28. 9. 2014

Liebster Blog Award

Moc bych chtěla poděkovat všem, kteří mě v minulosti nominovali, a zároveň se omluvit, že ačkoliv mě to u každého hrozně potěšilo, z různých důvodů jsem se nakonec ani jednou tohoto "řetězáku" nezúčastnila. I když jsem tedy chtěla, mnohé otázky mě hrozně lákaly, ale nakonec se to nějak zaseklo na vymýšlení vlastních otázek i faktů o své osobě. Už uběhla docela dlouhá doba, nicméně teď jsem byla opět nominována Nějakou a zároveň mojí drahou Eli a tak si říkám, proč ne. Nějak to dám do kupy i bez těch otázek, stejně jako Eli. :) A láká mě se vrátit i k těm starším.

11 faktů o mně


1. Jsem tzv. kavárenský a čajovnový povaleč. Nejlepší kavárna v Brně je podle mě Trojka a kdybych mohla, jsem tam zalezlá od rána do večera, protože miluju tu její atmosféru, každou denní dobu jinou a vždy úžasnou.
2. Kavárna? KÁVA! Miluju kafe. Ale nejsem závislák, což mi málokdo dokáže věřit. Kafe nepotřebuju, kafe miluju, protože kafe pro mě znamená chvíli sama pro sebe, ten nejpříjemnější rituál, pohodu a relaxaci.
3. Ujíždím na classcore a na chlapech s plnovousem. Nikdy jsem neměla nějak vyhraněný vkus na chlapy, ale v poslední době jsem se přistihla po kom že to teda vlastně koukám a tenhle styl je fakt parádní! :3
4. Já vím, že tohle je celkem fraška, ale fakt nemám ráda lidi a moje práce mě o tom denně bohužel stále přesvědčuje.
5. Přesto se najde pár těch skvostných, které miluji celým svým srdcem a udělám pro ně všechno na světě, aby byli šťastní. Obzvlášť ten jeden.
6. Nikdy u ničeho se mi nedaří tak perfektně vypnout a relaxovat jako když mám rozmalovaný nějaký obraz. Dva a půl roku jsem nemalovala a úplně zapomněla, že to tak je.
7. Je strašně snadné mi udělat radost. A nepotřebuju k životu drahé dárky. I obyčejné lízátko mi dokáže rozzářit den. Nebo i hloupá gumička do vlasů, protože to znamená, že ten člověk, který mi ji koupil, si všiml, že mám jen jednu, kterou věčně někde hledám. A toho si hrozně cením.
8. Nemám doslova nejoblíbenější film, kapelu, hudební styl, barvu, styl oblečení, nemám prostě vyhraněný vkus, jsem otevřená mnoha věcem, mnoho toho miluji a cítím se tak volně a spokojeně.
9. Mám ráda jistotu, pocit bezpečí a vědomí, že se vždy můžu na někoho spolehnout, přestože se snažím věci pokud možno řešit sama. Ale dobrá rada nad zlato.
10. Jsem dost náladová a dokážu být neskutečně protivná. Hlavně když mám hlad.
11. Vždy, když procházím nějakou životní změnou, stříhám si vlasy nebo fotím novou fotku na facebook. A vždy, když mám v hlavě zmatek a potřebuju si v ní udělat pořádek, uklízím. Neumím mít v hlavě pořádek a kolem sebe bordel.

11 otázek od Nějaké


1. Jaké místo na světě byste chtěli navštívit?
Jakékoliv, z něhož si odnesu skvělý zážitek a na nějž budu vzpomínat celý život.

2. Máte rádi donuty?
Ano, strašně moc, ale ještě lepší jsou takové ty koblížky v cukru z Alberta!

3. Zajímal by vás sexuální zážitek se stejným pohlavím?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale zatím by mě to asi nelákalo. :D

4. Věnujete se nějakému sportu?
Jízda na kole, rychlochůze, příležitostně plavání, nějaké to cvičení podle Jill a tak různě. A v hlavě představa o pravidelném běhání. :D

5. Jaká věc se vám na sobě nejvíc líbí?
Že si stojím za svým, když se pro něco rozhodnu, že je možné mi věřit a že dokážu milovat celým svým srdcem. A že nejsem falešná pomlouvačná mrcha. A že při pohledu do zrcadla vídám celkem pěknou holku. :)

6. Jaké jsou vaše oblíbené seriály - pokud máte?
Gilmorova děvčata, Skins, Dvě socky, Black Books, Pretty little liars a jistě toho bude víc.

