8. 2. 2012

Jednoho zimního dne

Konkrétně včera jsem byla v Brně s mými intráckými zlaty Loukem a Verčou. Dohoda byla následovná: Luke potřeboval v 7 k doktorce a po ní by jel hned ráno do Brna. Aby tam dlouho nečekal sám, vzbudí mě a řekne, jak to časově vidí.
Takže to dopadlo tak, že jsem o čtvrt na 8 lezla z postele, při ranní kávě si chystala věci, o půl deváté vypadla z domu a o čtvrt na deset už se sešla s intráckým bratrem na nádru v Brně. Fakt byla zima jako prase a já přes svůj zimní kabát do -20, Loukem nazván "potrubí", cítila, jak se mi mrazivé jehličky zapichují do stehen.


Můj návrh zajít si spolu do Trojky Luke správně pochopil až poté, co jsem vysvětlila, že jde o mou oblíbenou kavárnu za Velkým Špalkem. Dorazili jsme tam asi ve třičtvrtě na deset, ještě bylo zavřeno, ale servírka nás pustila s tím, že musíme chvilku počkat. Zapadli jsme tedy na gauč k oknu a během pár minut si mohli obědnat ovocnej čaj.
Donesla nám horkou vodu v konvi (Louk hned stačil poukázat na mizernej zámek víčka, keramik se holt nezapře..), hrníčky a sáčky čaje. Já idiot dala čaj do hrnku s vodou, místo do tý konvičky, Luke mě hned samozřejmě musel napodobit, a až po chvilce mi došlo, kam ten sáček měl přijít. Naštěstí jsem si to uvědomila brzy, takže čaj byl ok tak jako tak :D







Do 12:00, kdy měla dojet Verča to uteklo celkem rychle. Po čaji přišel na řadu panák našeho oblíbeného Jägermaistera. Mezitím jsem se snažila Lukeho fotit, ovšem žádná solidní nerozmazaná fotka z toho bohužel nevyšla, taky jsme se stihli lehce pohádat a udobřit a přemýšlet nad jedním hloupým nevkusným odfláklým plakátem, který visel přímo před námi.
Ve dvanáct jsme opět mrzli před nádrem, přivítali se s verčou, zalezli do patra k jednomu ťangálovi a Masaričce, napapali se a zalezli pro změnu do restauračky Špalíček a opět pro změnu na čaj. Řešila se spíše všední témata, ostatní lidi z intr a taky blížící se maturák.





Veruš nás nakonec opustila hodně brzy, už někdy o půl třetí, nebo kolik bylo. Na odjezd domů bylo ještě pozdě, takže jsme zašli do mého oblíbeného papírnictví na Kobližné, kde jsem si koupila šanony na matuřitní ocásky. Skoro naproti je Charlie´s, takže jsme zapadli i tam, já si dala horkou čokoládu, Luke colu s rumem. Mám dojem, že jsme se opět stačili kvůli čemusi chytnout, jak je zvykem. Ale pak už docházely chechtáky, venku přituhovalo a vše, co mělo být řečeno, řečeno bylo, takže jsme to zalomili, něco málo po čtvrté se objali na rozloučenou a já naskočila do vlaku.
Den nebyl moc náročnej, vždyť jsme jenom lezli z jednoho podniku do druhého, ale ta zima člověka nehorázně vyčerpá, člověk pak nemá chuť vůbec na nic, jen ležet a zírat... :D

Přecejen, už aby bylo teplo.

Žádné komentáře:

Okomentovat