O životě mimo blog, aneb proč tady na to dlabu

Nevím, jak tenhle článek začít, ačkoliv ještě před pár dny jsem přesně věděla, o čem chci psát. Ono člověka vždycky něco trefného napadne zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli, proto se k tomu dostávám až teď. S odlišnou myšlenkou a vším.
Poslední dobou se toho děje trochu moc. Přes týden jsem na brigádě, vstávám ve 4 nebo v pět, doma bývám nejdřív o půl 3. Těch několik hodin tam ze mě vycucne skoro všechnu energii a tak jsem v pozdějších hodinách schopná jen ležet a dělat totálně zbytečné věci.

Před maturitou jsem si plánovala, jak pak budu mít čas a konečně budu moct dělat všechny ty věci, jako je četba, kreslení, filmy, chození ven, focení... Chodím o víkendech ven, tu a tam fotím, tu a tam přečtu pár odstavců. Ale tím vše hasne. Nestíhám a nebo se mi nechce.

Kromě práce jsem byla minulý týden na intru. To byly tři skoro dokonalé dny, jenom škoda, že pouze tři. Ale nevadí, příští týden tam totiž pojedu zas. Naposled. V pátek nejspíš bude vízo a tím skončí existence naší dokonalý školy.
Je to nesmyslné, chci tam hrozně být, vypadnout z tohoto hnízda, zapomenout na vše. A vím, že se vrátím a zase na mě vše padne, zase vše opláču, jako pokaždé, když se od tama vrátím. Tohle já ale nechci rozebírat.

Čím dál tím častěji se nacházím v Trojce. Jak jsem v Brně, mé cesty většinou končí tam. Většinou jen na kofole. Teď dva pátky za sebou i v mínus Trojce. Na karaoke. Ano, Bels zpívala. A ne, neumí to. Každopádně mě tam teď dlouho nikdo nedostane. Je hezké se sice trochu opít, uvolnit se a pokecat s pár milými osobami opačného pohlaví, co vám koupí pivo. Ale vlastně to nemá vůbec žádnej význam, když je už nikdy nepotkáte. O tom jsem taky nechtěla mluvit.

Takže jo, pokusím se to shrnout. Nenudím se. Kolem mě se pořád něco děje. Díky brigádě mám konečně trochu peníze, takže nemusím furt sedět doma a můžu vypadnout vpodstatě kam chci. O víkendu teda. Příští týden budu v Opatkách. Ten další jedu s Klér na Rock For People. Další plány nejsou, ale něco se najde. Jo a snad pomalu šetřím na zrcadlovku. A mám nový brýle, konečně.
Mám se jako na houpačce. Nedostala jsem se přes fakt, že už jsem doma. A bejvá mi kurevský smutno. Ale to nejdůležitější pořád je v mém životě a snad to tak i zůstane, takže se mi přes jakousi díru v hrudi dýchá docela dobře.

Neshrnula jsem to, takže jinak. Blog stagnuje. A asi to tak i zůstane. Není čas, není chuť, není energie, vlastně už není skoro nic. Clamor zůstane, jen se opět zpomalí. Článek vyjde, když Bels bude mít chuť. Volnej režim. Tím to asi hasne. Asi u mě začíná nějaký trapný dospělácký období nebo co. Proč jsem to teď vůbec napsala? Nevím.

Jen ještě jedna dokonalá skladba na závěr. A neříkejte mi, že jsem ujetá na divnou hudbu. Žeru to.

Trentemoller - ... Even Though You're With Another Girl

Kdy jaro se teprve dralo na svět

Oukej, další starší série, kterou nebyl čas zveřejnit. Teď, když se spíš pomalu na své místo dere léto (I když to tak při pohledu z okna nevypadá) je trochu pozdě, ale snad to nevadí. Fotky jsem fotila zase na loukách kus od našeho baráku. Možná si vzpomínáte, kdy jsem se snažila zachytit pro změnu počátky podzimu. Je to foceno na stejném místě. Zjistila jsem, že louka na podzim je daleko krásnější, rozhodně bylo víc co fotit, než u těchhle fotek. Asi jsem se rouhodla zachytit jaro poněkud brzy.

---

Jinak dneska jedeme s Lili na vejlet, tak snad zase bude co fotit. Ačkoliv jsem na svůj foťák naštvaná, poslední dobou jdou skoro všechny fotky do kopru.

Zpět k maturitě. Na otočku.

Přesně před týdnem a hodinou (psáno v 17:08) jsem odcházela ze školního klubu s dobrým pocitem, že všechno mám úspěšně za sebou. Dobrý pocit mě poměrně brzy přešel a už se nevrátil, na druhou stranu se mi trochu vrátila síla sem vůbec něco napsat. A ačkoliv to zase není úplně aktuální (týden sem, týden tam) pokusím se k tomu ještě alespoň na krátko vrátit a popsat svůj úhel pohledu.

---

Naše maturity oficiálně začaly už ve středu. Zahájení bylo v 8:00 a následovala prezentace maturitní práce. Jeden za druhým jsme co deset minut chodili do školního klubu a obhajovali své keramické (nebo kamnářské) výrobky. Já byla jako šestá. Nvzpomínám si už kolik bylo. Každopádně to byl docela trapas, rozhodně bych po profesionální stránce neudělala svým projevem žádný dojem. :D
Když to zkrátím, napochodovala jsem tam a celá nervózní se představila, v rychlosti blesku ("Šárko, zpomal, zpomal.. Máme čas!") jsem přečetla ideovou část a dala se na popis pracovního postupu. Pak padaly otázky, jako na kolik peněz by mě to celkově vyšlo, jestli jsem s výrobkem spokojená (Jo, původně mělo vše vypadat úplně jinak, ale jo, jsem!) a jestli jsem se zajímala, jak by vypadal umístěn někde v reálu. (Jistěže, dělala jsem 3 venkovní světla a v klubu měla bejt nacpaná svíčkama, ale časově to poněkud nevyšlo, takže smůla.) Nervozita mě neopustila, oproti mým předešlým spolužákům, kteří po zahájení své prezentačky byli v klidu.
Nebyla jsem jediná, kdo tam měl podstatné nedokonalosti, hlavně chudáci kamnáři nebylo zrovna nadšení a často se nadávalo na příliž hustou atmosféru. Každopádně jsme šikulky a nakonec vše dopadlo dobře, všichni z praktických maturit za 1.

V deset začaly ústní. Já sice byla na řadě až ve středu, ale stejně jsem byla ve škole s těma, co maturovali (jako jakási opora a tak) nebo jsem se různě poflakovala po škole. (Například jsem si dala dobrovolnou hodinu matiky se třeťákama a k jejich radosti malinko zabavila matikářku. Ačkoliv jim to asi moc nepomohlo, vzhledem k tomu, že matiky měli tři hodiny, ehm.) Bylo to dobře, hlavně jsem věděla, do čeho ve čtvrtek jdu (že ano, Klári!) a možná mi to pomohlo od ještě větší nervozity.
Za ten den jsem vypila strašně moc kafe, měli jsme k dispozici dvě třeťačky v kuchyňce, co se staraly o nás a maturitní komisi a tak jsem toho plně využívala a nalejvala do sebe jeden šálek za druhým. Přišla mi trochu úsměvná otázka "Chceš do velkýho, nebo malýho hrnku?" když onen velký hrnek bych si doma nikdy nevzala, neboť i na malý kafe je moc malej. :D
První půlka naší třídy to teda dala. Vlastně my to dali všichni, ale nepředbíhejme. Z intru ten den maturovaly jen moje dvě spolubydlící. Netroufám si napsat, zda-li mě mrzelo nebo ne, že jedna z nich hned po ukončení odjela domů. Každopádně spíš než mě naštvala některé intrácké obyvatelstvo, se kterým se nebyla schopná ani rozloučit. Jsem ráda, že zůstala Klér, pomáhala mi a celkem trpělivě odpovídala na mé otázky, ať už byly více či méně přitažené za vlasy. Pomohla mi děsně moc, ale jak, to drze zamlčím :D

Čtvrtek. Z nepochopiteného důvodu jsme začali až o půl 11. Do té doby jsme já, Klér a Josef, spolužák, co šel taky až se mnou a k jeho hrůze až úplně poslední, hnili na intru a více méně se snažili jen zabít čas. Až nastala hodina, kdy nebylo trapné sejít dolů, dopravili jsme se na místo a sešli se se zbytkem, tedy dalšími třemi lidmi. :D Já si hned objednala kávu, ale o tom nemluvme :D
Už to bylo lepší. Šla jsem jako druhá ve třičtvrtě na 11. Technologie. Otázka "Zdravotnická keramika". Na potítku došlo k úlevě a před třídní jsem se pak bez problému rozkecala na dané téma a i když jsem neřekla úplně všechno, věděla jsem, o čem mluví, když se snažila zabít zbývajících pár minut, než mě bude moct pustit.
To samé v Dějinách výtvarné kultury, kde jsem si vytáhla zase "Egypt". Na ten tam byl nejlepší učitel, co jsem kdy zažila a přísedící byl Štěpán, u kterého jsem nevěděla, co čekat, ale i on byl hodný a tak i zde dopadlo vše dobře. :)
Češtiny jsem se bála nejvíc. Nejen proto, že jsme na ni měli zástupkyni, ale taky proto, že jsem upřímně řečeno té povinné četbě moc nedala. Každopádně jsem v ní měla neuvěřitelné štěstí. Před ní jsem se modlila ke všem svatým, abych si nevytáhla něco, co jsem nečetla. Hlavně jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdybych dostala třeba Krysaře, nebo Lolitu. A co? Vytáhla jsem si Lolitu. :) Tu jsem sice taky nečetla, ale viděla jsem film, který by měl být dle obsahu knížky, někde z netu, skoro stejný, jako kniha. Takže jsem si hezky odkecala film (a konec mi připoměla přísedící učitelka) a něco málo o Nabokovovi. Spíš jsem lehce zvrtala neumělecký text, na který jsem se jaksi pozapomněla připravit. Ale i tentokrát to dopadlo dobře.
Takže dopadlo to asi takhle: Technologie 1, dějiny 1, praktická 1, čeština 8 bodů z 9. U písemných nevím přesné info, sloh jsem zvrtala, ale jak dopadl taky ještě nevím.

Závěrem je nutno říct, že pátek byl docela smutnej den. Čekala jsem ve škole na rodiče, kteří pro mě přijeli kvůli věcem. Přijeli až asi o půl jedné a do té doby jsem uklízela pokoj, dobalovala a pak se flákala po škole, povídala si s učiteli a se spolužáky či spoluškoláky. Po jejich příjezdu jsem se rozloučila s Loukem a Verčou + pár jinýma z nižších ročníků, co tam ještě zbyli a jelo se. A já po pár stech metrech začala řvát jak želva a vydrželo mi to až do Boskovic, kam jsme šli na oběd a kde mi tatík milostivě koupil dva panáky malibu. V tu chvíli mi fakt pomohly, ale v nejbližší době si malibu budu muset dát znova, abych pak delší dobu nevzpomínala na příležitost, kdy jsem si ho dala naposledy :D

Ok, tak teď už opravdovej závěr. Než jsem to napsala, uběhly dvě hodiny. Já stačila sežrat jahody se šlehačkou, misku hrášku a zkouknout kousek filmu. Taky čekám kartáč od otce za to, že jsem mu ráno nedala přednost v jízdě. Ale to už nepatří k maturitě, ale do té nové smutné parodie na život, co u mě teď probíhá. Takže zase jindy :)

"Pojď se mnou do Trojky!" "S tebou jen do dvojky!"

Dobře, připouštím, že tohle je trochu neaktuální fotka - je stará asi měsíc. Ale jo, tohle místečko v Brně mám vážně ráda a když mám příležitost, lákám tam úplně všechny. Těchhle fotek mi bylo líto, mám je v galerii už dlouho, ale nebyla příležitost je zvěčnit. Ale protože mám na ten den moc krásný vzpomínky, musejí tu být.

Znáte Trojku? (Kromě Taychi a Louka, kteří tam se mnou byli.)

poslední poslední zvonění

Ano, dvě poslední se tam mají nacházet, protože na naší škole už žádné další poslední zvonění nebude. Proto jsme si zvolili také symbolické téma Pohřební průvod. Vesměs černě oděni jsme se ve čtvrtek 10.5. táhli s černě natřenou papundeklovou rakví (v níž se schovával hrající magič) naší školou a následně Opatovicema, z nichž jsme si autobusem udělali výlet do Letovic. Nebyli bysme to my, aby jsme neudělali i patřičný rozruch v místní střední škole, se kterou se naše škola v červnu slučuje. Divím se, že místní ředitelka nás uvítala celkem s klidem a nechala nás po škole lítat a vstupovat do hodin.

Nějak se mi nechce to víc rozepisovat. Byl to fajn den, víc není co dodávat a pod perexem jsou fotky - byla jsem hlavní dokumentátor :D

Jinak nevím žádné přesné informace - ale DALA JSEM PÍSEMNÝ. (Edit. Dala jsem jen didaktický testy z češtiny a matiky, sloh ještě nevím.) Jo a navzdory tomu je mi fakt mizerně.

---

Paprsky

"To bude dobré. Tak jak po noci temnoty znovu vyjde slunce. A slzy znovu vystřídá smích a usměv."

"Ale to nejde. To je právě ten pláč kvůli posledním paprskům slunce."

Písemný

Tak k písemným. Žádná sláva, řeknu vám. :D Ve středu o půl osmé jsme se všichni slezli a byli rozděleni do dvou učeben. Čeština. Nejdříve didaktický test. V osm to začalo, každý jsme si vybrali svou lavici, zapadli do ní a přečkali půlhodinovej proslov o tom, jak máme křížkovat a kolik času na to máme. Bla bla. Bohužel jsme narozdíl od druhé skupiny schytali učitele, který byl sice fajn a ledacos přehlížel, ale tu začáteční přípravu bral až přespříliž důkladně.

Shrnu-li didakťák, pro mě byl jednoduchej, i když jsem si taky musela párkrát tipnout. Ale s češtinou jsem nikdy nijak závratnej problém neměla a ty testy jsme už zkoušeli a většinou jsem měla za dva, tak by ta dvojka mohla padnout i teď. :)

Po testu jsme měli až do 12:10 volno. Kromě jídla a lenošení jsme jeli na fotbalové hřiště, kde vzniklo pár třídních promofotek. Dvě už jsou na facebooku, takže až je nastřádám všechny, zjevně se tu objeví :)

Ve 12:10 tedy začala slohová práce. Tu jsem zmrvila nehorázným způsobem. Po dlouhé úvaze jsem zvolila citát "Svět je malý a o náhody tu není nouze." (Či tak nějak..) Mělo to být vyprávění. A co Bels? Jak tak uvažovala, jaké téma si zvolí, po zvolení si uvažovala dál. A tak místo vyprávění vznikla úvaha jak prase. Hlavně že je 2 a půl stránky dlouhá, že... Ne, vyprávění mi prostě nejde a nejde, ale ta témata mi prostě nesedla. A tak můžu doufat, že mi to uznají, i když mi to zjevně stejně neuznají. :D

A tím tedy písemný z češtiny za mnou. Následoval den a půl volna, kdy jsem se snažila relaxovat a chytat dobrou energii z přírody. A v pátek mě čekalo to, čeho jsem se obávala nejvíc - matika.

---

Zatímco ve středu uprostřed noci jsem se probudila lehkou nevolností žaludku, zjevně z nervů.. matika byla úplně vpohodě. Proběhlo to obdobně, ráno kolem půl osmé jsme do krabice naházeli svý kalkulačky a tabulky na schválení. Naše třída byla spojená (díky bože..) s dálkařema. Zalezla jsem si zpět do své lavice. Na zadávání jsme tam měli stejnou učitelku, jako druhá skupina na češtinu, takže vše proběhlo vklidu - rovnou nám rozdala kalkulačky i tabulky, po chvíli i testy a... následovala komedie jak hovado.

Neb naše třída sice z matiky nic moc neumí, ale stejně si to umí zařídit. Ze samostatné práce se stala rázem kolektivní práce, naše třída srostla na chvíli s dálkařema v jedno a každej si pomáhal jak mohl.
Popravdě - kdybych to dělala sama, shořela bych jak papír. Navzdory celkem slušné přípravě. Matika byla prostě od začátku blbost a když jsem si ji volila, musela jsem mít nějaké zatmění mozku. Nicméně test mám za sebou a až do výsledků se tím nemusím narozdíl od angličtinářů zabívat. Spíš jen doufat, že jsem si nějak alespoň těch 17 bodů na čtyřku nahrabala. Protože v září bych teda neměla šanci :D A myslím, že nejsem jediná...

Tím bych tedy nepříjemné téma státních maturit vyčerpala. A že to je nakonec delší, než jsem očekávala.

Young

Ok. Popad mě nával emocí. Asi to nedávám. Čeká mě posledních pár dní, kdy vedle mě budou lidé, které ze všech nejvíc miluju. A pak bude čas spadnout na zem a smířit se s tím, že už vedle mě nebudou každý den. Nejdepresivnější, nejbolestivější představa. Proč si to neuvědomují všichni, kterých se to týká?

---

A tohle je má největší hudební závislost za poslední dny: Hollywood Undead - Young

A tohle jsou mé vlasy.

Nuda při čekání na vlak

Ooo, Taychi může jásat, konečně jsem se dokopala k nahrání fotek do galerie a tak můžu zveřejnit sobotní den. S Taychi, jak jinak. A tak můžeme začít prvními třemi fotkami. Místo focení: vlakové nádraží. Proč? Protože mi vlak ujel před nosem a na další jsem musela čekat další hodinu. Byla zima a vlakové nádraží se nacházelo v díře, kde bylo supermrtvo, takže se to čekání málem nedalo přežít. Ale jak vidíte, přežila jsem a výsledek je pod perexem. :D

---

Shrnutí: únor a březen 2012

Po dvou měsících je tu zase menší shrnutí, co se událo v únoru a březnu.

---

Viděla jsem a nejvíc se mi líbilo:
○ Cherrybomb
○ Bláznivá, zatracená láska
○ Ztraceno v překladu
○ Konspirátor
○ Nejsem na prodej
○ Pokání
○ Hranice života
○ Drive

Nejčastěji mi hrálo:
○ Foster The People - Pumped Up Kicks
○ Pendulum - Watercolour
○ Bang Gang - Inside
○ Shinedown - Save Me
○ Walk off the Earth - Somebody That I Used to Know (Gotye - Cover)
○ Yoav feat. Emily Browning - Where Is My Mind? (Sucker Punch)
○ Lana Del Rey - Born To Die
○ Gorillaz - Feel Good Inc.

Přečetla jsem:
○ My děti ze stanice Zoo - Christiane F.
○ Muka - Lauren Kate (Už nikdy víc!)
○ Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde
○ Bylo nás pět - Karel Poláček
○ Romeo, Julie a tma - Jan Otčenášek
○ Krysař - Viktor Dyk
○ Mám rozečteno: stále Spalovače mrtvol, Stmívání, Angelologie.

Ztvárnění nápadů:
(provizorní název)
○ Rozkreslený obrázek, podle Jednoho dne.
○ Portréty úhlem z figurálek.
○ Nápady ohledně focení, nicméně není čas.
○ Konečná fáze maturitní práce, kterou se zabívám od začátku ledna.

Zapsáníhodné události:
○ Nejvýraznější událost zjevně Maturitní (mamutantí) ples a jeho přípravy.
○ Chození do školy, ačkoliv je člověk nemocnej, žůžo.
○ Jarní prázdniny - děsnej nudnej tejden doma.
○ Výlet do Boskovic, posezení v kavárně a polokoupě minikřečice Speedy
○ Výlet do Brna za kulturou a vzápětí několikahodinové posezení na náměstí Svobody, opalování se a koukání po lidech.
○ Odevzdání a schválení technických výkresů k matuře, JO!

Přeju si:
○ To samé, co v lednovém shrnutí.
○ Jet na Rock for people.
○ Peníze na RfP.
○ Aby měl den alespoň 48 hodin. Ne, dvojnásob.
○ A k tomu taky odpovídající množství energie, kterou nemám ani na těch 24 hodin.

Překvapilo mě:
○ ...Co mě vlastně překvapilo?

Děsím se: maturity.
Těším se: na intr, na to, až bude teplo - to jarní teplo.
Štve mě: spousta lidí, matika, bolest hlavy.
Těší mě: vztahy s některými lidmi. Ale to jen někdy.

Očekávání:
○ Zítřejší slez s Taychi.
○ Dál už radši nic.

Duševní stav:
Celkem slušnej stres, projevující se ve fyzickém stavu. Houpačka, jednou je mi hezky, hlavně když jsem se zlaty, jindy fakt mizerně. Apatie vůči některým věcem, hysterie. Občas si fakt připadám jak psychopat.Ale občas i jako normální člověk :D

K dnešnímu dnu:
○ Člověk by neřekl, jak rychle ten měsíc uteče. Tohle shrnutí je tu po dvou měsících, protože než jsem ten jeden měsíc dala dohromady, utekla půlka druhého a tak jsem usoudila, že bude lepší to ještě trochu posunout a pak dát dohromady oba.
○ Mimochodem, pomalounku zálohuju starej blog a časem ho zruším. Myslím, že je načase, aby tu přestal zaclánět. - Jo, tohle jsem psala někdy na začátku března a od té doby jsem se ke starému blodu nedostala, takže tuhle věc přesouvám na neurčito.
○ Včera jsem si založila last.fm, má ho ještě někdo z vás?

Bels