Zápisník zeje prázdnotou, neboť deníčkových zápisků na tomto blogu přibývá opravdu poskrovnu. Nějaká ta rubrika se tu občas ale přecejen musí oprášit a po úterním večeru k tomu tedy nastala ta správná příležitost.
Na Čarodějáles 2013 jsem se těšila hezkou řádku měsíců dopředu. Nejsem člověk, který by oblézal všechny festivaly v České republice. Naopak když připočítám Rock For People, na kterém jsem byla v minulém roce (o kterém jsem bohužel skoro nenapsala ani řádku), Čarodějáles je hned druhý fesťák, na který jsem se byla podívat.
Na Čarodějáles 2013 jsem se těšila hezkou řádku měsíců dopředu. Nejsem člověk, který by oblézal všechny festivaly v České republice. Naopak když připočítám Rock For People, na kterém jsem byla v minulém roce (o kterém jsem bohužel skoro nenapsala ani řádku), Čarodějáles je hned druhý fesťák, na který jsem se byla podívat.
Byla ještě krutá a třeskutá zima, když jsem zabalená do kabátu a pohlcená vlastními myšlenkami procházela brněnskými ulicemi. Najednou moji pozornost upoutal povědomý nápis na řadě plakátů, kolem kterých jsem právě prošla. The Subways!! Vytřeštila jsem oči a na chvíli zůstala šokovaně stát na místě. Poté následovalo šťastné vypísknutí, rychlé vyfocení plakátu mobilem a v nejbližší době telefonát s kamarádkou Klér.
Bylo nad slunce jasné, že tam půjdeme. The Subways v Brně, to si prostě nemůžeme nechat ujít. A tak jsem se pomalu začala těšit na 30. dubna, kdy se Čarodějáles konal. V den D jsem se něco po páté sešla s Klér na hlaváku (,,Já to věděla, že si vezmeš to triko Subways!!") a společnými silami jsme se dostaly na Riviéru, kde se festival konal.
Akorát s naším příchodem začínala hrát kapela Prago Union. Ty jsme si na chvíli poslechly i na RfP, jenže kvůli zcela bezpředmětně nutné sprše jsme se jich musely vzdát. A tak jsme je tentokrát stihly - ale pro změnu bez hlavního frontmana, který uvízl na D1! :D Přesto to zbytek kapely zvládl perfektně, zajamovali si tu a tam s nějakým tím odvážným fanouškem a celkově se nezkazila fajn atmosféra.
Po Prago Union jsme se s Klér přemístily na Starobrno stage, kde měl od sedmi začít hrát Pražský výběr. Původní plán byl, že to prostě nějak přežijeme, protože ani jednu z nás Pražský výběr nikdy moc nebral. Ale chtěly jsme se držet v popředí, abysme si pak sehnaly slušné místo na The Subways. Nakonec jsme během koncertu názor na PV dost změnily. Starouši prostě válí, hudba na živo zní úplně bezvadně a krom toho jde vidět, jak je to strašně baví. No a Vilda Čok je prostě komediant :D
Když Pražský výběr vyklidil pole, přemístily jsme se zhruba do půlky pódia, do druhé řady, kde jsme si našly na první pohled celkem slušné místo. Ono by bylo úplně úžasné, nebýt toho, že tam byli i další lidi, že! Představte si, že stojíte na tom svém pečlivě vyhlídnutém místečku za několika poměrně nízkýma holkama a čekáte, až konečně padne devátá hodina a přijdou na pódium největší hvězdy večera. No a pak se kolem vás začne motat člověk, který je totálně opilý a možná i něčím sjetý (a krom toho i slizký a nechutný), vesele klavíruje do těch holek před vámi a při tom vám celou dobu strká loket do obličeje a vyzívavě na vás čumí, případně na vás místy rovnou padá. A ještě se vytočí a nazve vás "idiotkou", když se ho snažíte od sebe odstrčit. Vzápětí se hned vedle nás postavili dva velice inteligentní chlapci, kteří asi třičtvrtě hodiny řešili témata jako "Chce se mi strašně chcát!" a "Mám tři eNka..." a "Metallica hraje hrozný sračky a Ozzy by měl umřít!" - prostě nádhera.
Konečně! Konečně nastala devátá a THE SUBWAYS se ukázali! Abych byla zcela upřímná, absolutně si nepamatuju playlist. Nepamatuju si první písničku, pamatuju si jen ten moment, kdy jsem měla všechny tři před sebou a všude kolem mě nastalo totální peklo. Jednou rukou jsem se stihla chytnout zábrany, která oddělovala fanoušky od pódia a držela jsem se, co to šlo, protože jinak bych se pravděpodobně brzy ocitla na zemi. Snažila jsem se soustředit na kapelu. Na Billyho, na Charlotte i na Joshe v pozadí. Ale brzy jsem toho nulového prostoru kolem sebe začala mít po krk. Navíc jsem ztratila Kláru, která řádila někde v kotli. Takže v momentě, kdy jsem na pár vteřin ani nemohla popadnout dech, jsem se rozhodla zdrhnout trochu na stranu.
Byl to boj, ale po chvíli se mi to podařilo a já si našla bezvadný místečko po pravé straně přímo pod Charlotte. Kolem mě prostor a já stále výhled na celou kapelu, i když trochu z dálky. Pak jsem si teprve mohla 100% užívat koncert. Musím říct, že byl perfektní, hodně podobný tomu, co byl vloni na RfP. Tehdy sice byl Billy trochu víc akční a skákal do poblika a ve volné chvíli Charlotte proběhla kolem první řady a chytala nás za ruce. Tentokrát ale hráli po tmě a atmosféru dokreslovaly výborné světelné efekty.
The Subways jsou strašně roztomilí, jak mluví česky s tím svým přízvukem - "Děkujííí" po každé písničce, "Jak se máte?" a "Sednete siii," případně slova jako "Česká republika" a "Čarodějáles" :)
Stejně tak se mi líbí, jak manipulují publikem, například to, jak si všichni na nějakou dobu dřepli a pak naráz vyskočili, nebo "scream" při písničce It's A Party, která byla, tuším, poslední a ze které někdo natočil poměrně slušnej záznam. Nemám tady na blogu ráda videa, ale pro jednou sem prostě jedno musím dát.
"Scream!"
Po The Subways jsem našla totálně špinavou Klér, šly si koupit pití (kde jsme ve frontě narazily zase na tu slizkou opilou existenci a to jsem si předtím myslela, jak jsem se jí krásně zbavila!) a pak už byl čas vyrazit k výstavišti, kde na nás měl čekat odvoz.
Dá se říct, že jsme tam byly prakticky jen na otočku. Nebyly jsme tam od začátku a už vůbec ne do konce. Přesto jsme si to užily a rozhodně to za to pětikilo stálo. Nemůžu si stěžovat, nicméně ne všichni byli takoví. Co jsem tak četla na internetu, spousta lidí si stěžovala, že je to drahé a kdesi cosi. Já byla spokojená a těch pět stovek se mi nezdá zase tolik, vzhledem k tomu, kolik dobrejch kapel tam bylo a jak dobře to všechno bylo celkem zmáknuté.
Uvidíme co minulý rok :) A nakonec ještš jednou The Subways, tentokrát s neodolatelným...
"Sedněte siii!"
Žádné komentáře:
Okomentovat