Nijak se netajím tím, že v období léta obzvláště miluji deštivé počasí. Vedro na chvíli vystřídá chladný vzduch a studené kapky vody zvlaží naši rozehřátou kůži. Příroda se napije a vše se rázem rozjasní, zezelená, nachytá nové syté barvy. Slunce je schované za temnými oblaky a naše oči vidí jasněji. Miluju déšť, protože můžu na chvíli přerušit činnost a jen tak se dívat, přemýšlet.
Když je mi smutno, nic neodráží lépe moji náladu. Nic neumí lépe schovat mé vlastní slzy. Déšť přijde a ochrání mě před vším, před všemi pohledy a otázkami. Obejme mě, nasadí mi mokrou masku a nikdo nic nepozná. Je to můj přítel.
A dodává mi naději.
Když je mi smutno, nic neodráží lépe moji náladu. Nic neumí lépe schovat mé vlastní slzy. Déšť přijde a ochrání mě před vším, před všemi pohledy a otázkami. Obejme mě, nasadí mi mokrou masku a nikdo nic nepozná. Je to můj přítel.
A dodává mi naději.
Dvě zrcadlovkové deštivé ze srpna 2014
Pro větší náhled otevřít v nové kartě.
Deštivé fotky se ještě vrátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat