29. 2. 2016

Odlesky přítomnosti

Zdalipak jsem někdy v minulosti použila slovosled "příliš mnoho ticha", neměla jsem valné tušení, co teprve přinese budoucnost. Příliš mnoho ticha se v tomto měsíci stokrát znásobilo, přestože v mých uších se neustále linula hudba. Ať už jsem se vrtla kamkoliv, hudba hrála v rádiu, hudba hrála ze starých audiokazet v mém autíčku, hudba hrála ve sluchátkách, po většinu času usazených v mých uších. Hudba, proudy slov, ševelení přírody, rámusení měst, spokojené brumlání motoru. Ticho, prázdno, strádání.

Chození po výstavách a okouzlování uměním. Jediné žádané ticho galerií, kdy člověk opatrně našlapuje vpřed a ani nedýchá. Neustále se vrací, prohlíží a nasává všemi buňkami těla atmosféru. Vůně olejových barev na plátně. Vůně fotopapíru. Vůně zkušeností a praxe v tom, co já mám v nedohlednu.

Konečně si vybrat nové obroučky a cítit se krásná.
Dělat si radost, jít a koupit si vysněné boty, jít a koupit si deníček na poznámky a nápady. Jít a zásobit se pastelkami, vonnými svíčkami a zdravou výživou. 

Trávit jeden takový páteční večer ve Spolku a pít víno se spřízněnou duší, povídat si a cítit se nezapomenutelně. 

Plavat, blbnout na tobogánu, relaxovat ve wellness a popíjet u vodního baru jednu milou sobotu, kdy všechno tak pěkně vyšlo. 

Číst spoustu knížek, prolévat se bylinkovým detoxikačním čajem, usmívat se na milé lidi a z okna sledovat zajíce, jak skotačí v přírodě. Hladit kočky, tulit se k hebké srsti a vnímat jemné předení.

Komunikovat, divit se, přemýšlet, pošťuchovat, lichotit, povzbuzovat, pomáhat, být.

~

Zážitky a přitom strádání, melancholie a stesk. Noční bdění a pláč do polštáře. Ráno si umýt pobledlý obličej, vypít čerstvou kávu, kruhy pod očima překrýt korektorem, nasadit úsměv a jít prožít pěkný den. Realita je občas tak zvláštní. Přizpůsobování. Život v co největším souladu.

Jet do Brna o hodinku dřív a vybrat narozeninový dárek pro tu, která už tolik let trpí mé vrtochy a výmoly nálad. Strávit den kavárenským povalováním. Víte, že v Café Placzek prodávají Máslový ležák? A moc dobré levandulové cappuccino. V Café Pilát, o jehož málem mateřsky starostlivé existenci jsem dosud neměla tušení, zase skvělý ořechový koláč se šlehačkou. Co ale nikdy nezklame, tak to je beze sporu ta nejmilejší obsluha V melounovém cukru a jejich cheesecaky, které vždy pohladí po duši. třeba i ten čokoládovolevandulový. Příliš mnoho levandule?

Spokojeně usnout a nespokojeně se probudit z nočních můr. Vstát a dát si dlouhou horkou sprchu, obléct si čisté tričko a splést vlhké vlasy do copů. Uvařit další z mnoha čerstvých káv a zachumlat se do peřin. Potom se rozloučit se společností, uklidit si v pokoji a zase nasadit ta věčná sluchátka. Pouštět si Vök a Eminema a vůbec na nic nemyslet. Jen tak si prostě spokojeně existovat.

~









Děkuju za reakce u předešlého článku. Tak velkou odezvu jsem věru nečekala. ♥


26 komentářů:

  1. Tenhle článek působí hrozně mírumilovně a zenově, nebo jak to popsat, heh. Je fajn se občas rozmazlovat, kéž by to šlo pořád. Toho já si teď neužiju vůbec, ale čím méně to člověk dělá, tím větší má pak radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že si toho pak člověk asi víc váží, ale celkově by jsme si měli dělat radost a zpříjemňovat si každodennost. :) Já se ráda na něco těším a ráda si užívám maličké radosti a je fakt, že bez toho všeho bych asi bláznila.
      Jsem ráda, že na tebe článek působí tak mile. :)

      Vymazat
  2. Ach, takové pohlazení po duši. A závidím Melounový cukr, když jsem byla v Brně, měli zrovna zavřeno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je škoda, je to tam opravdu milé. :3 Musíš tam zajít příště! :)

