Ponorka

Vím, že poslední dobou sem nepřibývá skoro nic jinýho, než stěžování si na své okolí, nebo na sebe sama. Každodenní záležiti, na které je čas si zvyknout a neřešit je. Ale občas člověku vše přeroste přes hlavu, tak jako v poslední době mě. Poslední dny nesvítí slunce tak intenzivně, jak bych si přála. Naopak je protivně zataženo a prší. Občas nějaké ty paprsky zahřejí na tváři, ale to je jen přechodné období. A jen se to zhoršuje a nemyslím, že by mělo být nějak výrazně hůř.

V bodech:

• Sere mě většina lidí, kolem mě. Stává se ze mě zas ten nenávistnej tvor, co by nejradši zalezl někam do kouta a pomalu tam chcíp.
• Vlastně mě neserou jen dva lidi. Nebo jo, serou, ale ne tolik, jako ostatní, jeden skoro vůbec.
• Sere mě blížící se matura, na kterou nejsem připravená, neboť pro jeden samotnej debilní předmět nemám čas se učit do ničeho jinýho. A když je čas, není absolutně žádná energie.
• Sere mě, že jedinej inteligentní člověk, se kterým bych měla šanci mluvit o něčem jiným, než o totálních sračkách, je daleko.
• Stejně tak, že s jiným inteligentním člověkem nemám šanci si slušně pokecat, protože jsou kolem dementi, před kterýma není možno utéct.
• Sere mě ještě dalších milion věcí, díky bohu (kvůli vám) si na ně radši nevzpomínám. Tenhle blog zase začíná bejt ubohej, nicméně dokud nebudu mít po matuře, zjevně se to nezlepší.

*Enter Shikari - Destabilise