Co byste měli vědět? V první řadě neodmyslitelný fakt, že napsat tenhle článek je pro mě ukrutný boj. Pročpak? To já jen, že jsem si odvykla jakkoliv se charakterizovat. Možná sama ještě nevím, kým doopravdy jsem, a mám jen matnou a vzdálenou představu, kým bych být chtěla.
Abych se tedy nějak představila. Mé zapeklité začátky v blogosféře se točí někde kolem roku 2008. Nedlouho poté si vybírám stálý pseudonym Bels s různými doprovodnými přízvisky, jež dnes už nejsou nijak podstatné.
Kouzlo blogování jsem pochopila v průběhu psaní svého předešlého blogu, jenž nyní odpočívá na virtuálním pohřebišti. Tehdy mi došlo, jak zbytečné je zakládat co dva měsíce nový blog a jak milé je občasné hrabání se v přibývajícím archivu, neustálé opravování a vylepšování aktuálního blogu a zapojování se do blogové komunity. Stejně jsem nakonec jednoho zimního dne došla k rozhodnutí, že bude lepší začít od začátku. Začátkem února 2011 tedy vznikl můj milovaný Clamor, Útočiště ztracené mysli, na němž se právě nacházíte.
Co se týče mojí osobnosti, nesympatizuji tak úplně se štítky, ale každý jich pár má -> Jsem blogerka, milovnice zvířat, kavárenský povaleč, ciderová princezna, sběratelka zážitků a sarkastická mrcha. Například.
Jsem příležitostný čtenář všeho od knih různého žánru, přes oblíbené blogy až po etikety na petláhvích. Mám velice kladý vztah k jídlu a taky ne tak úplně kladný, ale ani vyloženě záporný vztah ke sportu. Hrozně ráda spím. Občas vezmu do ruky tužku či štětec, mnohem častěji mi ale do rukou padne zrcadlovka.
Ráda výletuju, ať už je to prostá procházka do přírody či několikahodinový výšlap do lesů, nebo kulturní zážitek v podobě návštěvy měst, muzeí, hradů a zámků či jiných. Já prostě ráda zážitky a jejich dokumentaci.
Jsem romantička, ráda přemýšlím a unikám do cizích světů, ráda hledám radosti v drobnostech, i když ne vždy se mi to daří. Jsem uzavřená bytůstka, která si těžce hledá cestu k lidem, zato je věrná až za hrob a pro své blízké by skočila do ohně. Nenávidím lži a podvody, šikanu a násilí. Dávám přednost práci samostatně, než práci v kolektivu. Jsem introvert se sklony k misantropii.
Mám ráda rituály a nemám ráda nečekané změny. Mám ráda jistotu a příčí se mi nespolehlivost. Miluji podzim a nemám ráda zimu ani léto. Nevadí mi déšť ani slunce. Mám raději levnou drobnost či ruční práci, než drahý dárek. Raději si vezmu letní šaty než džíny, ale taky raději tenisky, než boty na podpatku. Lepší je ticho, než řev. A radši si dám víno, než pivo.
Ještě něco? Komentáře k dispozici. :)
Abych se tedy nějak představila. Mé zapeklité začátky v blogosféře se točí někde kolem roku 2008. Nedlouho poté si vybírám stálý pseudonym Bels s různými doprovodnými přízvisky, jež dnes už nejsou nijak podstatné.
Kouzlo blogování jsem pochopila v průběhu psaní svého předešlého blogu, jenž nyní odpočívá na virtuálním pohřebišti. Tehdy mi došlo, jak zbytečné je zakládat co dva měsíce nový blog a jak milé je občasné hrabání se v přibývajícím archivu, neustálé opravování a vylepšování aktuálního blogu a zapojování se do blogové komunity. Stejně jsem nakonec jednoho zimního dne došla k rozhodnutí, že bude lepší začít od začátku. Začátkem února 2011 tedy vznikl můj milovaný Clamor, Útočiště ztracené mysli, na němž se právě nacházíte.
Co se týče mojí osobnosti, nesympatizuji tak úplně se štítky, ale každý jich pár má -> Jsem blogerka, milovnice zvířat, kavárenský povaleč, ciderová princezna, sběratelka zážitků a sarkastická mrcha. Například.
Jsem příležitostný čtenář všeho od knih různého žánru, přes oblíbené blogy až po etikety na petláhvích. Mám velice kladý vztah k jídlu a taky ne tak úplně kladný, ale ani vyloženě záporný vztah ke sportu. Hrozně ráda spím. Občas vezmu do ruky tužku či štětec, mnohem častěji mi ale do rukou padne zrcadlovka.
Ráda výletuju, ať už je to prostá procházka do přírody či několikahodinový výšlap do lesů, nebo kulturní zážitek v podobě návštěvy měst, muzeí, hradů a zámků či jiných. Já prostě ráda zážitky a jejich dokumentaci.
Jsem romantička, ráda přemýšlím a unikám do cizích světů, ráda hledám radosti v drobnostech, i když ne vždy se mi to daří. Jsem uzavřená bytůstka, která si těžce hledá cestu k lidem, zato je věrná až za hrob a pro své blízké by skočila do ohně. Nenávidím lži a podvody, šikanu a násilí. Dávám přednost práci samostatně, než práci v kolektivu. Jsem introvert se sklony k misantropii.
Mám ráda rituály a nemám ráda nečekané změny. Mám ráda jistotu a příčí se mi nespolehlivost. Miluji podzim a nemám ráda zimu ani léto. Nevadí mi déšť ani slunce. Mám raději levnou drobnost či ruční práci, než drahý dárek. Raději si vezmu letní šaty než džíny, ale taky raději tenisky, než boty na podpatku. Lepší je ticho, než řev. A radši si dám víno, než pivo.
Ještě něco? Komentáře k dispozici. :)
 |  |
Žádné komentáře:
Okomentovat