7. Čím jste chtěli být, když jste byli ve školce?
Už od doby, kdy jsem dokázala udržet tužku v ruce, ve mě sídlila umělkyně. :D

8. Chtěli byste žít ve velkém městě, maloměstě nebo na vesnici?
Na vesnici žiju a jak už to tak bývá, člověk chce to, co nemá, takže asi spíš maloměsto či klidnější část velkoměsta.

9. Váš oblíbený obchod - s čímkoli, od Albertu přes Neoluxor až po New Yorker?
Tam, kde jsou knížky, kafe, čaj, čokoláda, svíčky, voňavý věcičky, kosmetika, věci, na které se pěkně dívá a věci, které jsou kvalitní a příjemně se nosí. :3

10. Máte rádi českou hudbu?
Jak kterou, nebráním se jí, ale je pravda, že většinu mého playlistu tvoří spíš ta zahraniční.

11. Jak byste chtěli, aby se jmenovalo vaše dítě?
Myslím, že na to je ještě dost brzo, navíc člověk nikdy neví, jestli budoucí otec nepřijde s něčím lepším. :D


Ode mě

Nominací tu proběhlo už tolik a tolik a popravdě, nejsem s jistá, na co se zeptat, obzvláště, když by šlo převážně o hodně obecné otázky. Nezeptám se tedy na nic a zároveň nebudu nominovat nikoho konkrétního. Kdo by se rád účastnil, jen směle do toho! :)

24. 8. 2014

If you want to be happy...

then be.

Myslela jsem, že už nikdy nezačnu zase malovat. Tedy ne, že bych se o to nesnažila. Ale co jsem odmaturovala, jako by veškerý zájem opadl a s ním se ztratil i ten miniaturní kousek talentu, který jsem měla. Pak najednou ta chuť byla, ale ty skvosty, které jsem vytvářela... většinou vše končilo roztrhané a pomuchlané v koši. A ve mě se jen mísil vztek s pocitem naprosté neschopnosti.

Uvědomila jsem si, že jsem vše zapomněla. Že jsem zase na absolutním začátku a že pokud se k tomu chci třeba zase trošku začít vracet, že potřebuji čas a trpělivost. A motivaci. Motivace byla. ,,Chci, abys mi taky něco nakreslila." ,,Dobře, pokusím se..." Čas, trpělivost a hlavně vědomí, že i začít od něčeho úplně jednoduchého bohatě stačí, se také našli. A láska, bez ní by tohle květnové minidílko vůbec nevzniklo.


Třeba zase začnu malovat.

18. 8. 2014

Knižní dotazník 1/3

Zdravím,

dnes tu mám dvě věci. Ještě než se budeme věnovat Knižnímu dotazníku, nebo spíš jeho první části, mám pár slov ohledně blogu. Nebo spíš jeho designu. Před pár měsíci jsem přemýšlela nad tím, že na nějakou dobu nenápadně vypluji z blogerské komunity a můj blog bude nadále hnít beze změn. Bůh ví do kdy. To se naštěstí nestalo, já chytla slinu zase tvořit, fotit, nebo spíš mimo to i nějaké fotky zveřejňovat, zase se podělit o nějakou tu svou myšlenku, no však to znáte. Ta tu dobu, co jsem sem nepřispívala, se zase pár věcí změnilo a já si uvědomila, že některé věci musím změnit sama u sebe. No a kdo mě zná, tak ví, že jakmile někde nějaká ta změna proběhne, tak jdu a měním profilovku na FB a taky design tohoto blogu. :D
Tímto chci moc poděkovat Desíkovi, který mi pomohl zrealizovat mou představu snivého, barevného, ale přesto jednoduchého, příjemného designu a postaral se, aby to tu bylo zase krásné. Vlastně už podruhé, vzpomínáte? Snad se vám tu líbí stejně, jako mě a teď už dál, k onomu dotazníku...

Nevím, zda je správné se doslovně řadit mezi knihomoly, protože jsem vždycky četla velice ráda, ale nedostanu se k tomu bohužel zase tak často, jak by se mi líbilo. Knihy ale rozhodně patří do mého života, ba dokonce v něm zabírají hodně místa. Patří k mým největším zálibám a ráda si pomaličku rozšiřuji svoji knihovničku. Ok, tak jo, nemám sice nos rozedřený do krve jak Hermiona, ale asi se za takového menšího knihomolka můžu pokládat. :)

Na vlastní recenze si zatím netroufnu a ani nevím, jestli by tu měly nějaký smysl. Aby knihy dostaly nějaký prostor zde na blogu, vypůjčila jsem si z blogu Lúmenn tento dotazník. A aby z toho nebyl moc dlouhý a nudný článek, dovolila jsem si otázky rozdělit do tří částí. Jde se na to:


01. Oblíbená kniha z dětství?
Vrátím-li se do dob, než jsem začala číst Harryho Pottera, tak by to byla nejspíš Královská dcera z Erinu, což je stará irská báje o lásce. Do dnes k ní mám velmi blízký vztah. :)

02. Co právě čteš?
Mám rozečteny tři knížky. První díl Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky, na cestu do vlaku Bridget Jonesová - s rozumem v koncích od Helen Fielding a nakonec takovou večerní oddechovku před spaním, Křídla od Aprilynne Pike.

03. Máš teď nějakou rezervaci v knihovně?
Ano, nestíhám číst a tak jsem si ji už musela prodloužit. :)\

04. Knižní zlozvyk?
Neschopnost soustředit se se bohužel netýká jen knížek, ale i u nich se často projevuje. Často zvednu oči od textu a bloumám kolem, začnu se věnovat něčemu jinému, následně se zase vrátím ke knize, přečtu několik odstavců a zase se odtrhnu od děje. Proto mnohé knížky čtu zbytečně dlouho. Mimo jiné si oblíbené pasáže ráda podtrhávám.

05. Co máš zrovna půjčené z knihovny?
Výše zmíněnou Bridget Jonesovou, první a druhý díl. Dále Krásní mrtví - Jonas (Eden Maguire) a Zlodějku knih (Markus Zusak).

06. Máš čtečku e-knih?
Ne, ale už jsem nad ní přemýšlela. Možná časem.

07. Preferuješ číst jen jednu, nebo více knih naráz?
Když to jde, tak jen jednu. Ale jak si vnímavý čtenář jistě všiml, moc mi to nejde. :)

08. Změnily se tvoje čtecí návyky od doby, kdy jsi začala blogovat?
Ne.

09. Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Asi Krvavá Mary od Alexandera Stainfortha, dalo se to přečíst, ale jsou mnohem zábavnější knížky.

10. Oblíbená kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Erebos (U. Poznanski).

11. Jak často čteš knihy mimo svůj oblíbený žánr?
Já ani nemám oblíbený žánr, čtu to, co mě zaujme. :)

12. Čteš někdy tu stejnou knihu víckrát?
Často se ke svým oblíbeným ráda vracím.

13. Dokážeš číst v autobuse?
Moc jím nejezdím, ale asi by mi to nedělalo až takový problém.

14. Oblíbené místo na čtení?
Balkón, nebo pohodlný kousek přirody, kde je klid.

15. Zásady při půjčování knih?
Nerada knihy půjčuju ze strahu, že se mi vrátí v salátovém vydání, jak už se mi bohužel stalo. Jak se to ještě jednou stane, ničitel nezůstane ušetřen pořádného spucu.

16. Děláš knihám oslí uši?
Ne, radši použiju záložku v podobě kousku papíru, než nesmyslně ničit knihu.

17. Píšeš si na okraje stránek poznámky?
Ne, opět líp zafunguje lehké podtrhnutí tužkou, nebo kousek papíru.

18. A do učebnic?
To je něco jiného. Učebnice má svůj účel a poznámky také. Třeba moje učebnice agličtiny ze střední školy je celá počmáraná. Nejen poznámkami k tématu.

Tak tohle byla první část a ta další bude zase za pár dnů. Podělte se o své názory. Čtete rádi? A kdyby jste se také zúčastnili tohoto dotazníku, budu ráda, když mi sem dáte odkaz na svůj článek. Ráda si přečtu, jak to mají s knihami druzí. :)

8. 8. 2014

Slzy

Nijak se netajím tím, že v období léta obzvláště miluji deštivé počasí. Vedro na chvíli vystřídá chladný vzduch a studené kapky vody zvlaží naši rozehřátou kůži. Příroda se napije a vše se rázem rozjasní, zezelená, nachytá nové syté barvy. Slunce je schované za temnými oblaky a naše oči vidí jasněji. Miluju déšť, protože můžu na chvíli přerušit činnost a jen tak se dívat, přemýšlet.

Když je mi smutno, nic neodráží lépe moji náladu. Nic neumí lépe schovat mé vlastní slzy. Déšť přijde a ochrání mě před vším, před všemi pohledy a otázkami. Obejme mě, nasadí mi mokrou masku a nikdo nic nepozná. Je to můj přítel.

A dodává mi naději.


Dvě zrcadlovkové deštivé ze srpna 2014





Pro větší náhled otevřít v nové kartě.
Deštivé fotky se ještě vrátí.

4. 8. 2014

Dušička

Co byste měli vědět? V první řadě neodmyslitelný fakt, že napsat tenhle článek je pro mě ukrutný boj. Pročpak? To já jen, že jsem si odvykla jakkoliv se charakterizovat. Možná sama ještě nevím, kým doopravdy jsem, a mám jen matnou a vzdálenou představu, kým bych být chtěla.

Abych se tedy nějak představila. Mé zapeklité začátky v blogosféře se točí někde kolem roku 2008. Nedlouho poté si vybírám stálý pseudonym Bels s různými doprovodnými přízvisky, jež dnes už nejsou nijak podstatné.
Kouzlo blogování jsem pochopila v průběhu psaní svého předešlého blogu, jenž nyní odpočívá na virtuálním pohřebišti. Tehdy mi došlo, jak zbytečné je zakládat co dva měsíce nový blog a jak milé je občasné hrabání se v přibývajícím archivu, neustálé opravování a vylepšování aktuálního blogu a zapojování se do blogové komunity. Stejně jsem nakonec jednoho zimního dne došla k rozhodnutí, že bude lepší začít od začátku. Začátkem února 2011 tedy vznikl můj milovaný Clamor, Útočiště ztracené mysli, na němž se právě nacházíte.

Co se týče mojí osobnosti, nesympatizuji tak úplně se štítky, ale každý jich pár má -> Jsem blogerka, milovnice zvířat, kavárenský povaleč, ciderová princezna, sběratelka zážitků a sarkastická mrcha. Například.

Jsem příležitostný čtenář všeho od knih různého žánru, přes oblíbené blogy až po etikety na petláhvích. Mám velice kladý vztah k jídlu a taky ne tak úplně kladný, ale ani vyloženě záporný vztah ke sportu. Hrozně ráda spím. Občas vezmu do ruky tužku či štětec, mnohem častěji mi ale do rukou padne zrcadlovka.
Ráda výletuju, ať už je to prostá procházka do přírody či několikahodinový výšlap do lesů, nebo kulturní zážitek v podobě návštěvy měst, muzeí, hradů a zámků či jiných. Já prostě ráda zážitky a jejich dokumentaci.

Jsem romantička, ráda přemýšlím a unikám do cizích světů, ráda hledám radosti v drobnostech, i když ne vždy se mi to daří. Jsem uzavřená bytůstka, která si těžce hledá cestu k lidem, zato je věrná až za hrob a pro své blízké by skočila do ohně. Nenávidím lži a podvody, šikanu a násilí. Dávám přednost práci samostatně, než práci v kolektivu. Jsem introvert se sklony k misantropii.

Mám ráda rituály a nemám ráda nečekané změny. Mám ráda jistotu a příčí se mi nespolehlivost. Miluji podzim a nemám ráda zimu ani léto. Nevadí mi déšť ani slunce. Mám raději levnou drobnost či ruční práci, než drahý dárek. Raději si vezmu letní šaty než džíny, ale taky raději tenisky, než boty na podpatku. Lepší je ticho, než řev. A radši si dám víno, než pivo.

Ještě něco? Komentáře k dispozici. :)



31. 7. 2014

Za svitu žárovky ~ autoportrét

Nedávno jsem si konečně uvědomila, že nemá smysl nic extra hrotit a že se dějí věci, které moc nedokážeme ovlivnit, ať už je naše snaha jakákoliv. A že vlastně i ta přemrštěná snaha ledacos dokáže ještě víc pohnojit. S tím pak souvisí zbytečný stres navíc, trápení se, negativní smýšlení a nakonec ještě noční záchvaty paniky. Je to zbytečné, občas musíme přijmout to, jak se věci mají. Ať nemusíme zbytečně plýtvat energií, kterou pak potřebujeme jinde.

Teď si možná budu protiřečit, ale zároveň mi došlo, že jinde zase nemůžeme jen sedět se založenýma rukama a čekat, až jak se kdo rozhodne a doufat, že se rozhodne v náš prospěch. Občas se prostě musíme sebrat a dát najevo, co chceme, protože jedině tak dáme sami sobě šanci. Nikdo jiný nám do hlavy nevidí a přitom by přesto rád. Řekněme, co si přejeme. Jestli to neuděláme, tak jak se nám naše přání mohou plnit? Jak potom vlastně zjistíme, na čem jsme?

To jen takových pár vět na úvod. Tento článek se opět týká fotografií, ke kterým jsem si po dlouhé předlouhé době opět našla cestu. Beze strachu, jsou pouze tři a není na nich nic, z nichž by mohla ukápnout slina. Nebo něco jiného. Pevně doufám. No nic.


Původně jsem chtěla článek pojmenovat jako Selfie, což začíná být mé oblíbené slovo. Jedná se totiž o autoportréty, které vznikly na základě nutné potřeby vyměnit profilovou fotku na facebooku. Ale pak mi došlo, že až tak o taková selfíčka nejde, protože defuckto nedržím foťák, není v záběru zrcadlo, ani nic podobného.
Asi mě zase jednou osvítil jakýsi anděl fotografický, protože o profilovce jsem přemýšlela už nějaký pátek, ale nic kloudného mě nenapadalo, takže jsem to taky původně chtěla nechat na někom jiném. Ale jednou jsem tak šla ze svého pokoje do kuchyně a koutkem oka mrkla na zeď na naší chodbě, která se komplet celá předělává. Koukla jsem se pořádně, pak zmáčkla vypínač... a bylo to jasné, nápad byl na světě.
Nutno podotknout, že stále nemám funkční stativ, takže jsem si musela poradit po svém - natahat z půdy kdejaké haraburdí a sestavit z něj hranici, na jejíž vrchol nakonec posadit milovaného Nikonka. Příště asi nafotím i backstage. :D





23. 7. 2014

Foodporn aneb Nic nefotím raději

Malá rada pro začátek: Pokud nemáš co psát, nepiš. Slovní průjmy jen tak aby ti nezkomíral blog fakt nikoho nezajímaj, zjistila jsem. Ty z toho nemáš radost a zbytečně se obíráš o čas. :) Ledajaký pokročilý bloger mi to jistě potvrdí.

Že toho moc nenafotím asi už není žádná novinka, ale občas mě cosi osvítí a tak tu je souhrn povětšinou papacích fotek z posledních tří měsíců. Nečekejte nic extra, většinou jde o žvanec, který jsem si upatlala já sama a vzhledem k tomu, že si stále stojím za tím, že mi vaření nejde, tak to je prostě papu, který zvládne úplně každej. Nebo který se mi prostě líbilo na oko.


Mmm, čaj, mmm, ten dokonalej hrnek ze Starbucks, kterej všude cpu, mmm, salát, mmm, toustovač. Pochutnejte si očima, oznamte mi, že jsem loser a že to umíte líp, běžte si upatlat něco dobrýho a zase někdy, mějte se. ♪♫






















Sladká žbrunda nakonec.

