V předešlým článku jsem to své krtčí období pěkně zakřikla. Včera mě drazí rodičové vydíráním přinutili souhlasit s dnešním nástupem do práce. Máma se děsí, že v následujících dnech jich v práci bude žalostně málo a tak nebudou stíhat. Obrátila se tedy na mě, zda jim tam nechci pomoct coby brigádnice a přivydělat si nějakou kačku.
Pozor, dlouhý článek...
Pozor, dlouhý článek...
Nejdřív jsem byla proti. Hlavním důvodem je, že je to práce u žrádla. Takovou jsem si prošla před dvěma lety v pekárně a řeknu vám - už nikdy víc. Pominu fakt, že jsem konfliktní člověk a nenechám na sebe ječet od nějaký tupý krávy, která je shodou okolností v postavení mojí nadřízené. Ale vidět denně tolik množství jídla mi zapříčinilo, že do dnes mám období, kdy do sebe dostanu kus žvance jen z důvodu přežití. S tím souvisí i tamnější hygienické podmínky, z nichž mi místy bylo krapítek nevolno. Být s tím lidé obeznámení, ledaskdo už by pravděpodobně nestrčil ani obyčejný rohlík do pusy.
Nechme být pekárnu. Teď hniji ve vývařovně. Souhlasila jsem, že si to dneska zkusím a podle toho se rozhodnu, zda-li tam budu chodit nějakou dobu dál, nebo ne. Stanovila jsem si podmínky, že budu dělat jen a pouze svoji práci a to je umejvání nádobí. A že jakmile na mě od někoho padne křivého slova, sbalím se a jdu. Až po mém souhlasu se na mě máma vytasila s tím, že tam musím bejt oblečená celá v bílém. Vyděšení - Bels a v bílém? Nicméně smířila jsem se s tím.
V noci jsem šla pozdě spát. Prostě jsem se pořád nemohla na icq rouloučit a vypnout notebook. Takže jsem naspala jen asi 5 hodin, což je pro mě žalostně málo. Ale nakonec to šlo a spánkovej deficit se ozval až po příchodu domů. Před sedmou jsem byla na místě, převlíkla jsem se do tý nádhery a šlo se na věc. Předtím jsem se ještě seznámila se svou novou šéfovou, která se zdá zatím jako docela fajn ženská kolem třiceti. Jak už to bejvá zvykem, nastal moment překvapení, že osmnáctka vypadá na 14...
Hned na začátku byla porušena moje první podmínka. Původně už na umejvání neměl nikdo bejt, ale nakonec se tam nějak připletly na poslední den dvě brigádnice, takže jsem tam byla navíc. "Tak to nevadí, aspoň se rozkoukáš," řekla máma a šoupla mě k nějaké nesympatické ženě chystat ovocný saláty s medem. Bezva. Pak jsem byla poslána krájet knedlíky. Nádhera. Ani jedno by nebylo tak strašný, kdyby se mi kolem pořád nemotali nějací lidé a nebrali mi napůl dokončený bedny.
Pak jsem byla poslána za brigádnicemi, že jim mám pomáhat, kdyby něco. Jedna (K.) mě provedla po celé firmě, ukázala kde co je, kam se jaké nádobí dává, naučila používat výtah. Rozhodně si nepamatuju všechno, tak s tím zítra stejně budu muset otravovat nějaké zaměstnance. Následně jsem si zabrala jakýsi nacucanej hadr a jala se utírání umytejch věcí. Moc toho nebylo, pak jakýsi kuchař zahnal nás všechny uklidit "pánve" a druhé brigádnici (G.) nařídil, ať mi ukáže jak se to dělá. Protože kdo si pod pánví představí tu kulatou malou věc, ve které se dělají palačinky, je úplně mimo :D Jde o obrovské nerezové obdélníkové vany, ve kterých zůstává po smažení veškerej bordel, který se smýchá s jarovou vodou a potom pomocí odtoku vyleje na podlahu. Ano správně, tak se tam uklízí.
V době největšího nepořádku a jeho uklízení jsem ale byla dole a s G. loupala okurky. Pakárna. Nejdřív to šlo pomalu. Nikdy jsem se totiž nenaučila pořádně zacházet se škrabkou :D přišlo mi to zbytečné, kvůli jednomu okurku ke snídani. Pak už to šlo rychle a vlastně mi ta práce docela vyhovovala. Dole je hodně malejch místností, z nichž jsou docela fajn zašívárny. Člověk tam měl klídek a mohl pracovat, ničím nerušen.
V 11 byla hodinová přestávka. Zbytečně dlouhá na můj vkus, radši bych se o půl hodinky dřív zvedla a šla domů, než tam sedět tak dlouho. Teprve kolem té 11 jsem (naštěstí, ráno jsem měla jen kafe) pocítila hlad, tak jsem si bez chuti snědla svůj dlabancec a po zbytek přestávky hrála hry na telefonu nebo poslouchala žgryndy ostatních.
Následovaly opět okurky. Nejdřív jsem tam byla sama, protože G. s K. uklízely tu zaliskanou zem. Pak přišly a byly tam se mnou až do dvou, kdy za mnou přišla máma, že mám jít. Ani nevíte jak ráda jsem se zvedla a šla domů :D Už mě z těch okurek strašně bolely záda a ruce (ty mě ostatně pěkně bolí ještě teď..) a taky mě nebavilo poslouchat ty dvě brigádnice, zvlášť K. neměla zrovna dvakrát chytrý řeči.
Doma jsem si hned dala svůj obvyklej hrnek kafe. Ani jsem ho nedopila, jen jsem se zběžně podívala, co je na netu nového a zapadla do pelechu. 2 a půl hodiny v bezvědomí.
Byla jsem tam první den, jen jsem spíš koukala a srovnávala s pekárnou. Zdá se, že je to tam lepší. Minimálně tam nechcípáte horkem. Teprve zejtra budu dělat to, co mám a navíc na to budu sama. V pondělí by měl dojít nějakej brigádník ke mě do dvojice. No doufám, že bude aspoň normální.
Fajn. Začala jsem ten článek psát o půl sedmé. Po třech hodinách je na čase skončit :D Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat