21. 9. 2013

Chlácholivý dotek lesních krás

Už nápis hlásá, že zjevně budu psát nesmysly. Po dlouhé době jsem ale chytla choutky zveřejnit zase nějaké ty focené kousky, jež se mi válí v počítačovém šuplíku mezi kupami jiných fotek, které jste neviděli. Mám kolikrát nutkavou chuť sednout si a psát, vypsat se ze svých pocitů. Ale prostě mi to nejde, jakmile se přede mnou zobrazí prázdná stránka, chuť psát zmizí, dlouhé myšlenkové pochody se vytrácí do ztracena a vše je pryč.
A přesto sama jsem často pohroužena v myšlenkách. Mnohdy ne moc barevných. Barvy střídaj temnotu. Je i krásně. Nádherně.

Třeba teď o víkendu. Nebylo mi nejlíp, bolelo mě břicho, ale přesto jsem se snažila to hodit za hlavu. Fotky jsou z Květnice. Byla jsem tam poprvé a zjistila, že je to totálně krásný místo. Tak krásný, že se mi po něm začalo po těch pár dnech zase stýskat. Po zelené, po listech na zemi, po stromech, tichu a přírodě. Tady doma není tak krásně jako tam.


To nejhezčí místo byla veká skála. Božský výhled. Pohled na něžný západ slunce zpod zimou se třesoucích řas. Ale o velké skále až někdy jindy.

Tyhle fotky jsou foceny kompaktem Canon. Fotili jsme dohromady s Andělem a skoro po týdnu si nejsem jistá, které fotky jsem fotila já a které on. Ale mám


















Chtěla bych vrátit čas.
MAAT - Intro

Žádné komentáře:

Okomentovat