29. 5. 2014

Harry Potter TAG

Vždycky mě bavilo vyplňovat dotazníky a podobný nesmysly. Zrovna se mi do ničeho nechtělo, hlavu plnou dopravních značek, a tak jsem se pro odpočinek rozhodla pro trošku jinou formu článku, než jste tu zvyklí. Kdo mě zná, tak ví, jak miluju celou (knižní) Potterovskou sérii. Proto jsem po troše googlení neodolala a rozhodla se pro tenhle malý TAG. V textové podobě, Bels se moc stydí...


1) Tvoje oblíbená kniha?
No to jsou asi všechny a je těžký vybrat jen jednu. Dlouhou dobu to byl Fénixův řád a podle toho ta kniha taky vypadá, jak jsem ji často četla.

2) Tvůj oblíbený film?
V porovnání s knihami ty filmy moc v oblibě nemám a pokud mám zvolit ten nejlepší, tak je to asi Kámen mudrců. Je hodně podobný, jako kniha, je to takový nesplněný sen všech těch dětí, které se ve svých jedenácti nedočkaly dopisu z Bradavic. (A nelžete, že vás ani na chvíli nenapadlo, jak by to bylo super!)

3) Nejméně oblíbená kniha?
Kupodivu Kámen mudrců je mým nejoblíbenějším filmem, ale zároveň nejméně oblíbenou knihou. V těch knihách jako by vše bylo naopak. Čím je Harry starší, tím lepší knížky jsou. Ve filmu se mi ta dětská naivita a "Oooch, páni, vypadnu od Dursleyových do té nejlepší školy na světě!" líbí, ale první a druhý knižní díl mě už moc nebere.

4) Části knihy nebo filmu, které tě vždycky zaručeně rozbrečí?
Nevím, jestli zaručeně vždycky brečím, ale bylo mi hrozně líto každé postavy, která v Harrym Potterovi umřela. Sirius. Fňuk. Dobby. Jedno z dvojčat. Fňuk fňuk.

5) Tvoje oblíbená postava?
Jedna?! Hmm, takže... Hermiona, Ron, Sirius, Lenka Láskorádová, Draco Malfoy, Bellatrix Lestrange, Lupin, dvojčata... STOP!

6) Jak by vypadal tvůj patron?
Něco velkýho... SLON!

7) Jakou z relikvií by sis vybrala?
Neviditelný plášť, samozřejmě!

8) Do jaké koleje by tě zařadil Moudrý klobouk?
Jo, jsem klišoidní, ale nějak si nedovedu představit, že bych byla někde jinde, než v Nebelvíru. O_o

9) Hrála jsi někdy nějakou z Harry Potterovských her?
Ano, minulý rok jsme se tím na chvíli zabavili s Andělem. Dohráli jsme první, druhý i třetí díl. Čtyřka nás zklamala a tak jsme to po nějaké době rozčilování vzdali.

10) Jakou bys měla pozici ve famfrpálovém týmu?
Žádnou. Famfrpál je fajn, ale já nejsem sportovně založenej člověk, takže bych beztak jen koukala z tribuny. :)

11) Jsi spokojená s koncem?
Ano jsem spokojená s koncem. Naštvalo mě, kolik oblíbených postav umřelo, ale když se pokusím přes tenhle ošklivý fakt přenést, tak to dopadlo tak, jak mělo.

12) Co pro tebe Harry Potter znamená?
Těšení se na další díl, hromadu hodin snění a zábavy, únik z reality a mnoho jiného...

TAG objeven ZDE.

18. 5. 2014

Hudební koutek II.

Už nějaký čásek mám podivnou potřebu si spoustu věcí nechávat čistě pro sebe. Ale vše by někde ve zdravých místech mělo mít položenou hranici a celý tenhle blog je tak trochu narcistické zákoutí, takže i pro věci s nálepkou "Co je komu do toho?!" by se tu mohl tu a tam najít kousek prostoru. Žádný deníčkování teď zrovna nebude, takže to chce kompromis. Hmm... Písničky?


