Zdravím vás, kočičáci.^^
Trochu jsem to tu zanedbala, ne však proto, že by se mi snad nechtělo. Být to na mě, článek se tu oběví už ve čtvrtek. To už jsem se nacházela doma. Jenomže kvůli svému utrpení to jaksi nešlo.
Bels chytla zánět do zoubku, takže celej výkend trpěla jak zvíře. V neděli byla přinucena jít na pohotovost, čemuž se snažila vyhnout, protože si myslela, že to vydrží do pondělka. Bohužel, v neděli propadala panice, vyčerpaná z nevyspání a neutichajízí bolesti, ignorujíc po tvářích tekoucí slzy. Škoda, že se k tomu nedokopala dřív - doktor na pohotovosti byl sympaťák a díky jeho zásahu došlo k okamžité úlevě.
V neděli jsem tedy spala jak zabitá a teď mě ještě čeká čištění zubních kanálků, než budu mít plombu. To sice bolí jako prase, ale pokud se zánět ztratí, klidně to podstoupím. V té bolestivé agonii bych kývla i na vytržení zubu.
A jedna pozitivní zpráva: v sobotu, když bolest zrovna trochu polevila, jsem si šla k bývalé spolužačce pro koťátko. Tak nás je doma o jedno kočičí miminko víc. Je to kluk a jmenuje se Čert - oprávněně, za 2 kilometry cesty jsem byla doškrábaná jak starý ímo, neustále se dožaduje pozornosti, útočí, seká drápkama... prostě hotovej Prince of darkness :D
Ták, zub už nebolí, ale přesto jsem si vysloužila dřívější prázdniny. Na intr jsem teda nejela, jen mě tam táta odveze ve středu pro věci. Starám se teda zatím o Čerta, což je mimochodem velmi vyčerpávající a bolestivé. Je ještě moc malej a neumí moc sám jíst, tak ho k tomu musíme nutit. Upřímně doufám, že až vyroste, tak zleniví, protože něco tak divokýho bysme následující roky asi zvládali těžko :D
Ilustrační foto příležitostně. :))
Trochu jsem to tu zanedbala, ne však proto, že by se mi snad nechtělo. Být to na mě, článek se tu oběví už ve čtvrtek. To už jsem se nacházela doma. Jenomže kvůli svému utrpení to jaksi nešlo.
Bels chytla zánět do zoubku, takže celej výkend trpěla jak zvíře. V neděli byla přinucena jít na pohotovost, čemuž se snažila vyhnout, protože si myslela, že to vydrží do pondělka. Bohužel, v neděli propadala panice, vyčerpaná z nevyspání a neutichajízí bolesti, ignorujíc po tvářích tekoucí slzy. Škoda, že se k tomu nedokopala dřív - doktor na pohotovosti byl sympaťák a díky jeho zásahu došlo k okamžité úlevě.
V neděli jsem tedy spala jak zabitá a teď mě ještě čeká čištění zubních kanálků, než budu mít plombu. To sice bolí jako prase, ale pokud se zánět ztratí, klidně to podstoupím. V té bolestivé agonii bych kývla i na vytržení zubu.
A jedna pozitivní zpráva: v sobotu, když bolest zrovna trochu polevila, jsem si šla k bývalé spolužačce pro koťátko. Tak nás je doma o jedno kočičí miminko víc. Je to kluk a jmenuje se Čert - oprávněně, za 2 kilometry cesty jsem byla doškrábaná jak starý ímo, neustále se dožaduje pozornosti, útočí, seká drápkama... prostě hotovej Prince of darkness :D
Ták, zub už nebolí, ale přesto jsem si vysloužila dřívější prázdniny. Na intr jsem teda nejela, jen mě tam táta odveze ve středu pro věci. Starám se teda zatím o Čerta, což je mimochodem velmi vyčerpávající a bolestivé. Je ještě moc malej a neumí moc sám jíst, tak ho k tomu musíme nutit. Upřímně doufám, že až vyroste, tak zleniví, protože něco tak divokýho bysme následující roky asi zvládali těžko :D
Ilustrační foto příležitostně. :))
Žádné komentáře:
Okomentovat