sjezd na kole domů, sprcha a pak jen postel. Z té se prakticky nehnu, začala jsem v ní bydlet. Zevlím na icq, nebo spím, na víc nemám. Když se probudím, jsem zase na icq a tak kolem jedné jdu spát. Když se k tomu dokopu. (Nebo spíš mě anděl dokope.) A druhý den nanovo.

Víkendy jsou lepší. Po troše vyspání jsem schopná jít ven, nebo po icq blbnout s andělem až do rána. Takhle jsem se třeba konečně zase v sobotu setkala s Tay a poseděly jsme v Trojce. To povídání s ní mi fakt chybělo, po icq to prostě není ono, i když ona je člověk,co je online i v reálu úplně stejný.
Volné pondělky má zatím zabrané Luke. A Brno. A Trojka. A Zemanka. A malibu. A nakupování :D BOT! Neb je fakt úsměvný, když si vytipuje tři obchody se skejťáckýma věcma a přelízá z jednoho do druhýho a hledá ty nejlepší boty. Několikrát za sebou. A tak jsme pokaždé poprvé zdravili "Brý den.." a pak už jen "Čáu" a "Zdár". Líbilo se mi, jak jsme si s některejma tykali a jeden prodavač už si neodpustil úsměvnou poznámku "Jste tu dlouho nebyli..," to když jsme k němu vlezli už asi potřetí.
Btw. milostpán se ostříhal a já mám novou zvrhlou zábavu hladit jeho koberec. (Na hlavě!)

Pochopitelně jsem nenapsala referát o tom nejdůležitějším v měsící. Rock For People. Fakt se mi nechce, ale fakt to byl mega zážitek v přítomnosti těch nejskvělejších lidí - Hovna Klér a Barči, která se ukázala jako stejně bezvadnej člověk, jako je její sestra. Jen mě mrzí, že to kvůli mým rodičům skončilo takovým fiaskem. Tohle nebudu rozebírat.

Tak, teď víte, že žiju. Střídavě oblačno, místy bouřky, poslední tři dny slunečno. Šmitec :)

21. 7. 2012

Devět faktů o tobě

Myslím, že desetidenní meme se prodlouží na pekelně dlouho. Od prvního dne uběhl víc než týden a je jen otázkou, kdy se tu objeví den další. Ty otázky nejsou zrovna jednoduché, nemyslíte? :D Nebo jsem fakt jen unavená.


• Den druhý: Devět faktů o tobě
1. Dlouho trvá, než si člověk získá moji důvěru. A pokud mě jednou zklame, už se to skoro nedá vrátit.
2. Jsem děsně impulsivní a náladová. Během minuty se může vše změnit.
3. Často dostanu co chci, ačkoliv to ve většině případů bývají drobnosti. Těžko se vzdávám toho, co nemůžu mít.
4. Jsem nepředvídatelná. Prý.
5. Není radno si mě znepřátelit, nebo ublížit mě či mým blízkým. Všechno vracím třikrát.
6. Potřebuju fyzickej kontakt s druhým člověkem. Vlastně se hrozně ráda tulím. :D
7. Jedna z vlastností, které na sobě vážně nemám ráda, je příšerná zvědavost. A schopnost s klidem pokládat nemístné otázky.
8. Neumím vůbec vařit. Můj vztah k jídlu je poměrně rozporuplnej. Nicméně na jeho tvorbu mi asi chybí patřičné buňky.
9. Dřív jsem poslouchala hlavně metal a rock. Dnes ujíždím i na stylech, který by do mě neřekli ani ti nejbližší.

13. 7. 2012

Deset věcí, co bych chtěla říct různým lidem

Cirrat musí mít radost, jak se její desetidenní řetězák chytil.

Já tu zrovna moc aktivní nejsem a taky to v blízké době nemám moc v úmyslu napravit. Ale hnít to tu zatím nezačíná a já to tu hodlám zpestřit ještě o tohle desetidenní meme. Sama jsem zvědavá, jak se s tím poperu, protože v poslední době to jsou často jen sliby a jejich vyplnění se ztrácí v nedohlednu. ;)


• Den první: Deset věcí, co bych chtěla říct různým lidem

1. Hrozně ráda vzpomínám na časy, které jsou dnes již minulostí. Tehdy jsi velmi výrazně figuroval v mém životě, ačkoliv jsi nebyl přímo se mnou. Je to hodně let zpátky, co to začalo, delší dobu, co to zkončilo, ale ve mě vše zůstalo a ačkoliv jsi nenávratně pryč, vzpomínám na tebe a na vše ve spojitosti s tebou. Udělala jsem jednu hrozitánskou chybu, která už nešla jakkoliv vrátit. Nicméně poučila jsem se, pomohlo mi to uvědomit si, co je důležité, a vím, že tohle se už nikdy u nikoho dalšího nestane.

2. Někdy je pro mě hodně těžký se vytasit s pravdou a říct, aby mě prostě někdo nechal být a už se prostě nevracel. Jsou to lidé, ke kterým nemám žádný zvláštní vztah, nemám je nijak extra v lásce a v běžném životě se s nimi vůbec nesetkávám. Na ICQ mi ale nedají chvíli klid, žadoní o setkání a neustále mi od nich blikají nové zprávy, které absolutně nemá cenu číst, protože jsou absolutně o ničem. Ty patříš k těm lidem. ne, ty jsi přímo nejhorší, promiň. Neumím říct přímo, že si s tebou nemám co říct a jako člověk mě nezajímáš a tak tě ignoruju, případně jsem extrémně nudná a protivná. Nezabírá to. Proboha proč?!

3. Tobě chci říct, že jak jsem tě viděla jen párkrát, něčím mě hrozně fascinuješ. Můj dojem je takovej, že jsi ta nejčistší a nejhezčí bytost, kterou jsem v posledních letech poznala. Můžeš na sobě mít cokoliv a vypadáš úžasně, můžeš mlčet i mluvit a nevidím chybu. Tvá osobnost je mi prostě inspirací, kdybych si mohla vybrat, jakým člověkem, kterého znám, bych chtěla být, asi bych chtěla být tebou.

4. Nejsem dokonalá, nikdy nebudu, ale pracuju na odstraňování svých chyb, nebo se alespoň poučuju z těch, které jsem udělala. Nejsem taková, jaká bych chtěla být, ale snažím se. A je mi líto, že ty to nevidíš, že jsem pro tebe jen přítěž a hloupá holka, které je zbytečné říkat cokoliv krom věčného nadávání na to, jaká jsem. Vím, že nikoho nemáš a snažím se s tebou vycházet. Jde to, když se s tebou nestýkám moc výrazně, ale stejně nastane jakákoliv událost, něco je špatně a ty z toho dokážeš vycucnout to největší zlo a rozmístit ho všude do okolí, aby se stačilo ještě víc rozmnožit a napáchat co nejvíc škody. Ten tvůj poslední pokus mě dorazil, kdybych mohla, nemám s tebou absolutně nic společného. A vím, že tohle jsem napsala hodně tvrdě, ale říkám co cítím. Narozdíl od tebe.

5. Dost dobře ti nerozumim a ani moc nedokážu chápat. Ale ty máš v sobě nehoráznej talent a líbí se mi, jakým žiješ životem, jak si z ničeho nic neděláš a jak jednoduše dokážeš vše řešit. Znám tě dlouho, ale stejně jsem kolem tebe ty roky jen proplouvala a záviděa ti, že jsi ten správný typ člověka, co kolem sebe pořád někoho bude mít a nejsou to jen ti takzvaní "kamarádi" ale i opravdoví přátelé. A asi je mi i trochu líto, že jsem k tobě nenašla tu správnou cestu, že patřím do jiné kategorie lidí, než kde jsi ty.

6. Už konečně přestaň spolíhat na druhé lidi, obzvlášť na ty, co ti v životě páchají to největší zlo. Je to tvůj život a měl by sis ho zařídit sám podle svého, bez ohledu na to, co si myslí druzí. Je mi líto občas sledovat, jak se věci (ne)vyvíjejí. Nicméně doufám, že vše nakonec dopadne dobře, přeju ti to, protože ačkoliv patříš spíš k lidem, na které mívám averzi, tebe mám z bůh ví jakého důvodu ráda, možná pořád víc než dost.


7. Jsi mé slunce v temnotě, pro tebe bych i umřela.

8. Nesouhlasila bys, ale myslím, že jednou tu svou povahu překonáš, povzneseš se a někam to v životě dotáhneš. Jsi dobrá, vidím to já a vidí to skoro všichni, co tě znají.

9. Vděčím ti za mnohé, ačkoliv naše cesty už jsou pravděpodobně na rozcestí. Ani jedna tu druhou nepotřebuje. Ale nevědomky jsi mě přitáhla na správné místo a ke správným lidem, ať už jsi jakákoliv, za tohle ti vděčím. Snad jsem udělala i něco já pro tebe.

10. Trochu méně egoismu by neuškodilo, protože jinak jsi vážně bezva a bylo by to celé o něčem jiném.

8. 7. 2012

Rou Reynolds a ENTER SHIKARI (Rock for People 2012)

Nechce se mi o RfP rozepisovat. Ale Enter Shikari byli absolutní pecka a Rou je moje nová platonická láska.

1. 7. 2012

Jeden z těch okamžiků, který je dobrý si zapamatovat..

Vrátila jsem se z intru a z milované školy, která v pátek oficiálně ukončila svoji existenci. Po páteční noci mi není úplně nejlíp a kdybych ještě přemýšlela, co všechno vlastně skončilo, bylo by mi ještě tisíckrát hůř. Teď ale nad tímhle nemůžu ztrácet čas, do zítřka se musím dát do kupy, protože zítřkem začíná moje další pouť - Rock for People!

Musím si v hlavě poschovávat všechny pozitivní vzpomínky. A tahle fotka zachycuje mnoho z nich. To místo, ten člověk, víc není co dodávat.

P.S. Luke Louk se snaží zůstávat v utajení a já mu to takhle nemile kazím. Ale tuhle mi schválil! :D