27. 2. 2012

Restriction

Nebaví mě vybírat si mezi dvěma lidmi. Připadám si jako na prvním stupni, kdy jste se nedej bože bavili s jedním člověkem, a druhý se na vás urazil, že 100% pozornost není směřována jen jemu. Nebude to tak, nebudu se přizpůsobovat jen jedné osobě, protože není jediná na světě. Mám ráda prostě víc lidí a nemůžu se rozkrájet na víc částí, abych mohla být se všemi stejně dlouho a nikdo si nepřipadal ošizen a uražen, že s ním zrovna v jistou dobu nechci být.

Naposled. Klidně si se mnou za to nemluv celej den. Klidně celej týden, nebo do konce školního roku, když si myslíš, že je to nejlepší řešení. Ty okrádáš sebe i mě o ten čas, kterej by mohl být náš, kterej mohl bejt vyhrazenej pro tebe, ale ty se stahuješ do sebe, jsi uražená a nemluvíš, protože jsem předtím byla s někým jiným.

Mrzí mě to, ale prostě to tak je.

Žádné komentáře:

Okomentovat