      Vymazat
  3. Umění léčí duši, káva je magická a slova vsazena do melodie pomáhají chápat. Nikdo nikdy nevymyslel lepší psychoterapii než kočičí předení, teplo postele a knihy. Přátelé jsou zachránci.
    Stále žasnu nad tím s jakou lehkostí dokážeš popisovat věci, co ukrývají tolik významů. Také žasnu nad tím, jak silně tvé texty působí. Myslím, že přesně proto je nepřestávám číst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, na to nemám ani co říct, děkuju, milá! <3

      Vymazat
  4. Je úžasné, jaká jsi! Vidím se v tvých myšlenkách a v tom, jak vnímáš život! Je radost číst tvé články, vždycky mě pohladí po duši všechna ta krásná slova a boží fotky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle vždycky hrozně potěší číst, tak to abych se snažila více psát a více těšit. Díky, Infinity. :3

      Vymazat
  5. Ňuňuňu, ty tvoje články na mě vždycky působí takovou úžasnou atmosférou! ♥
    A více vína, více kávy, více čajů, více umělčení. A méně pláče a depresování!

    OdpovědětVymazat
  6. Někdy bych se chtěla cítit nezapomenutelně... :)

    Krásnej lapač snů! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To určitě budeš. :) Ten je od milé Opti-mystique! :)

      Vymazat
  7. Asi jedu do Brna... :D

    Nejdou mi furt z hlavy ty vánočky, poprvé jsem si myslela, že to je máslo, podruhé mi to přijde jako mazlavý sýr. Ale sejra na vánočce? O.o

    Každopádně mi to stejně dělá chutě :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijeeeď! :3 :D

      No jistě že to je máslo a to pořádná vrstva. :D Vánočka s máslem je prostě nejlepší. (A se sýrem jsem ji teda nezkoušela... :D)

      Vymazat
  8. Hudba. V uších. Nejslastnější. Zážitek. Miluji, když chodím po městě, koukám se do výloh, v kapse mačkám chladný kovový šmejd odlitek, který mi dal kamarád. Vypadá jako nábojnice. Chladí, pak zase hřeje. A do uší hraje hudba. Mozartovo Reqiuem. Nebo možná Call me maybe v podání Postmodern Jukebox. A nebo taky ticho, když poslední skladba skončí. Dá se ticho považovat za hudbu, když se line z hudebního přehrávače?

    Moc ti tu sluší. Jsi elegantní. Jsi líbezná. Jsi žena. Krásná. :-) Kdy si zajdeme na kafe?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas je takové ticho mnohem lepší, než jakékoliv jiné ticho, taky to tak občas dělám. :) Děkuji. :)

      Vymazat
  9. Moc ráda budu dál číst hezké zprávy a koukat na hezké fotografie z Brna! Mám moc ráda ticho galerií a ještě raději lidi, kteří ho respektují. Jsem vždy trochu rozhořčená, když si v galeriích prohlížím umění a někdo vedle mě se rozhodne hlasitě komentovat nejlépe ještě nesmyslně toto umění.

    OdpovědětVymazat
  10. Bylinkovy čaj - druhý nejlepší detox. S rumem nejlepší, s více dílky rumu než vody. :)

    OdpovědětVymazat
  11. úžasný článek :) a ty fotky jsou jenom třešnička :) opravdu skvělé.. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Bell, tvé články mě vždycky trochu rozesmutní, jsem po nich melancholická a mám chuť tě obejmout a podat nějakou dobrotu. Tedy, ne vždycky, to kecám, ale čas od času. Nic to ovšem nemění na tom, že tě děsně ráda čtu :) Akorát pasáže s jídlem byly trochu horší :D snažím se jaksi zhubnout... :D :D no nic :D
    A kromě toho, že úžasně píšeš, tak i úžasně fotíš, ale to asi víš, že :D

    OdpovědětVymazat
  13. Ty tvy clanky se tak bozsky ctou, krom toho ze zjistim, ze mam Brno kousek, a stejne jsem nebyla ani v tech nejproflaklejsich kavarnach! ♥ a skvely fotky!

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Bels, tvoje nové útočiště jsem zaregistrovala, ale vzhledem k nečasu, který tak nějak stále převládá, byla jsem hlavně tichý pozorovatelem. Mám v plánu to ale změnit. :)
    Stejně jako tví blogoví předchůdci, působí hrozně vyrovnaně, mírumilovně a inspirativně. Články se čtou pořád stejně dobře a samy a já moc děkuji za tipy na kavárny a možnost pokochat se krásnými fotkami! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Odpovědi
    1. Nevím, slečno. Ráda bych psala. A tak se nechme překvapit. ♥

      Vymazat
  16. Jeeej,toto je tak prijemny članok :) prideš mi hrozne zlataa 👌🏻🤗

    OdpovědětVymazat
  17. Takové pohlazení...
    Naladí k vlastní radostné melancholii.
    :)

    OdpovědětVymazat