Můj milý bložínku,
přicházím s druhou a taky závěrečnou várkou fotografií z Pálavy. (Tu první návštěvník nalezne zde.) Tak abych nezdržovala, navazuji tam, kde jsem přestala. :)
přicházím s druhou a taky závěrečnou várkou fotografií z Pálavy. (Tu první návštěvník nalezne zde.) Tak abych nezdržovala, navazuji tam, kde jsem přestala. :)
Klentnice znamenala návštěvu místní kavárny. Z Cafe Fara se vyklubalo pozdně barokní stavení, ze kterého se velmi těžko odchází. Neskutečně příjená atmosféra, milá a usmívající se obsluha, jídelní lístek, díky kterému schopnost držet se zpět získává nový rozměr! S Klárkou jsme to vyřešily domácí meruňkovou limonádou a každý jsme si dali originální dortík místní výroby. (Obsluha přinesla na talířku to, co zrovna bylo k mání, a popsala, který dortík je který a co od něj můžeme očekávat. Žádný narychlo natištěný leták, jak to známe odjinud.) Sliny se sbíhaly a každé sousto znamenalo chvilkový vstup do nebe, obzvláště to poslední, které si každý vychutnával co nejdéle.
Z Klentnice to je jen krátkou chvíli do kopce na Sirotčí hrádek, kde to bylo zase úplně jiné. Slunce se schovalo za mraky a obloha rázem potemněla a vrhala temné stíny na náhle zlověstně vypadající zříceninu. Po čase rozjímání nad výhledem a přirodou všude okolo a po přečtení místních pověstí nadešel čas návratu.
Cesta zpět byla kupodivu rychlá, mezi údolím to šlo po rovince a ke konci s pěkným sešupem zpět do Věstonic, kde jsme ještě zašli do jedné místní hospůdky a já úzký výběr opět vyřešila domácí limčou. Zázvorovou. A Klára malinovou. A Pavel cuketovým krémem s máslem a levandulí, což byla asi nejlepší polívka, co jsem kdy ochutnala.
Takový výlet moje dušička potřebovala jako sůl. Pořádný výšlap, který mě ale zároveň úplně neodrovná. Příroda tak kouzelná, že nemůžu stále uvěřit tomu, jak je blízko toho našeho kde nic tu nic. Možnost zastavit se a vyfotit si, co potřebuji. Možnost sednout si na kámen, srovnat nožky a dívat se okolo sebe tak dlouho, jak jen budu chtít. Žádné netrpělivé nabádání, ať jdeme dál. Žádný stres, protože na Pálavě na všechno zapomeneš. Vše zůstane za tebou a tobě zůstane jen jasná hlava s těmi nejkrásnějšími dojmy. Kéž by to tak mohlo být pořád.
P.S. Opět je u mě Klárka a někdy příští týden se už budu nejspíš válet u moře, takže užívejte léta a zas někdy. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat