Můj milý bložínku,
před několika dny mé doupě opět navštívila Klér. Aby jsme nezahálely a udělaly pro své tělo i mysl něco pěkného, naplánovaly jsme si další výlet po místních krásách. Tentokrát jsme si vybraly Pálavu.
před několika dny mé doupě opět navštívila Klér. Aby jsme nezahálely a udělaly pro své tělo i mysl něco pěkného, naplánovaly jsme si další výlet po místních krásách. Tentokrát jsme si vybraly Pálavu.
Ačkoliv nebydlím moc kilometrů od tohoto vápencového pohoří, s mírným studem musím přiznat, že jsem tyhle vrchy údajně zdolala jen jednou a to ještě ve velice dávné minulosti. Myslím, že tak v osmi letech to mohlo být. Kdybych si něco pamatovala, pravděpodobně by mě to na Pálavu hnalo mnohem dřív. Doopravdy jsem totiž nevěděla, o co přicházím.
A tak se tedy stalo, že jsme s Klér jednoho pátečního večera naplánovaly, jak to druhý den provedeme. V deset ráno nastoupíme do auta a dopravíme se do Dolních Věstonic, kde auto opustíme a vydáme se po svých. Protože jsme tak úplně nevěděly, odkud kam se vydat, nesmírně se nám hodilo, že se nakonec přidal ještě jeden společník. Pavel se ukázal jako dokonalý průvodce. Nebyl tam poprvé a tak to tam dobře znal. Provedl nás místy, kde se to v ten krásný letní den hemžilo turisty, ale i místy naprosto kouzelnými, kde pro změnu nebylo živáčka.
Prošli jsme se na Dívčí hrádek a následně k vysílači, v jehož stínu vál příjemný větřík a kde dotvářel atmosféru kytarista svým brnkáním do strun. Sestupovali jsme dolů do Klentnice přes kamenité planiny, jež tak důvěrně připomínaly Středozem. Tak důvěrně, že jsem čekala, odkud se z ničeho nic vynoří skřetí armáda.
Nikde nic, bohužel, do Pána prstenů jsme tedy nakonec byli vtaženi pouze v naší mysli. Příště o Cafe Fara a Sirotčím hrádku a nyní několik vybraných fotografií:
Žádné komentáře:
Okomentovat