1. 10. 2012

V nevinných očích skrytý ďábel

A teď fakt docela lituju, že je pondělí a s ním i nové TT. Staré téma "Je mi to jedno" (či jak) by se mi teď absolutně hodilo k tomu, co mám na srdci. Už zjevně celý svět ví, že Anette odešla z Najtviš. Všichni to nehorázně řeší, někteří skáčou radostí, jiní se vztekají, někomu je smutno a někomu, jako mě, je to zcela ukradený.
Je docela zvláštní, jak mi na NW s odstupem času přestalo záležet. Dřív jsem byla fat docela velkej famoušek, jejich starou či novou tvorbu jsem žrala, ale s příchodem Anette se mi zprotivili. Jak NW, tak i Tarja. Každý o nich mlel, najednou je každej druhej poslouchal a prohlašoval, že lepší "metalový" kapely není. A co se stalo se mnou? Přestala jsem poslouchat symphonic a postupem času už skoro jakejkoliv jinej metal. Teď už nemluvím o Najtviš. Ale o sobě, o tom, jak ubýhá čas a jak se mění mé názory, jak se dostávám jiným směrem. Rozšiřuju si obzory, nepoutám se jen k jednomu, ale hnu se kamkoliv se mi zachce a tak mi to vyhovuje. Že vám to nedává smysl, co se týče původního tématu? Nemusí. To jen mé myšlení jen tak pluje kamkoliv. Bez hranic.

Na fotce je moje neteř Verča. Je to pouhá momentka a šum je schválně.

Žádné komentáře:

Okomentovat