Lana Del Rey - West Coast
Na Lanino nový album se těším víc, než Harry Potter na prvního září. Konečně jsem zjistila datum, kdy Ultraviolence vychází - 16. června. Měsíc snad uteče jako voda. Zatím poslouchám staré dobré Born To Die, či první vypuštěnou ochutnávku West Coast. Nemůžu si pomoct, působí na mě zvláštně neuceleně. Ale líbí.

Thirteen Senses - Into The Fire
K této skladbě pořádně nevím, co říct. Patří k těm, které mám na youtube ve "videa, která se líbila" a tak mi hraje jednou za čas. Mít účet na YT je fajn, člověk nemusí pořád něco nutně stahovat. Horší je, když vypadne net... že. No, abych se vrátila zpět k songu. Mám dojem, že patří k soundtracku Pretty Little Liars, na které jsem si zvykla koukat. V těch seriálech se občas nachází slušná hudba. :3

Yeah Yeah Yeahs - Date With The Night
Psal se rok 2004, kdy jsem tenhle song poprvé zaregistrovala ve Velké noční hudbě na ČT2. Hned za ním byl The Funeral Of Hearts od H.I.M., který mě tajímal o dost víc. Dd té doby jsem tenhle song (nepamatovala jsem si název písně ani kapely) hledala. Až do minulého týdne. Ten pocit, když jsem tu šílenost konečně našla!!! (Náhodou v seriálu Skins.)

Lorde - Team
Lorde je teď všude hodně vidět. Dlouho jsem se jí vyhýbala a nechtělo se mi věřit, že by se mi ta holka, co mi ji pořád plive YT, mohla tak hrozně líbit. No a posledně, když u mě byla o víkendu Klér, ze mě vypadlo něco jako "Nechápu, co na té Lorde každej vidí..." a došlo mi, že jsem od ní taky nic pořádně neslyšela. Stáhla jsem si Pure Heroine a... už to chápu. :) A Team je nejhezčí. Tečka.

Miley Cyrus - Adore You
Cyrus na mým blogu. A v mým hudebním přehrávači. Tohle je až kontroverzní. :D Dřív jsem na ni byla až alergická. Pak nastala fáze, kdy mi začala být u zádi a nakonec jsem musela uznat, že některý její věci fakt nejsou špatný. Navzdory tomu, jak jsou ty její videoklipy vtipně úchylný a jak na ni každej nadává, že se chová, jako koza. :D

Paulie Garand - La Familia
Občas se zamýšlím nad svou vlastní ovlivnitelností lidmi, kteří mi jsou blízcí. Protože ani nevím, jak jsem si k Pauliemu Garandovi našla cestu. Ale je to člověk, který je mi velkou inspirací. A taky je to názornej příklad toho, že i v České republice tu a tam vzniká kvalitní rap, přestože si stádo zarytě tvrdí opak, ačkoliv nic neví a nic nezná. Garand má podle mě styl, má co říct a vidím v něm cosi uměleckýho.

Cults - You Know What I Mean
Ooo, láska, ničím jiným tohle nelze vystihnout. Cult se obzvlášť nenuceně vetřeli do mýho života. Jejich hudba mě fascinuje. Její poslech provází takové to zvláštní očekávání a příjemné mrazení. You Know What I Mean se taky nachází v soundtracku PPL, jen tak mimochodem.. Bylo mi řečeno, že se Cults hodně rychle oposlouchají, ale znám je chvilku, takže to nemůžu potvrdi ani vyvrátit. :)

Enter Shikari - Quelle Surprise
Už dlouho moc nehraju na "nejoblíbenější kapely", ale jestli je nějaká kapela, která si o to označení nejvíc koleduje, tak to jsou právě Enter Shikari. Jejich poslední album mi sice moc neřeklo, ale doufám, že s tím dalším přijde nějaká pecka, jako je to předešlé - A Flash Food Of Colour, to je prostě skvělý od začátku až do konce. Strašně mě těší, že jsem si je mohla před dvěma lety užít z první řady a toužebně očekávám jejich návrat do ČR.

A co vy? Jaké kapely či písně máte v poslední době nejradši? Co jste objevili a k čemu se naopak stále vracíte?

29. 4. 2014

O všednostech i nevšednostech letošních dnů

Zjistila jsem jednu zásadní věc. No, zásadní. Prostě věc. Strašně moc chci blogovat. Ale jakmile se člověk (já) dostane do rozpoložení, kdy to zrovna nejde, není pak snadné se k tomu jen tak vrátit. Letošek je ten nejdivnější rok, jaký si pamatuju. Sedím na houpačce a šílenou rychlostí se dostávám z jednoho bodu do druhého, pořád dokola. Jednou je mi nádherně, ale za pět minut se mi zbortí svět. Čekám, kdy se vše zase dostane do normálu, ale je mi jasné, že se brzy zase něco přihodí. Mám slinu jít a napsat článek, ale než se k tomu dostanu, zase se stane něco, skrz co je blog to poslední, na co bych měla myšlenky.
Je konec dubna a za těch pár měsíců se toho tolik událo a přitom nic moc dobrého. Nejistota se vloudila do mého života ještě víc, než kdy dřív. Snažím se užívat každou šťastnou minutu, kdy nemám pocit obrovské tíhy na hrudi. Miluju každého, kdo mi dokáže i přes své vlastní problémy vytvořit úsměv na tváři, ba i dokonce připomenout, jaké to je být z něčeho opravdu nadšená!

Změnilo se letos pár věcí. Něco jsem se rozhodla udělat jinak, něco přišlo samo od sebe.
Přitáhla jsem si do pokoje televizi. Doopravdy v ní vysílají neuvěřitelné kraviny. Mám ji zapnutou jako vzdálenou kulisu, občas v nočních hodinách sem tam kouknu na nějaký film. Ani jeden se mi zatím nijak zvlášť nelíbil. Televize mi pomáhá redukovat pocit samoty, který mívám docela často. A zabíjí ticho.
Začala jsem nenávidět ticho. To souvisí s předešlým bodem. Musí mi pořád něco hrát. televize, hudba, prostě něco. Ve chvílích ticha se mi do hlavy plíží myšlenky. Spousta myšlenek. Mnohé z nich nejsou vůbec hezké. Kravál pomáhá.
Skončila jsem v domě hrůzy. Ehm. V práci. Už mě tam nikdy nikdo neuvidí. Stačí, že jsem tam pravděpodobně ztratila několik let života, hrdost mi nikdo nesebere.
Začala jsem chodit do knihovny. Sice jsem od maturity stále nepřečetla všechno, co mám doma, ačkoliv jsem to měla v plánu, zato se můj čtecí výběr celkem rozšířil. Ale rozhodla jsem se šetřit. Knihovny jsou fajn.
Začala jsem používat tekutý oční linky. Jo, jasně, to vás hrozně zajímá. Ale pochopte, pro člověka, co se do svých devatenácti téměř nemaloval, je to významnej pokrok. Celkově mám pocit, že jsem se od střední hrozně změnila.
Konečně mám zase pořádnej hrnek na kafe. Ten předešlý, můj nejoblíbenější, v číně vyrobená vzpomínka na Paříž, se rozbil. Tenhle je ze Starbucks, dostala jsem ho od Lukeho a je to láska od prvního napití. Dokud mi ho zase někdo nerozmlátí.

Určitě ještě něco, ale co já vím, co. Co. Sedím si tu v tričku s nápisem "coura za 250 milionů dolarů" a červených kraťasech, který mi minulý léto seděly nějak líp. Popíjím vodu s meduňkou a plátkem citrónu (aneb nový pokus, jak do sebe dostat obyčejnou vodu) a trávím fakt dobrou ovesnou kaši s medem a rumem. Předtím jsem vystavovala svý bílý nohy sluníčku a četla si. Je ze mě posledních pár dní tak trochu zevl. Dobíjím baterky, hledám inspiraci. Zrovna teď je mi docela fajn.



K událostem posledních týdnů snad co nejdřív. To aby ten článek neměřil dva metry. Vím, jak se vám nechce číst.